This Part Of My Life [1D]

Chapter 23

„Ahoj Deb, už jsem doma,“ křikla na mě máma a já totálně zpanikařila. Odstrčila jsem Harolda, který jen nespokojeně zamručel a začala po pokoji běhat jako šílená a hledala své oblečení. Házela jsem po Harrym, co bylo jeho a on si to jen shromažďoval v rukách. „Oblíkej se!“ sykla jsem na něj, když jsem si oblékala poslední kus oblečení, tedy až na podprsenku, tu jsem v té tmě nemohla najít.

„Klídek, ona sem nepřijde,“ řekl a dál se tam vyvaloval jako král.

„Deb, kde jsi?“ ptala se máma a na schodech jsem uslyšela kroky.

„Zalez!“ sykla jsem na něj a on pokrčil rameny, že neví kam. Máchla jsem rukou pod postel a běžela k oknu roztáhnout závěsy. Když jsem se vracela k čelu postele, trochu jsem urovnala přikrývku a zakopla o Harryho botu. Jakmile máma zaklepala a začala otevírat dveře, skopla jsem ji pod postel a přivítala se. „Ahoj mami! Jaké nádherné překvapení, že už jsi doma,“ řekla jsem a pořád ještě trochu popadala dech.

„Jaké překvapení? Už je pět hodin, vždycky tak chodím.“

„To už je pět? Panebože! To to letí ten čas,“ divila jsem se, že už je tolik.

„Cos dělala prosím tě? A proč jsi tak zadýchaná a upocená?“ vyzvídala dál a nejspíš si dělala starosti, jestli nejsem nemocná.

„CO? Proč? Ehm… je horko! Je tu vážně, vážně horko a jé vidíš, úplně jsem zapomněla otevřít okno, abych mohla dýchat čerstvý vzduch,“ zalhala jsem a honem došla k oknu ho otevřít.

„No teď nebudu řešit, co tě to zas popadlo, ale nevíš, proč jsou kolem našeho domu všichni ti lidé?“ zeptala se, těkajíc očima mezi mnou a pokojem.

„Lidé?“ divila jsem se. „A jó, tihle lidé,“ náhle jsem si vzpomněla na Harryho doprovod. „Jo. Harry se tu stavil. Zrovna je v koupelně. Určitě jsi unavená z práce, tak co kdybychom šli dolů, a já ti uvařím kafe. Harrymu jsem ho z čisté radosti, že ho zase vidím, taky zapomněla nabídnout, tak pojď,“ tlačila jsem ji z pokoje ven a zavřela za sebou.

„A jaký je důvod Harryho nečekané návštěvy?“ ptala se mě máma, když usedla za kuchyňský stůl, zatímco já šla připravovat kafe.

„No, přijel mě pozvat na víkend. Jedou s klukama stanovat,“ vysvětlila jsem jí.

„Aha. A jedeš?“ ptala se dál.

„No, jestli s tím nemáš problém, tak ano,“ odpověděla jsem a máma přikývla.

„Ja-a-ne,“ volal radostně už z předsíně Harry a přicházel s již roztaženýma rukama a vypadal… no prostě jako on. Sexy kopie jeho samého. Nechápu, jak tohle dělá. Právě jsme vylezli z postele, já vypadám jak zmoklá slepice a on si tu zase nakráčí jako bůh, bez jediné chybičky.

„Ha-a-rry, pojď sem ty kluku jeden,“ pozdravila máma radostně a vtiskla se Harrymu do náručí, i když byla připravená ho vtisknout do svého, ale bohužel. Harryho neviděla už více jak rok a on je teď tak o půl metru vyšší než si ho pamatovala. „Panebože! Ty jsi ale vyrostl,“ řekla, když se od sebe odtrhli, ale stále ho držela za paže a prohlížela si ho. „Z tebe se stal ale chlapák,“ pokračovala a já se chtěla propadnout do země, ale místo toho jsem se zmohla jen na protočení očí.

„Ale no tak, Jane. Nebavme se o mně. Vypadáš opravdu skvěle! Normálně bych řekl, že jste s Debbie sestry.“ Bože můj, on je taková vlezdoprdelka!, protočila jsem oči ještě víc.

„I ty jeden lichotníku. Pojď, posaď se,“ řekla mu a já před mámu postavila její hrnek.

„Dáš si něco?“ zeptala jsem se Harryho.