Potomek Temnoty

11.

"Roberte! Nechte ho! Prosím!" Křičím na ně, ale oni mě ignorují. Dál z něj vysávají jeho duši. Je to vůbec možné? Robert ječí bolestí. Brečí. Jeho oči jsou plné bolesti. Chci za nimi, ale nemůžu. Někdo mě drží, ale nikdo u mě není.

"Udělám cokoliv! Jen ho nechte. Prosím" brečím a křičím na osoby v hábitech.
Najednou Robert přestane brečet bolestí, nekřičí, oči má dokořád otevřené. Jsou celé černé. Nehýbe se.

"Neeee!" Křičím. Někdo mě chytá za bradu a vpíjí se do mých hnědých očí.

"Je pozdě slečno Houlová. Je to vaše vina" zasměje se krutý smích. Já křičím a brečím. Najednou upadám do temnoty...

''Mell. Vstávej" slyším Nicolase. Rychle otvírám oči a hledím do jeho tmavě modrých očí. Jsem zpocená a zrychleně dýchám.

"Jsi v pořádku? Křičela jsi."

"Jen zlý sen"

"Co se ti zdálo?"

"Darkeni...hábity...Robert... vysávání jeho duše...bezmocná já..." pamatuju si jen útržky..." a bezvládné tělo Roberta. Bez duše. Rozdrtili ji. Je to vůbec možné?" Mumlám spíš pro sebe, ale Nicolas mě pozorně poslouchá.

"Klid je to jen sen. A jak víš o vymývání duší? Říkala si, že jsi člověk, ale jednou se u tebe projevily schopnosti, které má jen démon nebo anděl." Vychrlil tak rychle, že se divím, že jsem všechno slyšela.

"No...já nevím...od doby, co znám Roba, syna pána temnoty toho vím hodně a celkově se měním...měla jsem sen o té legendě. Myslím že je o mně. Asi před...možná několika dny, nebo týdny? Nevím, jak dlouho tu jsem, se mi zdál sen a nějaký hlas řekl, že je to o mně a že jsem v nebezpečí, brzo to příjde a že nemám nikomu věřit...a pokud si říkal že vymývání duší je možné...možná to nebyl sen...ale opravdu se to stalo a já nějakým způsobem byla přítomna..."

"Hele, byl to jen sen....nestalo se to doopravdy...snad"to 'snad' zašeptal tak, že i pouhé polknutí by to přehlušilo, ale já to 'snad' slyšela.

"A se mnou jsi tu dva dny...a podle toho jak vypadáš...soudím že jsi tu už dobrý týden, ale několik dnů jsi byla mimo..."

"Jak vypadám?!" Chvíli se zamyslel a pak nejistě řekl:

"Dobře". Za to jsem ho bouchla do žeber a on zasyčel bolestí. Zasmála jsem se.

Pomalu jsem se posadila a všimla si jídla a pití na stole.

"Dej si...moje práce...dej si dokud můžeš" řekl a já si to ihned vzala. Měla jsem hlad. Pokud už tu jsem opravdu týden a pět dní z toho, možná víc, možná méně, jsem byla mimo....no...prostě mám obří hlad. Je to sice jen voda a houska se sýrem, ale je to výborné.

"Díky" zašeptala jsem a on se usmál. Seděl opřený o zeď a masíroval si svou jizvu přes oko.

"Jak se ti to stalo?" Zasmál se a pak jednoduše odpověděl...

"Démonní psi. Byl jsem se podívat na spisy o povstání proti pánu zla...no a takhle se mi to vymstilo. Byl bych asi mrtvej, kdyby mě nezachránil Josh Luis. Tehdy mu bylo teprve patnáct. Už jsou to skoro tři roky." Řekl a já se zarazila. On se zná s Joshem.

"Josh...doufám že je v pořádku" zašeptala jsem.

"Znáš se s ním?"

"Jo. Varoval nás před Darkeny. A chránil mě, stejně jako Dark a Robert. Je fajn. Ale teď přemýšlím jestli nás zrovna on nezradil. I když.."

"Ne on ne. Znám ho a navíc by mi nepomáhal. On dává informace andělům, Pánovi temnoty a Lewlenům" řekl.

Taky si myslím že Josh to nebyl. Počkat... " Lewleni?"

"Druhý rod vyšších démonů. Nejdříve jsou obyčejní démoni. Skoro normální lidé. Pak Darkeni...po nich Lewleni a nakonec sám pán temnoty.

"Já jsem obyčejný démon, ale až tohle jednou skončí, přidám se k Lewlenům."

"Díky....za vysvětlení a dodatky" zasmála jsem se a on se ušklíbl.

Najednou se otevřely dveře a vstoupili tam nějací dva muži. Chytli Nicolase a vedli ho pryč. Rychle jsem vstala.

"Nocolasi!" Křičím, ale dveře už se zavřely. Nějakou doby do nich buším, ale pak to vzdávám. Doufám, že bude v pořádku. Už jsem si na něj začínala zvykat.

Slyším bolestné výkřiky. Po zádech mi běhá mráz a naskakuje husí kůže.
'To není Nicolas, ani Robert, ani Josh a ani Dark...nikdo z nich... všichni jsou v pořádku' opakuji si pořád do kola. Po chvilce usínám na ledové zemi.

--------------------------------

Ahojky
Ano já vím. Tahle kapitola je docela o ničem, ale nechci nic uspěchat.
Doufám, že vás to nenudí a neodradí.

Co si myslíte..provedou něco Nicolasovi? A co? Vrátí se ještě k Mell? Já osobně doufám že ano. A co kamarádi Mell. Jsou v pohodě? Žijou vůbec ještě? Uvidí je?.....

Své dojmy, zážitky, doporučení, kritiky pište do komentu. Budu moooc ráda :)

Omlouvám se za chyby. Snad jich není moc :(

Vaše
Pacicka