Poslední

4.Souboj

,,To je symbol našeho rodu! každý z naší rodiny kdo měl nějakou zbraň, měl ji poznamenanou právě tímto symbolem." vysvětlila jsem mu a koukla se na něj. Nechápavě se na mě podíval, já jsem rychle vyskočila, popadla šíp ze svého toulce a zamířila. Byla to změna, můj luk byl čistě dřevěný a o něco menší, ani tětinu neměl tak pevnou jako tento! Zamířila jsem a vystřela, jindy se šíp zapíchne sotva hrotem do pytle, teď jsem však zůstala v úžasu, do pytle se zabodla skoro polovina šípu! To je luk! Takto úžasný luk a je jen můj!

,,Fajn, luk máme za sebou, co teď?" optala jsem se a trošku znuděně podívala.

,,Nu, teď má drahá, to bude ostrý!" tohle pronesl tak okouzlujícím hlasem a hned na to vytáhl měč a začal s ním šermovat

,,Fajn, jak myslíš drahý, řekl sis o výprask sám!" a vytáhla jsem své dvě dýky, měla jsem je v pouzdrech na pásku kolem pasu. Opatrně jsem položila luk a rozběhla se proti Bobymu. Rychlím a mrštným pohybem jsem se dostala na kolena a rukou mu podsekla nohy. Dopadl tvrdě na záda, stoupla jsem si a chtěla mu dát nad hlavu dýku na znamení že jsem vyhrála, on mě však přechytračil a chytl za nohu, také jsem spadla na záda, pomalu se přeplazil přese mě, chtěla jsem k němu zvednout svou dýku, kolenem mi však zalehl ruku, otočila jsem se na bok čímž jsem mu spíše pomohla než se osvobodila, z ruky mi vyrval dýku a přiložil k mému krku
,,Ale ale, tady někdo dlouho netrénoval." řekl vážně a zalehl mě ještě víc. Do zad mě bodali větvyčky a já se pořád musela prohýbat, tím naše těla byla ještě více na těsno

,,Na nohy by sis měla dávat větší pozor!" a opět zněl jako intelektuál. Koukla jsem se mu do očí a snažila se vyrvat z pod jeho těla. Podíval se mi také do očí a dal svůj obličej pár centimetrů od toho mého, cítila jsem se tak krásně.

,,Já sice na nohy, ale ty si dávej bacha na to jak zalehneš svou oběť!" upozornila jsem ho a hodila po něm troufalí pohled

,,Co?" sotva stačil dopovědět vytrhla jsem ruku z pod jeho kolena, převalila ho na záda a klekla si nad něj. Vyrvala jsem mu svou dýku a druhou mu přiložila ke krku

,,Nu, sice jsem delší dobu netrénovala, ale ze cviku jsem nevišla, DRAHÝ!" zdůraznila jsem a sundala dýku z jeho krku.

,,Dobře no, vyhrála jsi! Gratuluju vám madam!" řekl ironickým hlasem a začal se zvedat, podala jsem mu ruku a vyhoupla ho na nohy.

,,Nechápu jak můžeš bojovat s něčím tak velkým jako je meč, je těžkej a musíš použít obě ruce. Nemáš takovej švih a úplně strácíš na rychlosti a mrštnosti."

,,Já ne, já mam meč rád, ale ty seš prostě holka, bez urážky ale já mam větší sílu takže pro mě je ten meč pohodlnější." opět zněl jako intelektuál, co to s ním dneska jenom je?

,,Ok, jak myslíš, pojď dělat něco u čeho se méně povídá."

,,A tím myslíš přesněji co?"

,,No, třeba si dáme druhý kolo."

,,Fajn, jak myslíš, ale až ti něco udělam né abys brečela!"

,,Prosím tě, jako bys mě neznal, já nebrečím!" domluvili jsme, já se k němu otočila zády a nenápadně si zandala dýky do pochev (pouzder). Koukla jsem se na něj koutkem a když jsme viděla že si upravuje opasek ke kterému byl připevněn meč, rozběhla jsem se proti Bobymu a přitiskla si ho k sobě, vzala jsem ho kolem pasu a přitiskla své čelo k tomu jeho. Duhou rukou jsem ho vzala za hlavu a začala mu kroužit rukama ve vlasech.

,,Víš, chtěla jsem ti už něco dlouho říct!" šeptala jsem vyzívavím hlasem.

,,Ano?" říkal a já čekala kdy už to přijde

,,Víš já...."

,,No tak, povídej dál!" přímo prosil o to abych mu něco řekla

,,V boji není důležitá síla nebo mrštnost, šarm se někdy taky dost hodí."

,,Cože?!!" procedil mezi zuby a odtrhl se, všiml si že v ruce držím celý jeho opasek i s mečem ,,Haha! A takhle se to dělá!" zasmála jsem se a koukala na něj, vůbec nevěděl která bije. Vzala jsem pochvu meče a praštila ho pod koleno, napůl si klekl, přistoupila jsem k němu, doklekl, popadl mě za pas a přehodil si mě přes záda.

,,Héééj, to je neféér!!" křičela jsem a kopala nohama, nemohla jsem se skoro vůbec bránit. Cítila jsem jak se směje a už mě smíchy moc dlouho neudrží. Položil mě na zem a v očích měl slzy od smíchu

,,Haha, opravdu vtipné." procedila jsem mezi zuby

,,Sam, kdyby jsi se slyšela a viděla, to bylo prostě...." opět se chytil za břicho a začal se smát. Už mě tím nakazil a já se taky začala smát. Jeho smích je více nakažlivý než zívání! Usoudili jsme že pro dnešek bylo boje dost, sedli jsme si na strom a při povídání jsem si hrála s jedním z šípů.

Už se začalo stmívat, sebrali jsme se, vzala jsem všechny své věci, zabalila do vaků a zandala do kmenu stromu. Vyrazili jsme oba domu, on mě kousek doprovodil a na prvním rozcestí jsme se rozloučili. Došla jsem domu a doma už všichni seděli v obýváku a koukali na televizi. Skočila jsem do sprchy, převlékla se do pižama a schovala své oblečení pod postel. Zalehla jsem a okolo půl deváté usla.

,,Grrrrr, to je tak nepříjemný!" zaškemrala jsem a vyškrábala jsem se z postele, otevřela jsem oči a málem mi je vypálili sluneční paprsky. Bylo okolo půl šesté a mě měl za chvilku zvonit budík. Bohužel byla škola a já bydlím na druhé straně města. Bohužel do koupelny mi vlezl můj protivný bratříček takže jsem musela půl hodiny počkat než si nageluje jeho jantarové vlásky. Vlastně oba máme jantarové vlasy, mě spadají těsně na ramena a na pravé straně nosím copánek který nerozplétám. Při lukostřelbě nebo boji si dávám přední vlasy do copánku a splétám dozadu. Oba máme hodně tmavě hnědé očí, mé se zbarvují už do trošku rudé. Máme přírodně velké rudé rty a já mám na levé straně u pusy drobnou jizvyčku (jednou jsem moc rychle vytáhla dýku z pochvy a lehce se řízla).

Po půl hodině se můj bratříček ráčil vykolébat z koupelny a pustit mě tam. Udělala jsem si všechnu hygienu, oblékla se a rychle běžela nasnídat. Sotva jsem do sebe naházela cereálie a tousty, vzala jsem si batoh, bundu a chvátala do školy. Celou cestu jsem přmýšlela nad včerejškem s Bobym, bylo to super a povídali jsme si o celkem důležitých věcech. ,,Čáu Sam, můžu jít s tebou?" ozval se jemný hlásek, znala jsem ho moc dobře ,,Jasně Jess, blbá otázka." a zasmála jsem se na ni. Spolu jsme došli do školy. Zasedli jsme do lavic a já si připravila věci. Boby chodil do druhé třídy takže ve škole jsme se zas až tak moc nevídali.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak je tu nová část :-3 Doufam, že se bude líbit :-) Zítra možná další díl, ještě nevim, je teď hrozně učení :-/ Tak zatim páčkoo :-*