Jelikož dnešní díl je poslední, bude dlouhý. Příjemné čtení.
*Barča*
Asi to udělám. Půjdu na potrat. Přeci jen už nemám proč, přivést na svět člověka. Petr mi tu vykládal, jak chce dítě, a teď tohle? Líbá se s Nikou? Jako vážně?! Ach jo..
Miluju ho, ale nevím, jestli mu to mám hned ospustit.
Co to dítě? Pomyslela jsem si, a sáhla jsem si na břicho.
Dokážu zabít mimčo? Celkem hrozný. Asi to nedokáží. Asi určitě nedokážu.
Jdu za Petrem.
,,Petře?" promluvím po tří minutovém civění z očí do očí.
,,Baru?" ,,Nepůjdu na potrat." ,,To je skvělý!" chtěl mi dát pusu. ,,Ale to neznamená, že jsem na to zapoměla." ,,Aha. A odpustíš mi to někdy?" ,,Jo, někdy jo." odešla jsem zpátky do pokoje.
Druhý den.
*Nika*
Cítím se strašně provinile za to, co se stalo. Petr mi napsal, že je Barča těhotná. Posrala jsem to. Neměla jsem sem vůbec jezdit, a nic z toho by se nestalo.
Fajn. Martin s Petrem natáčí video u Petra na pokoji. Mám tak půl hodiny čas. Rychle jsem si sbalila všechny věci. Vzala jsem papír a propisku. Na úvodní stranu, jsem napsala Petr. Otevřela jsem list, a začla jsem psát.
Ahoj Petře. Chci se ti omluvit. Za všechno. Neměla jsem sem vůbec jezdit, bylo by to tak lepší.
Nic by se nestalo. Pro mě to byli nejkrásnější dny na světě. Ale pro tebe to byla určitě životní chyba.
Chápu to. Máš někoho, koho miluješ, a čekáš s ní dítě.
Gratuluju, máš vše, co jsi v životě chtěl.
Pamatuješ, když jsme byli malý? Jak jsme si hráli na maminku a na tatínka?
Nebo jak jsme spolu zapálili sklep, a hodili to na dědu?
Je to pryč, ale vzpomínky zůstanou.
Už se asi nikdy neuvidíme.
Děkuju za vzpomínky, děkuju za bývalé přátelství, děkuju za všechno.
Ráda bych se s tebou rozloučila osobně, ale .. To bych nezvládla. Už teď brečim jak lachtan.
