Rozdílně stejní [Dokončené]

38. kapitola

Katrin

Ráno se mi nechce vůbec do školy. Představa toho, že uvidím Lukáše se mi ani trochu nelíbí. Jenže je tu šance, že ani dneska ve škole nebude, když chyběl včera. Zajímalo by mě, co mu je. Ne, nezajímalo!

Obleču se a jdu do koupelny. Podívám se na sebe do zrcadla a zděsím se. Oči mám úplně rudé od pláče. Nacákám na sebe studenu vodu a pak se to pokusím zakrýt korektorem. Žádný zázrak to není, ale vypadá to o trochu lépe, než předtím. 

Sejdu schody a málem se srazím s mamkou ve dveřích do kuchyně.

„Ahoj, jak to že jsi včera spala, když jsme přišli z práce?" řekne mamka a zadívá se na mě zkoumavým pohledem.

„Byla jsem hrozně unavená," odpovím a prosmýknu se kolem ní. Nemám náladu se o tom bavit. Naleju si trochu čaje a do tašky si hodím sušenku. 

Lukáš

Ráno se vzbudím celý rozlámaný. Nemotorně vylezu z postele a zamířím do koupelny. Opláchnu se a jdu se obléct. Dneska si vezmu roztrhané černé džíny a je mi jedno, že je ještě sníh a tmavě modro-černou kostkovanou košili.

Máma ještě spí, tak se snažím být potichu a celkem se mi to i povede.

Pospíchám, protože si chci s Katrin co nejrychleji promluvit. Potřebuju vědět, co nejdřív, co se stalo, ale ať to bylo cokoliv, ta to není nic dobrýho.

Katrin ve škole ještě není, tak se posadím na svoje místo a čekám. Je mi divné, že ještě nepřišla, protože je tu vždycky v čas. 

Objeví se asi tři minuty před začátkem hodiny. Posadí se na svoje místo a ani se na mě nepodívá. Zajímalo by mě, co se jí stalo.

O přestávku za ní jdu a hned se jí zeptám: „Můžeš mi vysvětlit, co se stalo? Proč jsi na mě naštvaná?"

„To si děláš srandu! Ty se mě ještě ptáš?!" odsekne a dál se se mnou nebaví.

Kouknu se po Tomášovi a Martinovi a vidím, jak se uchechtávají. Ty dva něco udělali nebo se chystají udělat. Měl bych si na ně dávat pozor.

Sednu si na svoje místo a hned se ke mně přijde Tomáš.

„Á tady dostal někdo na prdel," řekne nahlas tak, aby ho všichni slyšeli. „Nebo si se vyflákal na lyžích? Všichni víme, že na nich neumíš, tak se nestyď to přiznat."

Naštvaně na něj zvednu oči a chytím ho za límec u trika. „Ty debila, zavři už hubu! Tvoje kecy jsou mi u prdele a hlavně nic nevíš," zařvu na něj a strčím do něj. Všimnu si Katrin, která se na mě chvíli dívala, ale pak se zase otočila.

Katrin

Všimla jsem si, že se Lukášovi něco stalo a kdybych nebyla naštvaná, tak se ho na to i zeptám, ale to co udělal Tomáš nebylo hezký. Už zase. Lukáš mu to sice vrátil a jeho odpověď mě na tom zarazila nejvíc. Bylo mi ho i na chvíli líto, než jsem si vzpomněla na to, co on udělal mně.

Teď sedím v parku na lavičce a zase brečím. 

„Věděl jsem, že tu budeš," ozve se za mnou hlas. Otočím se a uvidím Lukáše, jak kouká do země  a přešlapuje z nohy na nohu.

„Co zase chceš?!" vyjedu na něj. „Nechci s tebou mluvit a vypadni."

„Katrin, tak mi aspoň řekni, co jsem udělal," šeptne a přiblíží se ke mně ještě blíž.

„Nedělej neviňátko. Ty to moc dobře víš a nech mě už být. Je mezi námi prostě konec a nezměníš to ani miliony omluvami. Bylo to od tebe hnusný. Nikdy jsem ti neměla věřit," zakřičím na něj a uteču pryč.

Lukáš

Utekla a nechala mě tu stát. Vážně je mezi námi konec? Proč ale? Kdyby mi aspoň řekla důvod. Určitě v tom má prsty Tomáš.

Vrátím se ke škole a stoupnu si ke kraji. Za chvíli se objeví i Katrin, ale stoupne si co nejdál ode mě. To jsem zvědaví, co budeme dneska o tu výtvarku dělat.

Učitelka nám rozdá naše nedokončené práce a my se do ní pustíme. Ani jeden z nás se na toho druhého nepodívá a ani nic neřekneme. 

„Hej Lukáši, je to pravda, že tě zbil táta?" houkne na mně Martin, tak, že to slyší všichni okolo.  Mlčím a jenom sklopím oči k práci a ignoruju ho.

„Já to věděl, že jo," řekne Martin a na tváři se mu rozlije úsměv. „Jen tak mimochodem pozdravuje tě Adéla. Prý si to s tebou na horách užila."

Vyjeveně se na něj podívám. Sakra, jak to všechno ví! Slyším, jak si Karin odfrkne a dál se věnuje výkresu. Tak odtud vítr vane! Ty kreténi jí řekli, co se stalo. Že mi to nedošlo dřív! Vždyť Adéla je kamarádka s Karolínou a zná se i s kluky.  Jenže, jak jim Katrin může věřit?

„To je to, proč jsi na mě naštvaná?" zeptám se.

„Ne to je to, proč jsem se s tebou rozešla," odpoví, aniž by se na mě podívala. 

„Katrin, nech mě to vysvětlit. Prosím. Vůbec nechápu, proč jim věříš, ale to je jedno. Prosím," řeknu a zadívám se na ní.

„Není co vysvětlovat! Viděla jsem tu fotku!" řekne naštvaně. Do prdele.

„To si ta kráva dělá srandu!" řeknu si pro sebe.

-----------------

Ahoj, tak tu mám pro vás další díl. Snad se vám líbil. 

Abych se přiznala původně jsem to měla v plánu udělat jako se starou fotkou, ale když jste to napsali do komentářů, tak jsem se to rozhodla udělat jinak :D Takovou radost vám neudělám :D :D

Jelikož mě psaní chytlo zase hodně, tak toho musím využít a další kapitola by se měla objevit brzo :)