Říkal jsem aby jsi se usmál

1.9K 190 207
                                    

Bylo druhého ledna dvě hodiny a čtyři minuty,, vzbudilo mě klepání na dveře. Jedno zaklepání každé tři vteřiny, oblékl jsem si kalhoty a šel se podívat dolů po schodech. Jak jsem šel dolů klepání začalo zrychlovat, znělo skoro jako bytí srdce, když jsem přišel ke dveřím klepání přestalo. Podíval jsem se ven ale nebyl tam naprosto nikdo. Šel jsem tedy zpět do svého pokoje znovu lehnout. Myslel jsem, že to bylo jen nějaké dítě, které si ze mě udělalo srandu. Ve 4:21 mě probudilo zabouchnutí předních vchodových dveří. Vyděšený jsem vyskočil z postele. Podíval se na své mrazem potažené okno a uviděl jsem na něm nakreslený usmívající se obličej. Popadl jsem telefon který ležel na nočním stolku, připraven zavolat policii. Jsem si všiml zprávy na které stálo ''Říkal jsem aby jsi se usmál.'' Rozbrečel jsem se a utíkal co mi síly stačili, rozhodnutý dostat se z toho domu nejrychleji jak jen to bude možné. V minutě jsem proběhl hlavními dveřmi a utíkal jsem k domu mích sousedů naproti. Rychle jsem klepal na jejich dveře. A nervozně se za sebe ohlížel. Za chvíli se dveře otevřeli a já začal nezastavitelně zvlykat. Pozvali mě dovnitř a utěšovali mě. Já jsem jim začal říkat co se stalo a prosil je aby mi uvěřili. Sousedé zavolali policii a po výše než jedné hodině od neznámého vetřelce v mém domě, policie skončila jak oni nazývali rozsáhlé vyšetřování v mém domě a po té si mě jeden z nich odvedl do vedlejší místnosti aby se mě zeptal na pár otázek. Podle detektivů kteří prohledávali můj dům, tam nebyla žádná známka po vloupání, po žádných otiscích, nic nebylo ukradeno a nebyli ani žádní svědci ani na okně nebyl žádný ''smajlík'', nenašel se jediný náznak toho, že by byl v domě někdo jiný, než já sám. Zpráva na okně byla pryč stejně tak jako můj telefon. Nemohl jsem tomu uvěřit, snažil jsem se protestovat a prokázat jim, že něco museli přehlédnout ale detektiv mě ignoroval. Řekl mi abych šel spát. Dokonce zašel tak daleko, že mi dal vizitku k místnímu psychiatrovy a řekl abych ho navštívil kvůli mému stresu a úzkosti. Byl jsem tak naštvaný, že jsem nemohl myslet čistě. Jen jsem tam stál zaražený, zírající na tu vizitku do té doby než odešli. Nechali mě tam sedět a dusit se ve své paranoie. Nemohl jsem uvěřit tomu co mi řekla policie. Věděl jsem, že to co se mi stalo, bylo opravdové. Byl jsem odhodlaný to dokázat. Strávil jsem následující den natáčením svého vlastního domu kamerou, kterou jsem si vypůjčil od sousedů. Hledal jsem znaky něčeho. Čehokoliv co by dokázalo, že jsem tu noc jen nesnil. Když se blížil večer, samozřejmě že jsem na kameře nic nezachytil. Rozhodnul jsem se jít domů. Když jsem přišel do své ložnice, dostal jsem nápad. Nainstaloval jsem kameru do rohu místnosti a nastavil ji tak aby zaznamenávala mojí ložnici. Poté jsem kameru zapnul a šel spát. Kvůli nějakému důvodu mě červené světélko na kameře uklidňovalo a já okamžitě usnul. K mému překvapení jsem spal celou noc, když jsem se probudil, první věc kterou jsem udělal, bylo to, že jsem se podíval na záznam z téhle noci. Nemohl jsem tomu uvěřit. Přesně ve tři hodiny, nějaká věc vylezla z pod postele. Připomínalo to vyzáblého muže bez oblečení. nemohl jsem si nevšimnout jeho propadlého hrudníku a bílé kůže. Ať už to bylo cokoliv, stálo to nad postelí a koukalo to na mě jak tam ležím. Stálo to nehybně skoro hodinu a jen mě to sledovalo. Poté se podíval na kameru (kurwa :D teď mi přišlo upozornění na wattpadu a já se málem posral xD BTW díky za vote xD) a houpavím krokem se k ní začal blížit, přibližoval se tak dlouho, dokud jeho obličej nezakrýval celou obrazovku. Instynktyvně jsem uskočil, jeho obličej byl děsiví, na jeho kůži byli vidět žíly, jeho oči byli kompletně černé ale nejhorší z toho všeho byl jeho úsměv. Zhluboka se usmíval na kameru. Pokračoval se sledováním kamery další dvě hodiny, bez mrknutí, pouze mírně kroutil hlavou ze strany na stranu (OMG teď jsem se lekl messengeru ... budu si to psát přes den a né teď -.-) Po dvou hodinách odešel, šel zpět k posteli a naklonil se nad můj obličej. Po minutě nekonečného koukání se znovu vrátil pod postel. Přetočil jsem video až jsem uviděl sám sebe jak se probouzím, protahuji a vylézám z postele. Sledoval jsem sám sebe jak jdu ke kameře a vypínám nahrávání. Byl jsem tak vystrašený, že jsem se nemohl ohlídnout. Video ukázalo, že zalezl zpět pod postel ale nebylo vidět, že by odtamtud zas vylezl. Cokoliv to bylo .... stále to tam je!

30 Japonských Legend A Nejen ToKde žijí příběhy. Začni objevovat