Never before - H.S.

Část 15 - Beach volleyball? Why not

Celý den probíhal naprosto v klidu, ležely jsme u bazénu občas jsme do něj i skočily. Nejsem zrovna bazénovej typ, ale když je tady 40 stupňů ve stínu tak co se dá dělat.

Cejtila jsem jak se mi vlasy pomalu začínají vysoušet. Doufám, že ta barva co mám na vlasech je kvalitní, nechci, aby mi z toho chlór udělal nějakou zelenou nebo něco takovýho. Bych ty vlasy musela asi fakt ostříhat, jelikož pochybuju, že by se mi povedlo z toho vytvořit nějaký zázrak.

Kluky jsem za celý den neviděla. Asi byli na pokoji, nebo skládali písničky, a tak dále. Nevím co může taková skupina dělat. Ale docela by mě to zajímalo.

Když jsem byla malá, tak jsem taky zpívala. Jednou jsem dokonce vyhrála cenu pro nejlepší zpěvačku u nás na škole. Od tý doby si zpívám jenom ve sprše. Svou „kariéru" jsem nikam neposunula. Ani nevím, proč jsem vlastně přestala, bylo mi tuším 10 let, když jsem vyhrála. Pak přišel zvrat a já už nikde zpívat nechtěla, možná toho trochu lituju, že jsem přestala.

Večer jsme se s Jenny procházeli na pláži, čekala jsem na Zayna a Jenny jsem prostě přemluvila, musí se nějak spřátelit, nemůžou se tady urážet a zabíjet celý dva měsíce. Nebo na jak dlouho tady Zayne je.

Sedli jsme si do písku a pozorovali krásný západ slunce, když v tom jsem ucítila jak si ke mně někdo dřepnul, byl to Zayn.

„Tak půjdeme si pro něco k pití na bar?" Zeptal se nás Zayn

Jen jsem pokývala hlavou na souhlas, Jenny zatím mlčela evidentně se nechtěla hádat. Snad jí to vydrží co nejdýl.

V tu ráno se okolo nás postavili i kluci z 1D, nechápu, kde se tu vzali. Přišli k nám v úplný tichosti, což je asi poprvé. Jinak jsou neuvěřitelně hluční. Stál tam i Harry, jinak mimochodem stále čekám na omluvu.

„Půjdete s náma kluci? Jdeme si pro něco k pití na bar a pak na pláž, teď je tu krásně a nikde nikdo"

Zeptala jsem se jich. Nějak jsem tušila, že to není úplně to nejlepší, co můžu udělat. Harry na mě pořád ani nepromluvil. Pořád čekam na omluvu, která se né a né dostavit...

„Jo jasně." Odpovídal Niall, usmála jsem na něj a šli jsme.

Čekala jsem, že se Harry , bude chtít vymluvit na nějakou hovadinu, ale nic neřekl. Docela mě překvapil.

***

Všichni jsme si objednali nějaký pití na baru, snažila jsem se vyhnout alkoholu. Kocovinu zejtra fakt nepotřebuju...

Bohužel nakonec mám stejně něco v čem je alkohol ale jak mi bylo řečeno: Je tam jenom trošičku, nemusíš se bát. Ale potom co jsem vypila celou skleničku mi došlo, že to byla lež. Cejtila jsem jak mi pomalu stoupá do hlavy. Ale přece jenom něco snesu, takže se tu po zemi fakt válet nebudu. Nejsem nějakej pijan, to vůbec, ale s Jenny jsme toho do klubů nachodili dost, takže nějakej ten výcvik tam bude.

Zayn si dal to samí co já. Jenny si celou dobu povídala s Louisem a Liamem a Harrym, nechápu jak se s ním může bavit tak v klidu já už bych ho zabila.

„Co si takhle zahrát beach voleyball?" Zavolal na nás Niall, přitom ukazoval na síť, která byla opravdu kousíček od nás.

V ruce už měl nachystaný i míč. Nechápu kde k němu přišel, nikde jsem tu žádnou půjčovnu na míče a podobný věci neviděla. Asi to tu má víc projetý než já.

Čemu se ani nedivim já tu znám akorát jídelnu a lehátka u bazénu, nikde jinde jsem zatím nebyla myslím, že je to fakt ostuda. Musíme s Jenny naplánovat, nějaký výlet mimo brány hotelu abychom víc poznali to okolí. Taky jsem si slíbila, že přivezu nějaký fotky zatím nemám ani jednu. Zítra fakt už musim s sebou vzít foťák!

„Já nevim nikdy jsem to nehrála." Křikla jsem po něm.

Volejbal jsem fakt nikdy asi nehrála, na škole se vždycky jela jenom vibika a přehazovaná a softball když venku bylo hezky, tuhle jedinou hru jsem měla asi ráda, vždycky mě bavilo odpalovat ten míč, zase to nadhazování jsem úplně nesnášela – všude jsou prostě pro a proti.

Ostatní souhlasně kývali hlavama, že to taky nikdy nehráli. V Londýně si fakt moc beach voleyballu nezahrajete.

„Tak pojdtě bude sranda." Začal nás pomalu přemlouvat.

Zdálo se mi, že Niall je zapálenej úplně do všeho. Nevím jestli to umí, nebo prostě rád zkouší nový věci.

„Hale tak je nás 7, což je docela blbej počet tak kdo bude střídat?"

Jenny okamžitě zvedla ruku, nikdy na míčový hry nebyla. Od doby co to dostala do hlavy na tělocviku a hádej te od koho – ano o de mě. Ale samozřejmě, že to nebylo úmyslný, prostě stála na blbém místě ve špatnou chvíli. A já tehdy měla špatnou náladu, nikdy jsem se do míče nebála pořádně uhodit.

„Tak dobře, dáme tři na tři?" Zeptal se Liam

„Tak fajn, já budu se Zaynem a kdo ještě půjde k nám?" Zeptala jsem se jich, nechtěla jsem si vybírat. Naštěstí se Niall usmál a šel k nám.

Ještě jsem si sundala tričko který jsem měla na plavkách. Ani nevim, kde jsem ho splašila. Všichni se na mě najednou podívali.

„Co je?" Trochu vyjekaně jsem se na ně podívala. V jednu chvíli jsem i měla pocit, že nemám pocit a stojím tam před nima na ostro. Naštěstí ne, měla jsem svoje plavky.

„Nic." Rychle odvětil Zayn. Přitom se přiblbě usmál jako vždycky.

„Tak jdeme na to ne?" Ozval se pro změnu Harry trochu mrzutě. Nevím jestli se mu hrát nechtělo, ale stačilo říct a hrát nemusel. Asi to není moc společenský typ. Nebo mě jenom prostě nemá rád jako já jeho – ale já se aspoň snažím.

Jenom pro info pořád čekám na tu omluvu.

V tomhle díle se toho fakt moc neděje, ale příště už to začne! :D Máte se opravdu na co těšit! :D

Takže první kapitola v novém roce! :) Doufám, že i letos budete stejně skvělí jako jste byli doposud. :)

OMLOUVÁM SE ZA CHYBY V TEXTU!

BUDU RÁDA ZA KAŽDÝ VOTE A KOMENTÁŘ!