Bílý vlk

Jak to někdo může udělat !

Posadil se vedle mě a chytnul mi ruku do svých dlaní. Podívala jsem se na něj a v očích měl plno očekávání. " Jacku ............. jak- jak to mám říct......." . Pohlédla jsem mu do jeho očí a spatřila v nich něco zvláštního. Viděla jsem v nich Jorka jeho a-a mě? Proč jsem spatřila v jeho nekonečně hnědých očích nás s mím vlkem. Cítila jsem jak mi po tváři stékají slzy bezmoci, pochopení a strachu. Sklonila jsem hlavu a snažila se vykoktat ze sebe smysluplnou větu " Jacku musím jít pomoc Jorkovi by- byl venku ! A někdo.......někdo mu chtěl ublížit." Poslední slova jsem zařvala přez celý pokoj a v tom okamžiku sem se rozberečela ještě víc než předtím. Jack se ke mě přiblížil a obejmul mě. Nevěděla jsem co mam dělat jedna část mého já se chtěla odtrhnout a druhá byla ráda že mám po boku někoho jako je Jack. Nehybně jsem seděla na posteli a nechala se uklidňovat. Ale neustále jsem musela myslet na tu věc kterou jsem viděla. Ten muž kterého jsem spatřila než jsem omdlela držel v ruce hůl a mířil s ní na bílého vlka přivázaného na řetězu ke stromu. Při té myšlence jsem byla nucena poslechnout tu část mého jà která se chtěla odtrhnout. " Prom- miň..." . Odtrhla jsem se a rozběhla se ke vchodovým dveřím. Slyšela jsem za sebou kroky a křik mého jména ale nemohla jsem zastavit nešlo to když jsem věděla že někde venku je bezmocný Jork.

Rozrazila jsem dveře a vběhla na dvůr. Bylo už pozdní odpoledne a to tu je už poměrně tma. Proběhla jsem okolo kotců a měla to namířeno k těm vratům kterými jsme přišli. "Millo ! Stůj...!" Ozval se za mnou známí hlas, ale já nereágovala nahmatala jsem kliku a snažila se otevřít těžké dveře. Jack mě něžně ale silně odstrčil a provokativně si stoupnul před vrata. " Co to děláš! Pust mě nechci na tomhle pozemku strávit ani minutu ! " podívala jsem se mu do tváře a spatřila v ni zděšení asi byl překvapen když jsem na něj začla ječet chvíli jsem mlčela a potom spustila " Prosím pust mě...... je tam někde Jork :(" řeka jsem hlasem který neměl žádnou barvu. Vykulil na mě oči a já viděla jak se mu chce brečet. Nejspíš pochopil proč mám tak naspěch a proto otevřel těžké dveře a podal mi svou ruku. Nechtěla jsem se ho chytit ale cítila jsem z něj pocit bezpečí. Podala jsem mu svou ruku a on mě vytáhl z vrat. Rozhlédla jsem se po okolí a uviděla něco tak strašného......... vytrhla jsem se mu z ruky a se slzami nakrajíčku vyběhla k ležícímu bílímu vlku.