Pád

Kapitola 10.

*Omlouvám se, že mi psaní tak trvá, ale zasekla jsem se a nevím co dál. Tohle je má desátá kapitola a jsem opravdu ráda, že můj příběh čtete. Taky bych chtěla tuhle kapitolu věnovat xjortini_storywriter , která mě celou dobu podporuje. To je vše a díky za trpělivost :D -t-mouse-ff*

Ráno jsem se nemohla pořádně probrat. Nepomohla ani studená sprcha. Po všech přípravách do školy jsem se vypotácela z domu a měla jsem pocit, že i ten chodník vypadá pohodlně.

Po několika dlouhých minutách jsem došla k domu, kde bydlela Meg. Už tam na mě čekala a nevypadala zrovna spokojeně.

"Proč ti to tak trvá?!"

"Uklidni se. Já na tebe čekám běžně a taky nevyšiluju, jednou tě to nezabije."

"Co se s tebou děje?"

"Nespím. To se děje."

"A proč sakra nespíš? Kvůli nějakýmu klukovi? Máš snad nějakýho kluka? Nebo jsi celý noce na internetu? Proč se nevyspíš?!"

"Říkala jsem ti, že mám noční můry." Poslední dvě slova jsem spíš zavrčela. Vzedmul se ve mně neuvěřitelný vztek. Pokusila jsem se to potlačit.

"Jasně... Noční můry..."

"Nevěříš mi?!"

"Ne. Noční můry jednomu pocuchaj nervy, ale není to tak, že by jsi nespala vůbec. Je to prostě blbost. Věř mi, nejsi jediná, která je má. Tak mi prostě řekni co v tom je. Mě to můžeš říct."

"Zatraceně!"

Byla jsem rozhodnutá začít hádku. Pohlédla jsem stranou, abych si promyslela argumenty a nezněla jako totální idiot, když jsem ho znovu uviděla. Vysoký muž s černou, koženou bundou. Byl daleko, ale věděla jsem, že se dívá na nás.

"Elizabeth! Posloucháš mě vůbec?!"

Meg. Musela na mě celou tu dobu mluvit. Podívala jsem se na ní a pootevřela pusu. Nebyla jsem ale schopná slova.

"T-t-tam" vykoktala jsem a namířila ukazováčkem na muže.

"Co?" zarazila se a podívala se směrem, kterým jsem ukázala. "Nic tam nevidím. Co tam mám hledat?"

"Byl tam ten muž. Viděla jsem ho už předtím." Alespoň jsem už byla zase schopná mluvit. Podívala jsem se na místo, kde předtím stál, ale Meg měla pravdu. Nikdo tam nebyl.

"Drogy?" pronesla Meg.

"Co?"

"Nejsou v tom drogy?"

"Ne!" Vykřikla jsem na ni a vykročila směrem ke škole. Už jsem se s ní nehodlala hádat. Ani mi nevěřila. Bolelo to.