Bílý vlk

Já už se nechápu

"Noo..... raději ne, myslím že by to vzhledem ke tvé situaci nebylo moc dobré" řekla teta a prošla kolem mě. Chvilku jsem koukala do blba s kamenou tváří ale po chvilce jsem se probrala a mírně zatřásla hlavou. Otočila jsem se a podívala se na Jacka. Ten se vydal směrem ke mě. Zastavil se přede mnou a rukou párkrát zamával před mím obličejem. Nejspíš si myslel że jsem v nějakém tranzu, ale to je na velkém omilu. Chytla jsem mu zápěstí a strhla mu ruku zpět podel těla. "Nejsem psychopat " řekla jsem s ůsměvem na tváři a opičila se po tetě. Obešla jsem Jacka a chtěla jít za ní do kuchyně. V tom se nejspíš spamatoval i zasněný sloup a chytl mě za boky. Lekla jsem se a chtěla protestovat ale něco ve mě mi říkalo že je to hezké a líbí se mi to. Položila jsem mu své malé ruce na jeho a s malí úšklebkem mu je sundala a otočils se k němu. Hleděli jsme si do očí ale já se v jeho stratila. Stála jsem tam jak plaňka plotu ale on už se mi opět dostal na mé boky. Obejmula jsem ho. Naše rty se už blížili k sobě. Měla jsem na jeho rtíky chuť ale něco mi v tom bránilo. Už jsem se o ně trochu otřela ale z kuchyně vylezla teta.

Rychle jsme se od sebe odlepili a já se nemohla ani podívat na tetu. První mě tu viděla na pokraji zhroucení a teď se tu líbám s jediným klukem na kterém mi trochu záleželo. Měla bych se asi trochu krotit. Jack byl rudej jak rajče a hleděl taktéž do země. Teta se na nás asi minutu koukala ale pak usoudila že je tu trapné ticho "Ehm...... nechcete si dát čaj a sušenku ?" řekla a vrátils se zpět za roh.

Pousmála jsem se a pomalím krokem se vydala směrem za ní. Jack se mi držel v patách. Vešli jsme do vnitř a posadili se ke stolu. Dostali jsme před sebe hrnky čaje a uprodtřed byl velký tác s domácími sušenkami. "Vy ste stydlíni, nabídně te si" řekla a pousmála se. Nejspíš se nebude vyptávat na to co viděla. Byla jsem ráda že jí je to jedno. S chutí jsem popadla jednu ze sušenek a zakousla se do ni. Byla vážně dobrá.

Podívala jsem se na tetu a ta zvážnéla, spolka jsem sousto a nahodila podobný výraz. " Millo...... ehm až se Jork probere nebude moct chodit a nejspíš nebude ani moc pohyblivý. Bude určitě i dost slabí a to vše vede k tomu že potřebuje lidskou pomoc což u tebe není nejspíš velký problém ale horší je že je to vlk a kdyby si zviknul tak by se už nemusel vrátit do přírody jako divoký vlk už ted je zvyklí na lidskou pomoc........". V krku se mi zpříčil kámen. Takhle jsem někdy neuvażovala beru jako samozřejmost se o něj postarat ale co bude potom to mě nikdy NIKDY nenapadlo.