Poslední

3.Luk a šípy

Pustila jsem hudbu, postavila se na dřevěnou plošinu, uchopila luk a do pravé ruky šíp, nadechla jsem se a s výdechem si přiložila natáhnutý luk s šípem ke tváři, můj pohled směřoval k rozhoupanému pytli přivázaném na větvi, vžila jsem se do muziky a s refrémem vystřelila. Těsně jsem minula
,,Sakra!" celý proces jsem opakovala znovu, s refrémem jsem vystřelila. Zase těsně vedle.
,,Sakra! Tohle není možný! No tak Sam, soustřeď se!" a opět jsem celý proces opakovala, opět jsem se vžila do muziky
,,Dost!" řekla jsem si a položila luk
,,Tohle není přírodní!" a vypla jsem písničky. Opět jsem popadla luk, vyndala si šíp z toulce, pohladila jej po pérkách, natáhla ho do luku a přitiskla k tváři. S výdechem jsem se zadívala na terč, vedle mě spadl list ze stromu a já začala vnímat vítr kolem mě. Naposledy jsem se zadívala na terč a vystřelila. Opět těsně vedle
,,Ale no táák! Samantho ty seš dřevo!" zanadávala jsem sama sobě a šáhla opět do toulce, v tom za mnou praskla větvička
,,Nejsi dřevo, jenom se nedokážeš soustředit." ozval se za mnou medový hlas, přímo jsem vytrhla šíp z toulce a za dvě vteřiny jsem mířila na postavu.
,,No tak, nikdo ti neřekl že šípem se nemíří?"
,,To ano, ale na vetřelce se smí." byl to Boby, docela se mi ulevilo když jsem zjistila že to je on. Sklopila jsem luk, šíp vrátila rychlím pohybem zpět do toulce a luk si přehodila na záda přes rameno.
,,Co zrovna ty tady děláš?" řekla jsem a šla jsem mu naproti
,,No, doma si nebyla tak mi hned došlo kde jsi." a začal se smát, napnul ruce a přitáhl si mě k sobě. Jeho obejmutí vždy tak potěšilo!
,,Jak si myslel že se nesoustředím?"
,,Víš, můžeš na terč myslet jak chceš, ale pokud se ty sama nestaneš šípem, nikdy nemáš šanci ho trefit!"
,,Aha a takhle to tedy děláš ty? Vžíváš se do svého meče?"
,,Ano, pouze takhle s ním dokážu to co dokážu." Aby jste rozuměli, nejsme žádné Společenstvo prstenu, ale historii naší rodiny se připisuje to že naši předci byli vznešení rytíři, máme to v krvi, ale pouze já a teta Claire jsme tomu podlehli. Bobyho rodina to má podobně, ale u nich je tohle tradicí i jeho otec se věnuje šermu. Boby je jediný komu jsem kdy řekla že mě lukostřelba bere, jemu opravdu věřím.

,,Dobře!" řekla jsem a rošťáckým pohledem se na něj usmála. Vzala jsem šíp z toulce, nasadila jej do luku a pohladila po pérkách. Luk i s šípem jsem pořádně napnula a svou ruku, kterou jsem držela šíp přiložila k tváři. Vydechla jsem, zadívala se na terč a zavřela oči. Cítila jsem jak do mích tváří naráží chladný vítr, ve stromech jsem slyšela zpívat ptáky, někde v dáli jsem cítila jak se prohání srnky. Přímo jsem se vžila do šípu, jeho ostrý hrot mířil na pytel visící ze stromu, pomalu jsem pouštěla ruku, otevřela jsem oči a pérka šípu mi olízly tvář.
,,ANO! Konečně! Moc děkuju." zařvala jsem když jsem slyšela jak se šíp zapíchl do pytle. Rozběhla jsem se k Bobymu a pořádně ho objala
,,Moc děkuju, máš to u mě." jemně jsem mu šeptala do ucha. Po chvilce mě lehce odstrčil
,,Ale to není vše, netrefuješ se i kvůli špatnému postoji. Nohy máš sice dobře ale ruku příliš nízko, to ti kazí tvou dobrou mušku a vychyluje šíp z dráhy po které by měl letět."
,,Páni, zníš jako nějaký knihomol, na to že z luku nestřílíš seš znalec." podotkla jsem a usmála se se na něj, úsměv mi byl okamžitě opětován, ale mnohem sladší a krásnější.
,,Fajn, jdem na to!" řekl a popostčil mě na plošinu. Napnula jsem luk s šípem a stoupla si jako vždy. Přišel ke mě a já cítila jeho teplý dech na svém krku, přímo se mi naježili všechny chloupky na těle. Dal svou ruku kolem mého pasu a druhou mi dal loket ruky ve které jsem měla napnutý luk výš. Poté se mnou chytil napnutou tětivu a zamířili jsme. Malinko mě drcnul do pravé nohy abych ji dala malinko dopředu.
,,Wau, měl jsi pravdu, to je mnohem lepší!" zasmála jsem se a koukla se na něj koutkem oka. Popošel kousek dál a já trefila pytel.
,,Wouhouuu! To byla teprve dobrá trefa!" pochválil mě a plácli jsme si.
,,A proč jsi mě vlastně hledal?" ptala jsem se při tom si sundala toulec ze zad.
,,No, chtěl jsem pokecat, jako vždy." ale v jeho hlasu bylo něco co nehrálo, on tak neumí lhát, zasekla jsem se a přímo ho propíchla pohledem
,,Fajn, věděl jsem že ti přijela Claire a tak trošku mě zajímalo co ti přivezla."
,,Aha, no, to není tvoje věc." řekla jsem si že ho poškádlím.
,,Tak promiň, ale mam to brát tak že ten černej vak támhle na zemi není ta věc co ti dala?" a hodil očima na černý vak.
,,Možná." položila jsem luk a rozešla se k vaku. Sedla jsem si přímo k němu, Boby přišel ke mě a sedl si také. Pomalu jsem odvázala šňůrku a začala rozbalovat, nestačila jsem se divit, ve vaku byl luk, celý jsem ho vytáhla, byl tak nádherný! Celý dřevěný, černá a pořádně pevná tětiva, zlaté zakončení, rukojeť byla obmotaná hnědozelenou látkou a po celém luku byli různé, krásné výřezy.
,,Páni, ten je přímo dokonalej!" a pomalu jsem si ho celý prohlížela, to ale nebylo vše, z vaku jsem ještě vytáhla nový, krásnější a větší toulec, šípy nikde, to bylo vše.
,,Tak čekal jsem cokoliv, ale tohle opravdu ne! Je nádherný! Myslíš že je její?" Boby byl ve stejném úžasu jako já.
,,O tom není pochyb! Vidíš tohle?" a ukázala jsem na zlaté zakončení, byl tam zvláštní symbol...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj, tak tady přidávam další kapitolu :-3 Zase malinko delší, celkem mě to chytlo :-3 :-) Sice s touhle kapitolou nejsem úplně spokojená (snad milionkrát jsem ji předělávala), ale rozhodla jsem se jí sem dát :-D Tak dyžtak napište do komentu jak se vám líbí :-) Zítra snad další díl.... Páááčko :-*