Rozhodla jsem se napsat konečně jednu povídku :)) snad se bude líbit :)))
Jmenuji se Kirsten a jsem dirctionerka a nedávno jsem jela na jejich koncert. Je mi 19. Byla to nádhera. Zvlášť když jsem měla VIP lístek a měla jsem přístup do zákulisí. Když bylo po koncertě šla sem na nějaké místo, které bylo smluvené s paní co mě tam měla odvést.
Hned po příchodu do toho zákulisí jsem viděla kluky, že jdou na autogramiádu. Ta paní co se mnou byla zastavila jednoho z jejich agentu a zeptala se kdy mají kluci z autogramiády přijít. Ten jí řekl, že snad do pul hodinky. Tak mi mezitím ukázala celé zákulisí.
Přišel ten čas se osobně setkat s kluky. Byla jsem hrozně nervozní. Jako první přišel Louis a jak jinak s Harrym. "Ahooooj, ty si ta co vyhrála náš jeden jedinej VIP lístek viď?" promluvil na mě Lou a já myslela že omdlím. Ale klid, musím zachovat klid. Řekla jsem si v ducha. "Ano to jsem já." "Nemusíš být nervní. My tě neukousneme." řekl Harry a vzápětí přišel Naill. "Nazdááár, rád tě poznávám. Já jsem Naill." řekl a hned se na mě vrhnul a objal mě. Hned za nim šel Zayn. "Ahoj!" pozdravil stroze. A poslední kdo přišel byl Liam. Přišel pomalu a když mi kouknul do očí jen zíral a vysoukal ze sebe "A-Ahoj! Jsem Liam." a vzápětí se všichni začali smát. Lou do mě drbnul "To občas dělá, když vidí pěknou babu. And you are butifull. Really." tak to bylo moc. Louis Tomlinson mi řekl že jsem krásná. Ale klid, nic se neděje. Pořád se nic neděje. "Děkuju." poděkovala sem a Lou něco řekl té paní co tam byla a ta vzápětí odešla.
"Co se děje?" zeptala jsem se udiveně. Jen sem to dořekla kluci se začali smát. Nevěděla sem proč. Najednou mě Liam vzal za ramena, mávl druhou rukou jako kdyby mi to tam chtěl ukázat a začal povídat " Todle je náš svět a ten nám nějaká ženská nebude kazit" kluci se zase začali smát. "Ale já tu sem s ní." protestovala jsem, ale na druhou stranu jsem byla ráda s nima sama. Jeden z mých tajných snů se vyplnil. "Neboj se," začal zase Liam "jak se vlastně jmenuješ? Nás už znáš, tak nám řekni jak se jmenuješ ty." "Jmenuju se Kirsten. Moc mě těší." řekla jsem a pořád sem se cítila hrozně nervní.
Nejdřív mě vzali k sobě do šatny. Už jsem tam byla s tou paní, ale proč tam nejít znova. "Kirsten," oslovil mě Harry "jak dlouho myslíš že tu mužeš zůstat?" Udivilo mě že se na to ptá, ale odpověděla jsem "Jsem už dospělá a bydlím sama se spolubydlící Jane. Takže vlastně jsem v čase svým vlastním pánem." Kluci na sebe koukli a začali se šibalsky usmívat, jako kdyby se mnou měli už předem nějaký plány. A ASI JO!
Chvíli jsme tam pobyli a něco popili. Moje nervozita zmizela. Kluci se najednou zvedli a mířili ke dveřím. "Co? Ty nejdeš? Ty tu chceš zůstat?" zeptal se se smíchem Zayn. Já se zvedla a šla za nima. "A kam jdeme?" zeptala jsem se. Liam mě jemně chytil okolo pasu a pošeptal mi do ucha "Počkej uvidíš." šli jsme ven k autu. Sedla jsem si do něj a všichni si sedli ke mně. A hned vedle mě si sedl Liam. Měla jsem pocit jak kdyby se do mě zakoukal. Ale bylo mi zároveň divný, protože je to kluk z 1D a ten by se prostě nemohl zakoukat do mě.
Projížděli jsme různými uličkami Londýna, které neznám. Bylo mi to divný, ale snažila jsem se jim věřit. Když jsme jeli asi pul hodiny, ne že bych se nebavila, zeptala jsem se "Kam jedeme a kudy to vlastně jedeme? Tady to vůbec neznám." Laim mě znovu objal okolo ramen a řekl "Jedeme na tajné místo, které známe jen mi a nikdo jiný." a dal mi polibek na tvář. Liam mě políbil. Ale ne nemohl se do mě tak rychle zakoukat. Je opilý. Pomyslela jsem si.
Zastavili jsme. Koukla jsem z okýnka a totálně jsem nevěděla kde jsme. Stáli jsme před nějakým domem. Kluci vyběhli ven a já hned za nima dost nejistě. Vešli jsme do domu, který byl nádherný jak z venku tak i zevnitř.
"Here is our kingdom. Sem jezdíme vždycky po každým koncertě tady v Londýně nebo když chceme utect před realitou. Jsme tu sví a nemusíme se přetvařovat. Vítej u nás." řekl Lou "Here is our kingdom." opakoval a usmál se. Rozhlídla jsem se a zjistila, že ostatní kluci zmizeli a já tam zůstala sama s Louisem. Bylo mi ještě divněji než před tím. Ne nervozně, ale prostě divně. Tak jsem se na Louise podívala a zeptala jsem se "Kam všichni zmizeli?" "Máme tu každej svůj pokoj. Chceš se podívat? Ukážu ti to tu do posledního místečka." jenom jsem kývla na souhlas. "Tak pojď za mnou." tak sme šli.
