Temná

Hlava pryč

Pokaždé se v nějaké kapitolce objeví hvězdička a to znamená, že byste si měli pustit tu písničku, ale nemusíte :-D

No do háje, co to bylo? Bolí mě hlava a o koleni ani nemluvě. Rozsvítím lampičku, která je na nočním stolku. Denis pomalu oddychuje a vypadá spokojeně. O mně se to ale nedá říct. Koleno mi krvácí, odtrhnu látku z kolena. Přes celé koleno se mi táhne dost hluboká řezná rána. Valí z ní krev. Je to odporné...za to může ten sen. Byl to vůbec sen? Přijde mi to jako skutečnost. Přejedu si konečky prstů po čele. Teče mi z něj krev, ale ne tak hodně jako z kolena.

,,To už je ráno?" Zamžourá Denis. Je roztomilý. ,,Bolí mě hlava." Zapře se o lokty a koukne na mě. Chtěla jsem koleno nějak schovat, ale nešlo to. Asi ho viděl. Zvedl se a běžel do druhých dveří. Ani jsem si jich nevšimla. Ten náš minulý pokoj neměl dvoje dveře. Bude to nejspíš koupelna. Ozvou se dávící zvuky a nadávky. Potom spláchnutí a další salva nadávek. Musel toho hodně vypít. Opatrně položím nohy na zem. Opatrně jsem se postavila. Z kolena vyteklo dvojnásobně krve a mě se trochu zatočila hlava. Kulhavou chůzí jsem došla do koupelny. Byla sladěná do hněda a bíla. Krásná velká vana zabírala polovinu místnosti. U záchodu seděl Denis a hypnotizoval ho pohledem. Já se dokulhala k umyvadlu a podívala se do velkého hranatého zrcadla.

Malá dírka ne mém čele už téměř nekrvácela. To bude asi od té kulky. Sundám si kalhoty a studenou vodou začnu omývat ránu. Voda se zbarví do červena, potom do růžova a nakonec už je to normální průzračná voda. Voda krásně zchladila koleno a ulevila od bolesti.

Denis už po třetí spláchl záchod a zasypával ho nadávkami. Já jsem dokulhala k lékárničce co vysela kousek vedle nad záchodem. Poplácala jsem Denise po zádech a vytáhla obvaz. Ovázala jsem si koleno a zbytek vrátila zpět do krabičky. Denis si za tu dobu si umyl obličej a prohlížel se v zrcadle.

,,To jsem posral." Otočil se na mě. ,,Musel jsem pít jak duha." Ušklíbl se na mě. Přeměřil si mě pohledem. Neměla jsem na sobě kalhoty a tak jsem tam před ním stála jen v kalhotkách.

,,Co koukáš?" Bylo mi to nepříjemné. Sice jsme spolu spali, ale i tak.

,,Jsi krásná." Chudák mluví z cesty. To bude kocovina.

,,Pojď si lehnout. Ještě je tma." Vzala jsem ho kolem ramen a vedla k posteli.

,,Ale já se cítí dobře. Ani moc velkou kocovinu nemám." Ne, vůbec. Teď tam zvracel, ale nemá kocovinu.

,,Dobře, ale stejně si pojď lehnou a ráno půjdem nakoupit nějaké oblečení." Rozškubla jsem si kalhoty a tak potřebuji něco na sebe a on taky. V propocené košili chodit nebude.

,,Dobře, ale půjdeš si lehnout se mnou." Lehli jsme si do postele. Divím se, že není od krve. Mám to ale štěstí. Lehnem si a Denis mě obejme. Hlavu si položí na moji hruď a zavře oči. Já si vezmu svůj mobil a zkontroluji zprávy. Ani jedna mi nepřišla a ani jeden hovor. Jako by se po ní zem slehla. Kde je? Třeba fakt nebyla v tom domě a je někde v práci, ale to je ta lepší možnost. Třeba ji někdo unesl. Třeba a třeba. Jsou to jen domněnky. Třeba mi ještě zavolá, jak mi to říkávala. A to si říká starostlivá matka. Tss. Ale spát nebudu. Co když se zas octnu tam ani nevím kde. Jen tam tak ležím, hladím Denise a hledím na strop. Zjistila jsem, že je neděle a šest hodin ráno.

Opatrně se vysoukám z Denisova sevření a jdu si napustit tu velkou vanu. Dám tam hodně pěny a vřelou vodu. Až je vana skoro plná tak vypnu vodu. Sundám si oblečení a odmotám obvaz. Hodím to na zem a vlezu do vany. Voda prohřeje všechny svaly, ale tak nějak jsem to nedomyslela. Když položím to koleno do vody zažne to šíleně štípat. Takže tam ležím a koleno mám nad vodou. I tak je to uvolňující. Našla jsem šampon a umyla si vlasy. Nijak extra nevoněl, obrázek tam není a číst se mi to nechce.