Prolog

67 7 3
                                    

Už je to dlouhou dobu co jsem naposledy cítila čerstvý vzduch a chladný vánek na své tváři. Dříve byl všude slyšet zpěv ptáků a šustící listí v korunách stromů. Tráva hladila jako nejměkčí koberec a v jejích jemných stéblech zazníval cvrkot cvrčků. Slunce se odráželo od hladin jezer a v zlatavých hladinách se proháněli malé vlnky. Co se od té doby změnilo? Pořád si to přehrávám v hlavě. Jsou lidé opravdu tak slabomyslní aby je něco takového obrátilo proti sobě a začernilo mysl?! Celé to začalo před dvěma lety.......
-------------------------------------

Omlouvám se, dneska taková krátká kapitola. Slibuji že už příště bude delší :-)

PosledníOnde histórias criam vida. Descubra agora