Happiness, or not?

23. part

Je to jako včera co jsem se s ním seznámila poprvé. Je to jako včera co jsem byla na jejich koncertě jako VIP fanoušek a oni mě odvedli do jejich soukromého domu. Moc ráda na tu dobu vzpomínám. A proč na to vzpomínám zrovna teď? Protože teď stojím v pokoji hotelu, kde jsme ubytovaní v Praze, ve svatebních šatech a dodělávám poslední úpravy.

"Kirsten mohu dál?" nakoukl do pokoje Niall, který se nabídl, že mě povede k oltáři.

"Jo pojď." řekla jsem a snažila jsem se usmívat, ale moc to nešlo, protože jsem byla nervózní z toho co přijde.

"Děje se něco Kirst?" zeptal se ustaraně.

"Ne. Jen jsem nervní, ale to přejde. Neboj." sedla jsem si na židli.

"Nebuď. To bude v pořádku. Řekneš mu to slavné ANO a bude to. Uvidíš. Kdyby cokoliv jsem tam u tebe." usmíval se jako sluníčko. Nebejt jeho, tak nevím co bych dělala. Vždy umí zvednout náladu.

"Děkuju. Co si vlastně potřeboval, když si přišel?" odvrátila jsem rozhovor.

"Jen, že už je skoro deset a za chvíli už by jsme měli jet." oznámil svůj puvodní záměr návštěvy mého pokoje.

"Dobře." zvedla jsem se ze židle. "Jak vypadám?" zeptala jsem se a otočila jsem se kolem vlastní osy.

"Vypadáš nádherně. Hezčí nevěsta bude snad už jen ta moje." pozlobil mě a pak se začal smát.

"Tak to ti teda pěkně děkuju." smála jsem se s ním. "Co Liam? Už odjel? Já jen, abych se nemusela po chodbách plížit, aby mě náhodou nezahlédl." smála jsem se dál.

"Liam už je tam. Mám ti vzkázat, že bude ten nejhezčí u oltáře." řekl a hned dodal, "Egoista."

Jen jsem se uculila a vyšla jsem z pokoje. Před hotelem na nás čekalo auto, které nás odvezlo přímo před kapli kde jsme měli obřad. Pro auto zde bylo místo ohraničené zátarasy, kde řidič zaparkoval. Fanynek tu byla halda. Co si budem povídat, to že Liam Payne bude mít svatbu Praze se rozkřiklo v celku rychle. Vystoupila jsem a hned se k nám přihrnuli kluci, kromě Liama, a Jane. Fanynky začaly ječet, že nebylo pomalu slyšet vlastního slova.

"Jak se cítíš?" zeptala se mě Jane.

"Žaludek mám jako na vodě. Mám pocit, že za chvíli omdlím." řekla jsem nervně a v tu chvíli ke mě přišel Niall a chytl mě za rámě.

"Neboj. Jsem tu a držím tě." řekl s úsměvem.

"Děkuju." vynutila jsem na svém obličeji také úsměv.

"Vidíš s úsměvem ti to sluší víc." řekl a pohladil mě po ruce.

Všichni se přestěhovali do kaple na svá místa a já jsem nervózně přistoupila k ještě zavřeným dveřím. Byla jsem si jistá, že si Liama chci vzít, ale přesto jsem byla ve stresu. Z čeho? Bála jsem se, že z toho vycouvá Liam.

Dveře se otevřeli, Niall mě vzal znovu za rámě a rozezněl se klasický svatební pochod. První krok. Druhý krok. A další kroky jeden za druhým. Liam stál u oltáře s úsměvem od ucha k uchu. Došla jsem k němu a on si mě od Nialla převzal. Podívala jsem se mu do očí a viděla jsem tam štěstí. Najednou ze mě vše spadlo. Když je šťastný on, tak jsem šťastná také.

Měli jsme církevní svatbu bez mše svaté na můj popud. Jsem věřící a když jsem byla malá byla jsem v jistých ohledech k tomu vedená. Liam neměl žádné námitky. Doslova mi řekl, když jsme to probírali: Co je důležité pro tebe je důležité i pro mě. V tu chvíli mě to rozbrečelo.

Po té co dozněli poslední tóny svatebního pochodu, kněz začal obřad.

"Kirsten a Liame, rozhodli jste se uzavřít manželství. Ptám se vás před církví a před Bohem: Je toto vaše rozhodnutí svobodné a upřímné?"

Oba jsme odpověděli: "Ano."

Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost.Ptám se vás před církví a před Bohem: Zavazujete se k tomu opravdu na celý život?

"Ano"

Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem: Přijmete děti od Pána Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?

"Ano."

Po té nás kněz vyzval: "Potvrďte toto své rozhodnutí podáním ruky a slavným slibem."

Liam mě vzal jemně za ruku a začal přeříkávat svou část: "Já, Liam, odevzdávám se tobě, Kirsten, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen."

A hned po něm jsem udělala to samé já: "Já, Kirsten, odevzdávám se tobě, Liame, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen."

Po té kněz řekl: "Před Bohem, před církví, před tímto shromážděním potvrzuji, že jste řádně uzavřeli manželství." po té nám položil svou ruku na naše spojené ruce a dodal: "Co spojil Bůh, ať člověk nerozlučuje."

Kněz požehnal prstenům a podal nám je.

"Kirsten, tento prsten je znamením věrnosti."

"Liame, tento prsten je znamením věrnosti."

Obrátili jsme se čelem na naše přátele a kněz jen řekl: "Je mi velikou ctí vám všem představit pána a paní Paynovi."

Taaakže další kapitola. Líbila se?? Já doufám, že ano. Texty k obřadu jsou vzaty z opravdové církevní svatby. Měla jí tak kamarádka. Doufám, že vás to neunudilo k smrti. To by mě mrzelo. Ale pokud se opravdu líbilo, byla bych ráda za vote a koment. Love you all!! :)