Poslední

2.Dárek

Seděli jsme spolu v parku asi dvě hodiny a mluvili o úplných blbostech, dostala jsem hlad tak jsem se se všemi rozloučila a odešla domu. Vešla jsem do chodby a očkem nakoukla do kuchyně, jídlo bylo již připravené na stole a Josh usrkával polévku. Pěkně se z ní kouřilo tak doufám že si aspoň malinko spálil pusu, aby neměl zase tolik keců. Sundala jsem si bundu a běžela se převléci do pokoje. Při převlékání jsem si všimla velké krabice na posteli, přistoupila jsem blíže a byla zabalená v nějakém krásném papíru. Neřešila jsem to i když zvědavost mě přímo pohlcovala. Hodila jsem na sebe nějaké tričko a běžela zase do kuchyně. V kuchyni už seděla i mamka s taťkou, posadila jsem se tedy ke stolu k ostatním a začala pomalu foukat polévku.
Po celou dobu co jsme jedli bylo hromové ticho, jak nezvyklé a to hlavně když u stolu spolu sedíme já a Josh. Když nad tím tak přemýšlím hádáme se skoro pořád, neuvěřitelný. Když už jsme všichni dojedli polévku, mamka začala nandavat hlavní chod, ten jsem ale odmítla s tím že polévka mi stačila a šla jsem zpět do pokoje. Sedla jsem si do křesla a pustila si písničky skoro na max.. Jak já miluji hudbu, bez ní bych asi nedokázala přežít ani den. Po chvilce když už jsem byla do hudby pořádně zažraná jsem si stoupla a rytmickým krokem se vydala k posteli, ta krabice byla opravdu obrovská, už jsem měla přímo nutkání jí otevřít. Šáhla jsem po mašli která se nacházela na jejím vrchu a pomalu začala číst papírek k ní připnutý "Té nejlepší dívce na světě! Doufám že tě to potěší! Vím že tobě to bude více užitečné než mě! Uží si to, ale buď opatrná, je opravdu vzácný!" dočetla jsem a s nadechnutím mašli sundala, zatáhla jsem za stuhu která byla hned pod mašlí. Najednou se mi před očima zatmělo, hrozně jsem se lekla a cítila něčí ruce na svých očích. Vážně hrozně jsem se lekla a začala jsem pomalu šahat na ruce. Po pár sekundách jsem za sebou slyšela hrozně pronikavý smích který mi vykouzlil úsměv na tváři.
,,Ale no tak Claire, bylo tohle opravdu nutné?"
dořekla jsem a sundala ruce ze svých očí, za mnou se smála má milovaná teta Claire.
,,Bez toho by to nebyla taková sranda Sam!"
,,Opravdu? No jen se těš na svoje narozeniny, to bude teprve překvapení!" sotva jsem to dořekla už mě začala objímat a tiskla si mě co nejblíže k sobě. Jak já jí miluju.
,,Fajn a co je vlastně v té krabici?"
,,Krabici? Ty svůj dárek nazýváš krabicí, tak děkuji no."
,,Ale Claire, víš jak jsem to myslela a sama nejlíp víš jak narozeniny nesnáším."
,,Sam, no tak. A co se týče toho dárku, můžeš ho rozbalit, je to v pouzdru, ale prosím! Rozbal to až zase pujdeš tam!" podívala jsem se na ní podezřelím pohledem a poté mi to došlo
,,Dobře, moc děkuju! Ty víš jak potěšit!" a se smíchem jsme vyšli z pokoje. Poté celé odpoledne dojížděli známí aby mě a Joshovi popřáli k narozeninám, jak nudné a zdlouhavé. Nechci vypadat jako rozmazlený spratek, ale to rozbalování dárků je tak zdlouhavé a pro všechny drahé, přitom se slaví pouze mé narození.
S nechutí jsem zamáčkla budík a podívala se kolik je hodin
,,Půl sedmí? To vážně? Josh mě opravdu nenávidí pro můj spánek!" naschvál jsem to řekla nahlas aby to slyšel
,,Nestěžuj si Samantho, mohl jsem do nařídit i na půl šestou!" ozvalo se z koupelny a mě došlo že se můj milovaný bratříček sprchuje, to by se dalo využít! Vylétla jsem z postele a pomalu se proplazila mezi dveřmi z pokoje do koupelny. Uviděla jsem ručníky, župan a boty, vše jsem vzala do ruky a zase rychle vyklouzla z koupelny ven. Věci jsem hodila do ložnice a přikryla peřinou. Naši byli u nějakých kamarádů takže jsem využila jejich postel. Seběhla jsem schody a sedla si na minutku k televizi. Po chvilce se z koupelny ozval hrozný křik
,,Samantho!!!" sotva křik dozněl sesunula jsem se na zem a začala se hrozně smát, slyšela jsem v horním patře nějaké šustění, to nemyslí vážně! On si vzal závěs od vany který byl v polici a teď tady běhá s ním, tohle už je moc i na mě! Za pět minut seběhl můj naštvaně vypadající bratr dolů, v ruce držel polštář a sotva mě uviděl válet se smíchy na zemi rozběhl se proti mě. Sotva popadl dech mě začal mlátit
,,Jen počkej!! To uvidíš co udělam příště já tobě! Teď si začla sourozeneckou válku milá sestro!" dořekl a jeho hlas po celou dobu byl hrozně ironický ale i naštvaný. Polštářem mě pořád mlátil a já se postavila na nohy, se slzami v očích jsem ho svalila na gauč a začala hrozně lechtat. Po dvou minutách jsme se konečně oba uklidnily, bylo už sedm a já si řekla že bych mohla jít "ven". Zaběhla jsem do pokoje, vzala si na sebe černé kalhoty, tmavě hnědé tričko, sepla jsem si přední vlasy do copánku který jsem si hodila dozadu a chtěla jsem vyrazit. Koutkem oka jsem však uviděla pod postelí velkou krabici od Claire. Vyndala jsem jí a položila na postel. Pomalu jsem ji rozbalila a vyndala velké černé pouzdro, tušila jsem co to je ale nemohla jsem to ukázat před Joshem. Dala jsem si pouzdro přes rameno, seběhla jsem rychle schody tak aby mě neviděl a běžela se obout. Na nohy jsem si nazula vysoké černé boty a přes tričko si ještě hodila černou koženou bundu. Vyšla jsem ze dveří a šla rychlím krokem směrem k lesu. Asi po kilometru jsem odložila pouzdro a rozběhla se proti velkému stromu. Z jeho dutého kmenu jsem vyndala obrovskou šedivou tašku. Donesla ji na dřevěnou plošinu a otevřela. ,,Jak jste mi chyběla zlatíčka." a vyndala jsem z tašky velký dřevěný luk, dále toulec se šípy, kožený pásek s dvěma dýkami a malinký pásek s menší dýkou. Aby jste rozuměli, jsem zvláštní holka a mojí velkou zálibou je střelba z luku a boj s dýkami. Ke všemu tomuto mě dovedla právě teta Claire, jednou jako malá jsem ji viděla střílet z luku a hned jsem to chtěla také umět, bohužel kvůli tomu se ona a má matka pohádali, prej je to nebezpečné a kord pro malé dítě. Od té doby se Claire ani jednou luku nedotkla. Sama jsem poté se střelbou tajně začla, postupně se to u mě začalo tak rozvíjet že jsem přešla i na dýky a na Youtube se učila různým bojovím uměním. Luk s toulcem jsem našla ve sklepě ve velké truhle, nejspíše to dříve bavilo i babičku a tohle věnovala mé matce, té to ovšem nikdy k srdci nepřirostlo, našla jsem tam i pár šípů ovšem po pár výstřelech jsem k luku tak přirostla že šípy si vyrábím sama a to jen proto aby dobře létali. Dýky jsem se naučila ovládat už úplně sama, viděla jsem je v jedné zastavárně a tak moc mě lákali že jsem si je okamžitě koupila, nevypadají úplně nově a tupé taky nejsou.


----------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoooj, tak tady konečně přidávám další díl! :3 Omlouvám se, že po takové době, ale teď je toho celkem dost :/ Ale pokusim se aby zítra vyšel další díl! :33 Jinak Vote nebo komenty potěší :3 Díky a Páááčko! :-*