New York

Kapitola 27. -"Nejdřív mě zkus přeprat"

Chvíli jsem jen tak stála a mlčela. Steve si mnul oči. Jemu se tam očividně jít nechtělo.
"Chci se o tobě dovědět nové věci. Teda... Chci se o tobě vůbec něco dozvědět."zaškemrala jsem.
"Já tam nejdu Sky."sedl si na lavičku.
"Ale no táák."zamrkala jsem a sedla si vedle něj.
"Je tam až moc vzpomínek."založil si ruce na prsou. Sklopila jsem hlavu.
"Zajdeme někam... Jinam?"zeptala jsem se po chvilce.
"To jsme měl v plánu."zvedl svoje oči k těm mým a vstal.
"Pojď, chci tě vzít do jedné... Nevím jak to nazvat. Prostě doufám že máš dost energie."zvedl mě z lavičky. 
"Začínám se bát Rogersi." Zasmál se a táhl mě směrem do centra.

Zastavili jsme se před obrovskou budovou, která kdysi bývala továrnou. Byla sešlá a rozbitá, měla díry ve střeše a spadanou omítku. A aby toho nebylo málo, kolem sebe měla dvoumetrový pletivový plot. Nakonec jsme nešli do centra. Steve jednou odbočil a dostali jsme se tam, kde jsme teď.
Pozorovala jsem vysoký plot a nevzhledně vyhlížející budovu a přemýšlela, co tady chce Steve dělat. 
"Tak jdeme."usmál se a šel několik kroků dál od plotu. Chtěla jsem jít za ním a zeptat se ho, proč mě sem tahal. Jenže on neodcházel. On si jen zvětšoval plochu na rozběh. Takže se rozběhl a nějakým nepostřehnutelným způsobem se dostal na vrch plotu a následně na pozemek, který se mi vůbec nelíbil. Zůstala jsem stát jako opařená.
"A de mě čekáš co? Že to taky zvládnu přeskočit?"zarazila jsem se.
"Ano. Jsi Freezes, poraď si."sedl si na zem. Pootevřela jsem pusu na důkaz nechápavosti a udělala pár kroků vzad. Promnula jsem si dlaněmi obličej a rozběhla se. Když jsem byla u plotu, zarazila jsem se sotva půl metru nad zemí. Drát mě nepěkně řezal do dlaně, i přes rukavici. Seskočila jsem dolů a zachmuřeně se dívala na Steva, který se pobaveně chichotal.
"Hahahaha."zamračila jsem se a hledala jinou cestu, jak se dostat nahoru. Pak jsem se zarazila při pohledu na moje rukavice. Zaculila jsem se a odepnula si řemínky. Hodila jsem je Stevovi a ten je obratně chytil.
"Snaž se nezmrazit celý město." povzbudil mě. Promnula jsem si ruce a párkrát protáhla prsty. Poodešla jsem opět dál od plotu a párkrát se nadechla.

Rozeběhla jsem se. Jednou nohou jsem se odrazila a tou druhou zachytila pletivo. Odrazila jsem se výš a už jsem opět cítila nepříjemné řezání v ruce. Udělala jsem bolestnou grimasu, ale povedlo se mi co jsem chtěla. Drát plotu zamrzl a já se mohla v klidu vyšplhat až nahoru a seskočit dolů z plotu za Stevem.
"Vítej v týmu Atwellová."nastavil ruku a já si s ním plácla. 
"Zase jsi ledová a já mám nutkání se tě zeptat, jestli ti není zima."sklopil pohled a hrál si s mými rukavicemi. 
"Bohužel není. Řeknu ti až se něco změní."vzdychla jsem a vzala si to co mi patřilo. 
"Nenasazuj si je."poručil a šel směrem k něčemu, co u téhle budovy mělo představovat vchod. Na chvilku jsem se zarazila, ale poslechla jsem ho. Šla jsem za ním. 

"Neříkal jsi, že jedeme na výlet?"otravovala jsem ho.
"Říkal. A taky jsem říkal, že se naučíš ovládat svoje schopnosti. A jelikož boj z blízka zvládáš dost obratně, tak je čas se posunout o úroveň výš."řekl a shodil ze sebe koženou bundu.
" A to je?"zeptala jsem se a nervozně přehýbal rukavice.
"Nejdřív mě zkus přeprat."řekl. Vytřeštila jsem oči a prohlédla si ho od hlavy k patě. V obličeji vážný výraz. Jeho široká ramena, která zastaví kohokoli a kdykoli, a jeho silné ruce, které zachytí cokoli. Vypracované tělo s viditelnými břišními svaly, které se rýsují přes jeho tričko. A pak jsem tady já. Holka která je dvakrát... Možná i třikrát menší než on. Ruce jako párátka a břišní svaly žádný. Je to jasný. Steve je psychopat a chce mě zabít. Chvíli jsem na něj jen tak civěla.

"Neboj, já neublížím tobě a.... Ty fakt neublížíš mně."řekl najednou. Musela jsem se ironicky uchechtnout. Nejprve jsem ukázala moji výšku a pak si stoupla na špičky, abych naznačila tu jeho.
"Neboj."zasmál se. Chtěla jsem si navléct rukavice. To ale zakázal. 
"Steve jseš si jistej?"prohlédla jsem si rukavice. 
"Naprosto."řekl a přišel blíž ke mně.Zadívala jsem se na něj a po chvilce sebevědomě shodila svou bundu a rukavice na zem. 
"Tak fajn."řekla jsem a kousek od něj poodešla. Udělal to samé. 
"Na tři?"zeptal se. 
"Okey."odvětila jsem mu. Stáli jsme k sobě zády a já už nějaký ty fígle pochytila. 

Počítej nahlas do deseti. Až budeš u osmičky, zaútoč. Ten druhej to bude nejmíň čekat.

"Raz, Dva..."počítal Steve. Na slovo dva jsem se prudce otočila a vyběhla proti němu. Nebyla jsem jediná kdo se tohohle pravidla drží. 
"Přeci jen jsi něco pochytila. Tři!"otočil se a zachytil mojí pěst. Protočila jsem se a praštila ho loktem do břicha. Nenechal se a sevřel moje hrdlo do kravaty. 
"Jo... Pochytila."zasýpala jsem a kopla ho pod koleno. Noha mu cukla a ruka povolila. Vysmýkla jsem se a přeskočila za něj. Teď jsem ho držela v kravatě já. 
"Zapomněl jsem. O 15% horší výsledky, než má Romanovová."řekl a přehodil mě přes jeho záda na zem. S ránou jsem dopadla. Steve mi přišpendlil nohy i ruce k zemi. Chvíli jsem sebou cukala a pak jsem ho kopla kolenem. Nečekal to ale stisk kterým svíral moje ruce nepovolil. Vší silou jsem zatnula zuby a cukla sebou. Steve neudržel rovnováhu a já se ocitla nad ním. 
"To by sis měl dávat bacha."sykla jsem a chtěla mu vrazit pěstí. To už se ale Steve probral  a překulil a zvedl se. Chystal se mě udeřit, ale byla jsem rychlejší. Udělala jsem kotrmelec na levou stranu a Steve tak praštil do prázdna. 
"Jsi zákeřná."zaculil se. Vyběhla jsem proti němu. Myslel si, že mu naběhnu a on mě složí, ale já si vypočítala jinou trasu. Rozběhla jsem se proti němu ale těsně před ním jsem změnila směr. Vyskočila jsem na sudy, které byly po naší pravé straně a skočila za Rogerse. Než se stačil otočit. Chytla jsem ho kolem krku, protočit a znovu složit k zemi s jednou rukou za zády. 
"To jsem."zašeptala jsem, když jsem se skláněla těsně nad jeho obličejem. Zírali jsme si do očí. Bylo mezi námi nehorázné ticho. Oba jsme udýchaně vydechovali a naše hrudníky se zvedaly a klesaly jako o život. 

"Sky?"zamračil se najednou. 
"Ano?"zeptala jsem se.
"Ty to sice necítíš, ale mám pocit, že tu začíná být zima."vyrušil mě. Najednou jako bych se probudila. Potřásla jsem hlavou a rozhlédla se kolem sebe. Steve měl pravdu. část podlahy a celá severní zeď byly pod náporem ledu. Rychle jsem se zvedla a koukala na tu pohromu. Steve se také zvedl a zasmál se. 
"Druhá část dnešního tréninku. Do toho."řekl a postavil se za mě.
"Druhá část?"zhrozila jsem se. Vím jak to dopadlo minule, když jsem rozmrazovala zamrzlou místnost. 
"Neboj."řekl a stoupl si kousek za mě. Zhluboka jsem dýchala. Nechci tohle dělat. Nechci. 
"Do toho."řekl povzbudivě. Znovu jsem se nadechla a natáhla jednu ruku. Zavřela jsem oči. 
"Mysli jen na tebe a ten led. Je to část tebe. Neublíží ti."šeptal. Nějakým způsobem mě jeho slova uklidňovala. Pomalu jsem vytěsnila z hlavy úplně všechny myšlenky, pevně jsem semkla víčka a Stevova slova jsem pomalu přestávala vnímat. Zápěstí mi zmodralo a cítila jsem tlak který přicházel právě z něj. Sílil a sílil. Led ustupoval . Na podlaze prakticky žádný nebyl a ze zdi po centimetrech mizel. Všechen jsem vstřebala já. Dala jsem na Stevova slova a soustředila se jen na moje schopnosti. Měl pravdu. Je to část mě. Led zmizel i ze zdi. Tlak v ruce, který přestupoval až ke spánkům ustoupil, ale nápor energie jsem nezvládla. Odrazilo mě to o metr dozadu a podlomily se mi kolena. Všude kolem začalo sněžit. Ale sníh neroztával. Myslela jsem že spadnu, ale tvrdý pád nepřicházel.

"Výborně."řekl blonďák, který mě svíral ve svých pevných pažích. 
"Myslím že mám dost."zašeptala jsem. 
"Byla jsi skvělá."řekl a postavil mě zpět na nohy. Usmála jsem se ale pořád jsem se o něj opírala.
"Něco podobného už se jednou stalo."řekla jsem mu. Podíval se na mě.
"Myslím ta bitka mezi náma. Teda cvičná bitka. Že jo?"zeptala jsem se. Usmál se a zvedl svou bundu ze země.
"Můžem si to povyprávět u večeře?"navrhnul. Usmála jsem se a zvedla svoje oblečení. 
Právě se mi vrátila další vzpomínka.