STMÍVÁNÍ-naopak

Musíme něco udělat.

Z POHLEDU BELLY:
Už jsou to tři dny, co jsem Edwarda opustila. Bohužel navždycky. Nemůžu dopustit, aby si kvůli mě ublížil- nebo hůř, ztratil kvůli mě život.
Já se hrozně trápím, on určitě taky. Ale časem na mne zapomene. Já na něj ale nikdy, opakuju nikdy nezapomenu.
Je to nejdražší v mém- jestli se dá říct - životě a nehodlám o něj přijít.
Tím že jsem odjela ho chráním, dělám to kvůli jeho bezpečí. Miluju ho a nikdy nepřestanu.

Zabydlela jsem se v malé vesničce, je tu takový menší domek. Je mi tu dobře.
Charliemu jsem všechno řekla, nejdřív nesouhlasil abych odjela, ale pak to pochopil. Ozývám se mu každý den, řekla jsem mu že chci být sama. Jinak by už mě dávno našel a donutil jít zpět domů.
Není tu ani tolik lidí, dokonce i míň než ve Forks. A to už je co říct.

Najednou se ode dveří ozve silné ťukání.
"Klep, klep..."
"Už jdu!" Zařvu.
Otevřu dveře s hlasitým vrzáním a v nich uvidím stát Jacoba. Co ten tu dělá?
"Co- co se děje? A jak si mě našel?" Kladu mu jednu otázku za druhou.
"Bello klid. Musím ti něco říct a taky jsem tě musel vidět." Povzdechne si. "Mohu dál?" Zeptá se. "J-jo jasně." Odpovím mu.

Usadíme se na pohovku v obývacím pokoji. "Dáš si něco?" Optám se ze slušnosti.
"Ne, to je dobrý."
Když uvidí, jak jsem zničená, posune se blíže ke mně. Ovine ruce kolem mě a přitáhne si mě k sobě. Opřu si hlavu o jeho hruď a hlasitě oddechuju.
Proč nemohu brečet? Nejradši bych to všechno vyřvala.
"Bello... to bude dobrý." Hladí mě po vlasech. "Ne, nebude." Zašeptám.
Jake se na chvíli odmlčí.

"Máš pravdu. Jestli okamžitě něco nepodnikneme, tak se můžeš s Edwardem rovnou rozloučit." Trochu nechápu co tím myslí. "A co jsi mi to vlastně chtěl říct?" Zeptám se.
"To je právě to. Am nahrála vzkaz, že drží Edwarda ve sklepě u ní doma, že bude její a na tebe si ani nevzpomene."
"Po-počkej. To j-jako vážně?" Myslí to vážně? Jestli jo, tak nevím co budu dělat.
"Ano, myslím to vážně. Může ho umučit k smrti. Musíme nutně něco podniknout. Jenom nás chtěla vyprovokovat, má tam nějaké lidi, kteří jí pomáhají." Řekne Jake.
"Dobře, něco vymyslíme." Souhlasím.
"A jak si mě vůbec našel?" Nedá mi to.
"Charlie." Pokrčí rameny.
"Aha." Vyjde z mých úst.

Z POHLEDU EDWARDA:
"Na, tady máš chleba a vodu." Řekne jeden ze sluhů, té hnusné Am. Kéž by tu tak byla Bella. Nebo alespoň věděla, že jsem v nebezpečí. Ale nemohu se na ni po zbytek svého života vázat. Musím se naučit přežít i bez ní.

Kousnu do toho chleba a upiju kousek vody. Opřu se o zeď a zavřu oči.
"Pššš... už spíš?" Najednou uslyším.
Okamžitě otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe. Ale nikoho nevidím. Asi se mi to jen zdálo, poslední dobou mívám divné sny.

Když se po příšerném spánku probudím, stojí přede mnou zase nějaký člověk, otočený ke mně zády.
Už mě to tady nebaví. Nudím se tu, sice mám hlad, ale nějak mě tu ještě netýrali. Nechci to zakřiknout, tak zaťukám na zeď.
Ta postava se ale bohužel otočí a zamračí se. "Přestaň otravovat, nebo uvidíš." Zavrčí na mě. "Hm." Řeknu na souhlas.
"Nauč se mluvit!" Zasyčí ta postava.
"Cože?" Zeptám se.
"Tak ty ještě nemáš dost? Pořád budeš otravovat? Dobře, řekl sis o to." Nechutně se usměje, odemkne a vytáhne nějakou tyč. Napřáhne se a udeří mě do hlavy.
Pak už vidím jen černo-černou tmu...
***

Když se probudím, ležím na jaké-si lavici, připoutaný rukama i nohama.
Nemůžu se ani hnout. Nademnou se sklání ten strážník a Am.
"Tak ty jsi zlobil jo?" Zeptá se Am. Strážník horlivě přikyvuje.
"Ne, jen jsem řekl pár slov." Nezaujatě řeknu. "Ale nesmíš mluvit bez vyzvání, takže tě potrestáme." Usměje se Am. Strážník si ponechá kamenný výraz a kývne na Am. "Tak do toho." Promluvím.
-----------------

Ahoj, rozhodla jsem se přidat část už dneska, protože před tím dlouho nebyla.
Děkuji za 20+K, a 1,4K u votů. ♡♡♡
Ale docela jste mě zklamali s komentářema u minulé části. Já vím, že dlouho nebyla, ale stejně. Já pak nevím, jestli jsem udělala něco špatně, nebo tak nějak. :(((

Další část bude brzy, to Vám mohu slíbit.
Zatím se mějte a přeji příjemné prožití Vánočních svátků a šťastný nový rok 2016.
Ananashka ❤❤❤