I need you! I want you too!

Full story

Ne. To není možné.

Nejde to. Prostě ne.

To mi říkal část mě, která nechtěla věřit tomu, co bylo očividné a důkaz stál přímo přede mnou- stará paní s prošedivělými hnědými vlasy, vrásky ve tváři, která ale pořád vypadala mladě díky zeleným očím schovaným pod brýlemi, které pořád neztratily jiskru.

,,To není možné" zašeptala jsem a zamrkala, protože se mi z očí tlačily slzy. 

,,Myslíš bien-aimé? Podívej se na mě a řekni mi, že to není možné" řekla lehce roztřeseným hlasem žena přede mnou, která mi právě teď překopala hromadu věcí, které jsem si myslela. Zvedla jsem oči a podívala se jí do jejích, celá jsem se třásla, i když bylo teplo a srdce mi bylo v až moc rychlých intervalech.  

,,T-to ne-ne-ne-ní m-..." na konci se mi zlomil hlas, nemohla jsem to říct, nemohla. Zavřela jsem oči a trhavě jsem dýchala, mezitím co mi zpod zavřených víček vytékaly slané kapky, které mi stékaly po tváři. Cítila jsem něčí ruce, které mě objaly a do nosu mě udeřila silná vůně, kterou většinou voněly babičky, vůně kterou jsem až do dneška nepoznala. 

,,Nebreč drahá, není žádný důvod k pláči. Pojď, nejlepší by bylo, kdybychom si o tom popovídali, všichni tři, ale někde jinde, pojďte dovnitř, dáme si čaj"usmála se na mě a chytila mě za předloktí. Pokusila jsem se také usmát a nechala jsem se dovést do útulné jídelny a sedla si k dřevěnému stolu, který dominoval místnosti. Percy si sedl vedle mě a chytil mě ze ruku, byla jsem mu vděčná za tohle gesto, teď jsem opravdu potřebovala někoho, kdo mě podrží.

,,Máš ráda jasmínový čaj?" zeptala se mě a já jen kývla na souhlas. Usmála se na mě a odešla do jiné místnosti.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě tiše Percy, který stále svíral mojí dlaň v té své.

,,Až na to, že jsem teď po skoro osmnácti letech zjistila, že mám i jinou rodinu než matku tak jsem naprosto v pořádku" odpověděla jsem mu a můj hlas přetékal sarkasmem. 

,,Vím, byla to špatná otázka, asi to teď pro tebe musí být těžké, když jsem se to dozvěděl od ot- prostě když jsem se to dozvěděl, tak jsem na tom byl stejně ty" konejšil mě Percy, ale já si nemohla nevšimnout, jak se zasekl.

,,Jak dlouho to víš" zašeptala jsem do ticha, která přerušoval jen hukot konvice z vedlejší místnosti a můj nepravidelný dech.

,,Když jsem tě poprvé viděl v té kavárně, tak jsi mi byla povědomá a tak jsem začal pátrat a zjistil jsem to a někdo pak mojí domněnku potvrdil"

,,Kdo jí potvrdil?"

,,Náš otec"

,,Donesla jsem vám ten čaj drazí, měli bychom si o tom všem promluvit" přerušil nás ženský hlas a já byla pořád strnulá, až teď jsem si uvědomila, že Percy...

,,Co by jsi chtěla vědět Annabeth? Řeknu ti cokoliv, co chceš" usmála se na mě moje... babička a podala mi hrnek s horkým čajem.

,,Všechno. Řekněte mi všechno, jak se to stalo a co všechno se stalo" zašeptala jsem a prosebně se na oba dva podívala.

,,Tvůj otec Eric byl už jako mladý hodně divoký a když mu začala puberta, tak byl téměř nezvladatelný, doma chyběla mužská autorita, protože tvůj dědeček zemřel na rakovinu, když bylo Ericovi čtrnáct a v tu dobu naprosto zdivočel, chodil domů až v noci, pral se a míval pořád problémy ve škole.
Pak to ale najednou přestalo, zlepšili se mu známky a zase se začal dobře chovat. Měla jsem z něj velkou radost a chtěla jsem zjistit, co za tím stojí.
Byla to dívka- Rose. Eric se do ní zamiloval, hrozně moc ji miloval, plánoval že po dokončení školy spolu odejdou a založí rodinu. To se ale nestalo.
Otec Rose byl násilný opilec, který ji zanedbával a jednoho dne při záchvatu opilosti vybuchl. Vážně Rose zranil a poté se sám oběsil na prostěradle, takže nikdo nevěděl, že v jejich domě vážně krvácí Rose, která si nedokázala sama pomoct. Přišel na to až Eric, protože zmeškala jejich schůzku, tak se stavil k ní domů.
Našel ji tam, jak umírá, byla celá od krve. Hned volal sanitku, ale nedorazila včas, Rose vykrvácela. To jím hluboce otřáslo a už nebyl stejný. Odstěhovali jsme se z města, myslela jsem, že tak Eric lépe zapomene. Zapomněl, zapomněl na všechno, zase lítal z průšvihu do průšvihu a přitom byl posedlý najít dívku, která by byla podobná Rose. 
Pak ji jednoho dne našel, jmenovala se Lilian a vypadala téměř stejně jako Rose. Eric s ní začal trávit veškerý volný čas, bral ji jako náhradu za svojí mrtvou lásku. Oběma bylo osmnáct, když se ale stal jeden zvrat.
Lilian otěhotněla. 
Eric se o ni začal starat jak nejlépe mohl, všechno vypadalo skvěle. Místo toho, aby spolu zůstali a starali se o miminko se ale Eric vypařil, nechal tam samotnou Lilian společně s jejich synem- Percym. Rok a půl jsem pak o Ericovi neslyšela, dokud mi nepřišla pozvánka na svatbu. Měl si brát jednu dívku, Emily. 
Na jejich svatbu jsem přijela a po dlouhé době viděla svého syna s dívkou, která byla Rose ještě víc podobná než Lilian, Emily měla i podobný charakter jako Rose. 
Ti dva měli překrásnou svatbu a oba vypadali šťastní. Po obřadu mě Eric odvedl kousek dál a sdělil mi novinku. Emily čekala dítě. Naštvala jsem se na Erica, hrozně moc, jak mohl zmizet na víc jako rok a nechat samotnou ženu s dítětem a teď mi v pořádku říct, že jeho novomanželka je těhotná. Naštvaně jsem zmizela ze svatby bez rozloučení a zase jsem Erica nějakou dobu neviděla, pomáhala jsem Lilian s malým Percym. 
O svém synovi jsem znova slyšela, až když mi poslal dopis s přáním, abych ho přijela navštívit. Přijela jsem, i když jsem na něj byla pořád naštvaná. Můj vztek se ale zmírnil, když jsem viděla, že stále žije s Emily, že se o ní stará stejně jako o svojí malou dcerku, Annabeth. Máš ale i druhé jméno, drahá, pojmenoval tě po svojí první lásce, která byla mrtvá, nikdy na Rose nezapomněl a to byl asi důvod, proč znova odešel. 
Nedokázal žít s někým tak moc podobným Rose i když to ona nebyla. Tak utekl a zase za sebou nechal mladou matku samotnou s dítětem. 
Nikdo o něm nic nevěděl roky, až dvanáct let potom, co utekl od své malé dcery a manželky se objevil na prahu mých dveří s tím, že chce začít znova, že se chce starat o svého syna. Dovedla jsem ho za Lilian, která se s tím už vyrovnala a ve výchově jí pomáhala její sestra. 
Čekala jsem snad všechno, jen ne to, co se opravdu stalo.
Lilian se na Erica nezlobila, nechtěla znovu vytahovat minulost a chtěla, aby mohl Percy aspoň trochu poznat svého otce. Eric se o Percyho opravdu začal starat, snažil se být dobrým otcem bylo vidět, jak se snažil Percymu vynahradit těch třináct let, kdy žil bez něj. O něj se snažil postarat a nějak se mu to povedlo, to se ale nedalo říct o Emily a jeho dceři. Málokdy se zmínil o tom, že kdy znal Emily a že má i druhé dítě, jakoby na ně zapomněl. Nemohl na ně ale zapomenout stejně jako na Rose, jezdil za nimi a v přestrojení je z dálky sledoval, jak si vedou. Nezapomněl ani na ně, nemohl, jen nedokázal přijít a říct jim to přímo, na to se moc bál"

Teď znám víc, než to co mi řekla matka, že jednoho dne odešel bez vysvětlení a nevrátil se.
Teď znám celý příběh. 

A/N

Jo, konečně tu máme další objasnění!

Co říkáte vy na minulost Erica? Myslíte, že na to měl, nebo neměl právo, chápete ho nebo ho nesnášíte?Hezky chci slyšet vaše názory, protože jsem se zase po dlouhé době rozjela a už nezastavím, uvědomila jsem si pár věcí a díky tomu, jsem byla schopná tohle jen tak během půlhodiny bez nějakého návrhu napsat, prostě jsem si sedla a psala a psala a psala jako už dlouho ne a víte, co za to může? Přečetla jsem si vaše komentáře. 
To mi dalo novou energii a díky nim jsem se přestala trápit s tím pitomcem, zapomněla jsem na něj a psala. Po dlouhé době jsem ho naprosto vytěsnila z hlavy a to jen díky tomu, co jste mi napsali a nemůžu najít slovo, která by vám dost poděkovalo.

Co si to tom všem myslíte, že Beth našla svojí babičku, dozvěděla se jak to bylo s jejím otcem a všichni hateři Percyho mají konečně klid, protože je to jen bratr? Chci slyšet vaše názory, chci číst vaše komentáře, to mi teď dělá největší radost.

Cathy-corn

  „Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít."