Inside the Forest || Drarry ✓

4. kapitola - Zvědavost

„Draco, nechceš nám konečně říct, co se v noci stalo, žes nebyl celou noc v posteli? A proč máš obvázané ruce?!" uhodila na něho Pansy při cestě na hodinu lektvarů, až sebou Draco lehce škubl. Hned na to také podrážděně zavrčel.

„Nemůžeš to prostě přestat řešit? Je snad moje věc, kde jsem byl celou noc, ne?" Naštěstí si nikdo z jeho spolužáků nepamatoval, že měl za úkol donést květinu ze Zapovězeného lesa, takže měl o starost méně. Jen hádal, že to po jeho odchodu pokračovalo stejným způsobem jako předtím. Takže alkohol tekl prakticky proudem. On sám totiž strávil noc v komnatě nejvyšší potřeby, kde se prakticky zhroutil. Nemohl by jít svým spolužákům tu noc na oči, protože byl psychicky úplně na dně.

„To možná, ale co ty ruce? Něco snad tajíš?" zamračila se jeho kamarádka.

Draco se prudce zastavil. „Řekl jsem, přestaň to řešit, Parkinsonová! Tečka!" věnoval dívce víc než jen nasupený pohled. Nechtěl se o tom bavit.

Dívka se ale nenechala jen tak zastrašit a hrdě pozvedla bradu do výšky. Poté se nadechla, že se něco ještě chystá říct, ale byla přerušena někým úplně jiným.

„Copak, problémy v ráji, Parkinsonová?" zašklebil se Ron na dívku a poté svůj pohled přesunul na Draca, který mu oplatil úšklebek stejnou měrou.

„Neměj péči, Weasley. Spíš by mě zajímalo, jestli jsi ještě stále panic nebo tě konečně mudlovská šmejdka něco naučila," pozvedl blonďák povýšeně obočí a s pobavením sledoval, jak Ron začíná s Hermionou nabírat rudou barvu a nejistě se po sobě dívají. Jejich pohledy ale netěkaly jen mezi sebou, ale i na Harryho stojícího mezi nimi.

Když se na něho Draco zaměřil pohled, bylo mu všechno jasné. „Ale no tak! Neříkejte mi, že jste to svému nejlepšímu příteli ještě neřekli! A on vám určitě říká všechno, tak to je milé," falešně se usmál. „Upřímnou soustrast, Pottere," nasměroval poté svá slova na tmavovlasého mladíka, který zatím neřekl vůbec nic a jen zaraženě stál na místě.

„Uvidíme se lektvarech, zatím se mějte, vy nerozlučná trojko..." elegantně se kolem trojice s Pansy provlékl a pokračoval dál na svou hodinu. On totiž nehodlal přijít pozdě. Snape by ho stáhl z kůže.

„Hezky jsi jim to zase natřel, Draco. Nepřestává mě překvapovat, kam na to všechno chodíš," zavrtěla hlavou Zmijozelka po jeho boku.

Draco jen lehce cukl rameny. „Někdo mu to říct musel."

                                                                                         ***

„Harry my..." začala nejistě Hermiona.

Harry ji ale zastavil zdviženou dlaní. „A já idiot vám doopravdy vždycky řekl úplně všechno..." řekl jim jen tiše, než se bez jediného pohledu rozešel pryč. A bylo mu jedno, že nebude na hodině. Musel to jít někam rozdýchat.

„Harry, prosím! Vysvětlíme ti to!"

Vůbec na prosby za sebou nereagoval a jen naštvaně se zaťatou čelistí vyběhl z hradu a poté svou zkratkou přímo do Zapovězeného lesa. Potřeboval se uklidnit a na to nezabíralo nic jiného, než se pořádně proběhnout a možná i zalovit. Co na tom, že za dne by riskovat proměnu neměl, tohle bylo naléhavé.

Nejhorší na tom bylo, že ho neštvalo, že ti dva jsou zřejmě už nějakou dobu spolu, ale štvalo ho to, že mu to nebyli schopni říct. Nevěřili mu a to bolelo.

                                                                                            ***

Draco se unaveně položil na lavici v prázdné třídě. Minulou noc vůbec nespal, protože toho nebyl schopný a teď na něho vše doléhalo. Jen děkoval Merlinovi, že to na něm zřejmě Blaise poznal, protože Pansy nějakým způsobem od něho odlákal.

A tak tu teď byl sám, opět jen se svými myšlenkovými pochody. A nemusel se před nikým přetvařovat. Dokonce když se na to vše teď díval zpátky, docela mu za dnešek bylo Pottera líto, i když to byl opravdu zabedněnec.

Nechápal, jak si toho nemohl všimnout. Viděli to všichni, že spolu lasička se šmejdkou něco mají, ale zlatý chlapec jako byl měl na nose nasazené růžové brýle. Nebo měl jiné starosti.

Poté jeho myšlenky ale sklouzly opět k minulé noci a Draca zasvrběly prsty zvědavostí.

Pomalu se plný odhodlání zvedl a tiše vyšel ze třídy na stejně tak prázdnou chodbu. Většina studentů už byla zřejmě na obědě, takže si vlastně vybral tu nejlepší možnou dobu, kdy hrad opustit. Celé dopoledne nad tím totiž přemýšlel a došel k názoru, že potřebuje vidět to místo, kde se dva vlkodlaci v noci servali. Potřeboval důkaz, že se mu nic z toho nezdálo, i když se zatraceně bál se k Zapovězenému lesu jen přiblížit.

Ale musel to vidět. Byl přece Malfoy.

Celkem svižně, ale se vší opatrností, se proto přemístil na počátek lesa, kde se pro jistotu ještě jednou ohlédl za sebe. Tentokrát se ale zlý pocit pronásledování nedostavil, za což byl opravdu vděčný.

Nakonec nahlas přehltnul a vkročil pravou nohou napřed do Zapovězeného lesa, který vypadal za denního světla méně strašidelně, než v noci. Jedno ale Draco věděl jistě. Dnes mu nehrozí žádní vlkodlaci. I tak ale děs plně ovládal jeho tělo a škubal sebou téměř nepřetržitě, při jakémkoliv zvuku. Ruce se mu opět třásly, když hledal cestu, kterou minulou noc z lesa utíkal pryč.

Vyděšeně se ohlédl za sebe, když se poblíž ozvala dutá rána. Do jehličí na zemi spadla šiška. Naštěstí to byla opravdu jen tak nevinná věc a ne nic jiného.

Blondýn se proto donutil uklidnit a opět se pomalu rozešel dál a hlouběji. Po několika minutách už měl ale opravdu chuť tohle nesmyslné hledání vzdát, protože ať se snažil sebevíc, bylo to k ničemu. Naprosto k ničemu. To místo nemohl najít.

Naštvaně proto kopl do šišky povalující se vedle jeho pravé nohy a ta se odkutálela o dobrý kus dopředu, kde se zarazila v podivném ďolíku.

Draco svraštil obočí a i přes své přesvědčení, že by se měl otočit a zase odejít, se rozešel blíže k šišce. Až když se rukou opřel o širší kmen stromu po své pravé ruce, došlo mu, kde to stojí. Na tom samém místě, kde stál v noci. Jen s tím rozdílem, že teď sem trošku prosvítaly paprsky od sluníčka a dávaly tak místu úplně jinou atmosféru.

A Draco přesně viděl vyrytou hlínu v místech, kde se dva tvorové rvali. Až moc živě měl opět tu scénu před očima.

_____________________

Ahojky...

Nevím, co tak nějak napsat, takže snad jen... Snad se líbilo. :)

PisálekMaty