Potomek Temnoty

4.

Od dne, kdy jsem se spřátelila s Robem uběhly už dva týdny. Pořád mi, ale nedal odpovědi. Odpovědi na mé otázky. Robert se v mé přítomnosti usmívá. Chodíme na pizzu, procházíme se a chodíme do kina. Samozřejmě, že nezapomínám na Liss. Včera odjela na dva týdny k babičce. Bude mi tu chybět, ale je tu Robert.

Ve škole byl zase zamračený.
"Nemrač se" šťouchla jsem ho do ramene a on se malinko pousmál.

"Musím s tebou mluvit. A to hned"

"Tak mluv..." podíval se na mě a já pochopila, že to nechce probírat ve škole.

"No nikdo se nezblázní, když dneska nepůjdu do školy." Odnesla jsem věci do skříňky, vzala si bundu a kabelku a mohli jsme jít.

Došli jsme do parku a sedli si na lavičku.

Podívala jsem se mu do očí. Nebyly šedé, ale černé. Je naštvaný.

"Hele. Něco si teď musím vyřídit. Takže nebudu ve škole. Vlastně teď se nemůžeme vídat."

"Co? Roberte, co se to tu děje? Proč mi konečně nedáš odpovědi? Já ti pomůžu. Nedrž se ode mě zase dál. Já...."

Chytla jsem ho za ruku a on se na mě díval, již šedými oči.

"Já tě možná...ne určitě.."

"Mell. Co mě určitě?"

"Já tě miluju..." pošeptala jsem a sklopila oči na naše ruce. Vzal mě za bradu.

"Mell. Já...tebe taky" usmála jsem se.
"Mell. Já ale nemůžu. Je to u mě špatně. Nechtěl jsem tě pustit do mého života, ale já to udělal a teď- Teď jsem se i zamiloval. S tebou se směju, mám city a jsem jiný. Hledáš ve mně dobro, ale já nejsem hodný. Já jsem zlý. Vytvořili jsme si pouto a teď se ti něco může stát. Oni ti budou chtít ublížit..." sklopil pohled a stékla mu slza. Byla ale tmavá. Jen pro info, Rob řasenku nepoužívá. Hned si ji setřel.

"Nejsi zlý. Jsi dobrý a nikdo mi neublíží dokud budu s tebou ano?" Podíval se na mě a přikývl. Něco jsme slyšeli. Nikdo tu však nebyl.

"Mell. Musíme vypadnout." Začal se mračit. Vzal mě za ruku a šli jsme směrem do lesa.

"Co se děje? A...kam jdeme?"

"Ke mně. Jdou po tobě.."

"Co? Nikdo po mně nejde."

"Ano. Darkeni. U nás budeš v bezpečí."

"Darkeni? Tobě asi hrabe."

"Ne. Hele tohle bych neměl. Ale jsi v nebezpečí a jednou by ses to o mně stejně dozvěděla."

Zastavil se a chytl mě za ruku. Jeho oči zčernaly a kolem nás se rozšířil kouř. Co to je? Potom kouř zmizel a my se ocitli v nějakém domě. Okamžitě jsem se Roba pustila.

"Co...co to bylo?!" Ječela jsem.

"Mell. Klid." Šel ke mně.

"Ne! Stůj. Kdo jsi?"

"Roberte, co se děje a kdo je ta holka?" Zeptala se nějaká dívka na schodech. Měla černé vlasy a černé oči.

"Dark. To je Mellanie. Moje holka." Vysvětlil Rob a ta Dark se asi rozčílila.

"Za pár týdnů ti bude osmnáct a ty si najdeš holku? Je to pro ni nebezpečné. Půjdou po ní a ty máš teď jiné věci na práci, než ochraňovat nějakou puberťačku! Musíš se připravit. Ten proces není jednoduchý." Křičela po Robovi nějaké hlouposti. Jaký zas proces?

"Co? Kdo po mně půjde? A já nejsem puberťačka. A jaký proces?" Ptala jsem se.

"Ona to neví?" Dark se podívala na Roba a on zavrtěl hlavou do záporu.

"Ne."

"Ty jsi vůl. Skvělý. Teď ji to musíš vysvětlit. Jak myslíš, že to obyčejný smrtelník příjme?" Ptala se, už klidněji Dark a já na ně kulila oči.

Dark se otočila a odešla zpátky.

"Pojď..." neochotně jsem Roba sledovala. Sedli jsme si do obýváku.

"Co to mělo znamenat?"

"Všechno ti teď vysvětlím. Dáš si něco k pití? Bude to na dlouho."
Kývla jsem a on mi přinesl colu.

"Takže. Neměla by si to vědět, ale už je pozdě. Neměl jsem se do tebe zamilovat a už vůbec ne teď. Jsem prostě vůl. Jak už sis všimla, tak já nejsem normální. V tom parku jsem nešel náhodou. Já jsem slyšel tvoje myšlenky. Okamžitě jsem ti šel na pomoc. Nikdy dřív jsem neslyšel ničí myšlenky a u tebe to bylo poprvé. Vlastně jsem je slyšel jen, když jsi byla v nebezpečí. Pak už ne. A to světlo a ten v kápi. Viděla jsi to. To já jsem udělal to světlo. Mám moc. Nadpřirozené schopnosti. Můžu pohybovat věcmi, přemistňovat se a jiné schopnosti. Až mi bude osmnáct podstoupím jistou zkouškou. Budu si muset vybrat mezi světlem nebo temnotou. Čili mezi dobrem a zlem. Stejně jako moje sestra Dark. Ta si vybrala temnotu. Já jsem taky chtěl vybrat temnotu. Ale pak jsem potkal tebe. A zamiloval se. A teď nevím co chci. Probouzíš ve mně to dobro. Proto se na to musím připravit a po výběru se s tím budu muset vypořádat a naučit se to ovládat. A to bude to nejhorší. Je to těžké. Já....já a moje sestra nejsme jediní. Je nás docela hodně. Plno druhů temnoty má děti a ti si pak vybírají mezi temnotou a světlem. Já a Dark jsme potomci pána zla. Čisté temnoty. Toho nejvýšího v temnotě."

"Ty jsi potomek temnoty?"

"Ano. Jsou tu ale i další. Darkeni nebo Lewleni. A Darkeni tě chtějí"

"Co? A proč?" Rob mi chtěl odpovědět ale najednou do místnosti vtrhla osoba v hábitu a v kápi. Sundal si kápi a já ho okamžitě poznala. Byl to Josh.

"Robe musíte zmizet! Jdou sem. Zbalte se a mizíme" upřeně se díval na Roba, který právě vstal z křesla.

"Proč bych ti měl věřit?!"

"Věř mu. Tady máš věci. Jdem k tvojí holce, aby si sbalila" do obýváku vešla Dark a hodila Robovi tašku.

"Ty mu věříš?" Zeptal se jí.

"Tak za prvé. Myslíš, že by nás šel varovat a riskoval tím svůj krk? Za druhé. To on nám dával informace co se děje v podsvětí. A za třetí. Chodím s ním. Já mu věřím a pokud chceš tu svoji krasotinku ochránit, tak mu musíš věřit. Byl to tvůj nejlepší kámoš, než se stal jeden z Darkenů. Co je na tom? Pokud nechceš, aby se buď proměnila v jednoho z nás. Jednoho posedlým temnotou a nebo nechceš aby zemřela, tak jdi s Joshem."

Počkat? Oni by mě mohli přeměnit na temnou? To moc nechápu, ale není čas se ptát. Robert se přestal mračit a v očích mu šel vidět strach. Strach o mě. Podal mi ruku a já se ho chytla.

"Tak dobře..." kývnul a my se přemístnili.

-------------------------

Ahoj. Omlouvám se za chyby. Doufám že jsem to nějak nepokazila a neodradila Vás. Snad se Vám líbí.

Máme tam novou postavu Dark. Jaký na ní máte názor?
Momentálně jsem v nouzi. Nevím jak mám pokračovat. O čem ten příběh bude na dále. Mám vymyšlený konec, ale co bude před ním. Snad něco v té hlavičce uvařím :))

Snad se líbí.

Vaše
Pacicka