STMÍVÁNÍ-naopak

Polibek

Z POHLEDU BELLY:
"Přísahám, Bello. Věř mi..."
Díval se na mě prosebnýma očima. Chytl mě za tváře a tak mě přinutil, abych se mu koukala přesně do jeho zorniček.(Vím zní to divně.) Já jsem si ale nevěděla rady. Nevěděla jsem vůbec nic. Nevěděla jsem, jestli mu to mám říct. "Prosím..." udělal na mě psí oči. Ne ty ne! "Já-já n-...." snažila jsem se něco říct, ale nešlo to. Hypnotizoval mě. Začal se ke mě přibližovat. Byl už ode mě asi jen pár centimetrů. A potom jsem to ucítila. Dotkl se mích rtů. Chvíli je tam jen tak nechal. Potom s nimi začal pomalu pohybovat. Dával do toho všechno. Poznala jsem, že je zoufalý, opatrný, ale zároveň plný vášně. Jeho rty byly tak hebké. Voňavé... připomíná mi to jahody. Nakonec jsem se poddala. Obmotala jsem ruce kolem jeho krku a spolupracovala jsem. Bylo to tak úžasné... to už jsem dlouho nezažila. Ale pak... pak jsem si uvědomila, jaké to pro něj může být nebezpečné. Došel nám dech a odtáhli jsme se od sebe. Chvíli jsme na sebe jen tak koukali. "Tak...?" promluví Edward. Určitě myslel tamto s tím upírem. "Promiň musím" zamumlala jsem. Pustila jsem se ho a rozeběhla se pryč. Jediné, co jsem stihla zaregistrovat, byl jeho nechápavý výraz. Je to tajemství, nemůžeš mu to říct, pořád jsem si opakovala, abych se uklidnila. Ale pořád jsem na něj musela myslet. Na jeho dotyk, rty, tvář, povahu... prostě na něho celého.
Z POHLEDU EDWARDA:
Odešla. Tedy spíš zmizela. Je tak rychlá. Líbá úžasně. Dřív, jsem měl jednu holku. Jmenovala se Amanda. Taky jsme se líbali... ale nikdy to nebylo nic tak úžasného, v porovnání s tímhle. Potom se odstěhovala. Nikdy jsem jí už neviděl. Nepřestal jsem jí milovat, dokud jsem nepoznal Bellu. S ní se všechno změnilo. Ten její první pohled v jídelně. Je tak vyjímečná... Počkat! Nevzpoměl jsem si právě na skoro celou mojí minulost? Že by za to mohl ten polibek? Já si vzpomínám!!! Vydal jsem se domu. Je pozdě, jsem v lese, jsem unavený a přede mnou utekl člověk, do kterého jsem se zamiloval.
Z POHLEDU BELLY:
Přišla jsem domu. Charlie si mě chvíli prohlížel, ale nic neříkal. Vyšla jsem po schodech nahoru do mého pokoje. Zapla jsem notebook. Hned mi naskočilo několik zpráv od "mamky". Že by si na mě vzpoměla? Kouknu na ně.
Od: mamka
Ahoj Bello, jak se ti vede? A co Charlie? Jak ti to jde ve škole? Máš nějaké lidské kamarády? Odepiš, máma.
Aha... no skvělý. Vzpoměla si na mě.
Od: mamka
Bello prosím odepiš. Vím že jsem se ti už dlouho neozvala. Omlouvám se. Jen chci vědět jak se máš... máma.
No... mohla bych jí odepsat. Nejsem jak ona.
Od: mamka
Proboha Bello! Jsem hrozná matka. Stalo se něco?! Mám starost!!! Odepiš!
Vypadá to, že je pěkně vystrašená. Nemusí se bát. Jsem upír, nic se mi nestane. Leda, kdyby nastoupili Voltuři. Ale to se nestane, doufám. Pro jistotu jí odepíšu.
Pro: mamka
Ahoj mami, nemusíš se bát. Jsem v naprostém pořádku, i Charlie. Nějaké kamarády mám, to je pravda. Potkala jsem i jednoho upíra, je celkem sympatický. Měj se hezky, Bella
Odeslala jsem zprávu a čekala, jestli mi přijde odpověď. A stalo se. Blikla mi nová zpráva.
Od: mamka
No to je skvělé! Nedávno jsem mluvila s Jacobem. Chtěl by s tebou zase mluvit. Už jste se dlouho neviděli, nemám pravdu? A já bych později také na chvíli přijela. Ozvi se mu, Bells.
Jacob? Vždyť to je můj kamarád ještě z lidského života! Na něj bych nikdy nezapomněla. On ještě žije? Možná je z něj taky upír, s tímhle vysvětlením, jsem se musela vystačit.
Od: mamka
Ještě jsem zapomněla dodat, že by ti chtěl představit jeho novou přítelkyni. Chtělo by to pokoj pro dva ;) máma
Tak jo. Napíšu mu, ale musím to oznámit Charliemu.
***
"Char-tati?"
"Ano Bells?"
"Mohl by k nám přijet na návštěvu Jacob?"
"Není už...ehm... mrtvý?"
"Ne není. Psal si s mamkou, a asi jí taky sdělil že je možná upír. Co jiného tak dlouho žije, že?"
"A kdy by tak přijel?"
"To nevím, napíšu mu."
"Tak mu napiš a dej mi vědět, Bello."
"Ještě jsem ti zapomněla říci, že má přítelkyni."
"Dobře, nějak se to vyřeší. Stejně nepotřebujou spát."
"Díky tati."
"Nemáš vůbec zač, Bello."
***
Milý Jacobe,
chtěla bych tě zase vidět. Psala mi mamka, a říkala, že ty mě taky. Můžeš kdykoliv přijet, jsi tu i s tvojí přítelkyní vítán.
Jen dej vědět kdy. S pozdravem Bella
Z POHLEDU JACOBA:
Bella? Píše mi Bella? Tak její máma měla pravdu. Žije. Myslel jsem, že tehdy umřela na rakovinu. Musí být taky vlk, protože co jiného by se na ní hodilo? Vždycky byla taková bojovná. Odepíšu jí.
Milá Bello,
rádi přijedeme. Můžeme někdy přespříští týden? Dřív nemůžeme. Děkujeme za pozvání. Moc se na tebe těším, Jacob.
Nemůžu se dočkat! "Jaku?" promluvil na mě Amandin hlásek. "Ano lásko?" "Miluju tě, víš to?" zeptá se mě. "Ano, já tebe ale víc." prohlásím. "Chceš se hádat?" "Ne nechci, vyhrál bych." odpovím. "Ha, si jenom myslíš" řekne a vrhne se na mě. Spojíme rty v jeden. Jak já jí miluju...
-------------------------
Ahoj! Takže máte tu další slíbenou část, trochu kratší, protože to nestíhám se školou a tak dále. Ale je tu :)
Děkuju moc za votes, komenty a 3,3+ K reads! Jste neuvěřitelní...
Doufám, že se vám část alespoň trochu líbila, a mějte se hezky! Ananashka :D