30 Japonských Legend A Nejen To

Jednotka 731

Když se někde mluví o zvěrstvech a nehumánnostech, které se děly během druhé světové války, většina lidí si vybaví hrůzné aktivity Němců – genocida a stavba koncentračních táborů, ve kterých zemřelo několik milionů lidí. Málokdo si však už vzpomene na Japonce. Jejich zvěrstva totiž byla hned po skončení války odpuštěna. Mnoho generálů a vysokých armádních představitelů účastnících se těchto příšerných nechutností žilo dlouhý a šťastný život, obklopeni bohatstvím a svými vnoučaty. Jejich krutosti byly odpuštěny a zapomenuty. Přesto jejich zlá povaha byla v některých věcech daleko horší, než ta nacistická, zvláště pokud se mluví o experimentech Jednotky 731, které byly po čtyřicet dlouhých let velkým státním tajemstvím, a takzvaném Nankingském masakru.

Během Nankingského masakru, jedné z největších japonských krutostí, jež se odehrály sedm týdnů po 13. prosinci 1937 po dobití Nankingu Japonskou císařskou armádou, bylo zabito (odhadem) 10 000 lidí denně. Během šesti týdnů pak bylo zabito na 300 000 osob. Japonští vojáci odváděli ženy z města do táborů, kde je potom znásilňovali. Nutili otce znásilňovat své dcery, syny své matky, zabíjeli zajaté čínské vojáky a mučili civilisty.

V experimentálním táboře Jednotky 731 v Harbinu se děly vskutku příšerné věci. Mnoho vojenských zajatců – převážně z řad Mandžuů – bylo podrobeno brutálním experimentům, které zahrnovaly vystavování obětí antraxu, choleře a dýmějového moru. Pokud se oběti jako zázrakem podařilo přežít biologické testy, byla odvezena na sál a zaživa rozpitvána. Každá smrt byla úzkostlivě zaznamána do podrobných lékařských zpráv. Mučivé experimenty byly prováděny prakticky stále až do konce války.

Přesto, že Japonsko dlouhou dobu popíralo takové ohavnosti, existovalo již dříve mnoho fotografických důkazů, stejně jako výzev „duchů". Na těchto dvou místech zemřelo několik statisíců lidí, jejichž negativní energie zde stále přetrvává. Není proto divu, že především experimentální tábor v Harbinu patří mezi první desítku nejstrašidelnějších míst na světě.

Badatelé a lovci duchů, kteří toto místo navštívili (čí spíše trosky kdysi velkého komplexu), tvrdí, že jim zde přestávají fungovat elektronická zařízení a světla jim zhasínají. Dále popisují podivné šeptavé zvuky, plížící se kroky a děsivý dětský pláč, který přichází jako by z dálky. Dalším obtížně vysvětlitelným jevem je přítomnost lidských stínů, které nejenom že nepatří přítomným badatelům, ale také se pohybují... Zajímavé je, že stíny se vytvářejí i v místech, kde není přítomna žádná osoba.

Mnoho lidí, kteří zde byli, také popisuje bouchání dveří a okenic (i když je bezvětří), záhadné házení kamení a jakési „šedé šmouhy, které poletují ruinami táboru". Podle některých to neznamená, že by zde přítomní duchové chtěli někoho vystrašit nebo mu ublížit, jen prý „volají po spravedlnosti". Té se, bohužel, v dnešním světě už nedočkají...