Bílý vlk

Tak takhle to bylo.....

" Ta firma kterou jsme zavrhli, se vrátila nikdo o tom neví, zjistilo se že zdejší fauna ukrývá chráněné zvíře,....... vlka "

" Vlka ?! Tak proč se vrátila když tu stejně nic nezmůže "

" ZATÍM tu nic nezmůže, rozhodla se že se zbaví problému......... zabijí všechny vlky...."

Hrklo to ve mě to co právě Jack vyslovyl bylo tak hrozné. Ten vlk kterého jsem tehdy našla a vydávala ho za Jorkovu mámu musel být první kterého ta firma zastřelila, no firma spíše bezpáteřní pokrytci, a když zjistili že se o to nikdo nestará pokračovala v nelidském masovém vyvražďování těchto nádherných stvoření.

Podlomili se mi kolena, sice mě Jack chytil a zachránil před nevyhnutelným pádem a střetnutím se zemí ale i tak jsem nemohla najít dech. Bylo to jakoby se mi blahodárný kyslík vyhýbal obloukem a odmítal se se mnou podělit. Strach, opěd mě naplnila starost a bezmoc. Jork, musíme najít Jorka. Mé myšlení se nehodlalo zotavit a myšlenky se ukazovali jen v krátkých výstižných větách.

Najednou jsem si uvědomila že nejsem na stejném místě, hýbala jsem se, přestala jsem se utápět v myšlenkách a převzala jsem si kontrolu nad vlastním tělem. Jack mě držel za ruku a táhl mě hloubš do lesa.

" Jacku kam to běžíme ??! "

V běhu jsem se stihla zeptat svého kamaráda na dost podstatnou věc. Kam mě vůbec táhne ! Je blbost abychom v několika hektarovém porostu hledali jednoho vlka, sice je sněhově bílí takže by to nemuselo být tak těžké ale i přez to, já nevím kam se vrací, kde je jeho domov .

" Musíme ho najít, jinak tu už dlouho nemusí být, nebo už ti na něm nezáleží ? "

Strnula jsem na místě, jak mohl vyslovyt něco tak,.. tak podlého. Že mi na něm nezáleží. Jeho hlas mi zněl v hlavě jako gong. V očích mi museli planout plameny vsteku a zlosti, kdybych měla nějakou kouzelnou moc tak bych ho zapálila nebo probodla pohledem. Vymanila jsem se z jeho povného sevření mé ruky a pozorovala ho. Každý jeho pohyb by mě nejspíš vydráždil k nekončícímu záchvatu vsteku. Nezáleží...... jediný na kom mi teď nezáleží je on.

" Nezáleží ?! Opravdu si to řekl ! Jediný na kom mi nezáleží jsi teď ty !"

Chtěla jsem ukončit to ticho mezi námi a říct mu co si o něm právě teď myslím. Já mu věřila že mu chce pomoct ale teď mi příjde že vše co pro něj kdy udělal nebylo pro něj ale jen aby se mi dostal pod kůži....

Nenávidím tě Jacku Robinsi !

Ahoj,
Je to až neuvěřitelné ale dosáhli jsme spolu 1,3 K přečtení. Proto vám moc děkuji za podporu a taky oznamuji že se blížíme ke konci....Máme před sebou ještě 3 kapitoli. Každý příběh jednou začíná a i končí. :) tak doufám že to se mnou ještě vydržíte ;) :D

A taky bych chtěla poprosit o váš názor na celý tento příběh. Především věrné čtenáře :). Pořádně se do mě pusťte s krytikou. :3 :)

bubla16