Marauders [CZ FF, 1]

36. Bude v pořádku

Zatímco James utíkal na ošetřovnu, všichni ostatní byli stále v učebně.

,,Pane Malfoyi!" zahřměl profesor a otočil se na něj. ,,Víte vůbec, co jste mohl způsobit?"

,,Ano," přitakal, ,,a je mi to jedno. Ta mudlovská šmejdka by nikomu nechyběla. Je to jen odpad společnosti."

,,To odvoláš!" přidala se do rozhovoru Nicole. Tváře měla rudé vzteky a hůlkou mířila na blonďáka.

,,Uklidněte se," vyzval ji profesor.

,,Nebudu se uklidňovat," odsekla a neřešila to, že mluví s profesorem. ,,Není to ani rok, co jsem kvůli němu málem sama umřela. To nejspíš nevíte, co?"
Profesor Bailey překvapeně zamrkal. Tohle opravdu nevěděl.

,,Je to pravda?" zeptal se klidně, ale uvnitř něj bublal vztek.

,,Ano," přikývl Sirius. ,,Můžete se jít zeptat profesora Brumbála nebo madame Pomfreyové."

,,Doufal jsem, že dnešek byl výjimka, kdy jste neudržel na uzdě svůj vztek," promluvil Bailey. ,,Byl jsem ochotný to přejít jen stržením bodů, ale po tomhle zjištění dostáváte školní trest až do Vánoc. Dnes v šest se hlaste u mě v kabinetu."

,,Ale-"

,,Žádné ale!" křikl naštvaně profesor. ,,Hodina skončila."

Všichni se jako na povel začali trousit ven z učebny.
Jako poslední zůstala Nicole, která se se Siriusem měla setkat na domluveném místě.

,,Pane profesore," promluvila opatrně, ,,chtěla jsem se omluvit za to, jak jsem na vás vyletěla."

,,V pořádku," přikývl profesor a pousmál se. ,,Chápu váš výbuch vzteku. Můžu se jen zeptat?"

,,Jistě," souhlasila Nicole překvapeně.

,,Jak jste malém přišla o život?" Brunetka několikrát zamrkala. Nebylo težké si na to vzpomenout. Na to nikdy nezapomene.

,,Byli jsme v Prasinkách," začala pomalu. ,,S Lily jsme šly ještě do jednoho obchodu a pak ke Třem košťatům na máslový ležák. Těsně před vchodem nás zastavili Lucius a jeho kamarádi.
Začali se navážet do Lily a já se jí zastala. Přišlo na slovní přestřelku, ale Malfoy vytáhl hůlku a zaútočil.
Pouze jsem se bránila a neútočila. Jedno kouzlo jsem nestihla vykrýt a zasáhlo mě.
Na celém hrudníku a rukách mi to udělalo řezné rány. Vykrvácela bych, kdyby tam nebyl Severus Snape. Jako jediný znal protikouzlo.
Sirius mě pak odnesl na ošetřovnu, kde se o mě postarala ošetřovatelka."
Nebelvírka si vytáhla rukáv hábitu a natočila ji tak, aby byla jedna z mála jizev, které se nepodařilo plně odstranit, vidět.

,,Měla jste tehdy velké štěstí," připustil. ,,Ne každý může říct, že zápasil se Smrtí a vyhrál."

,,Já vím," přikývla.

,,Děkuji, že jste mi to řekla."

,,Stejně byste to zjistil buď od profesora Brumbála nebo někoho z profesorů," pokrčila rameny.

,,To sice ano," připustil, ,,ale ne každý by byl ochotný mi takovou traumatickou událost říct."

,,V tom případě nemáte zač," řekla a usmála se.

,,Měla byste už jít," vyzval ji s pohledem upřesným na hodinkách. ,,Za pár minut začíná další hodina a hádám, že nechcete přijít pozdě."

,,Jistě," přikývla. ,,Na shledanou."
Potom témeř vyběhla z učebny. Nemířila však na hodinu, ale na ošetřovnu.
-------
,,Pane Pottere, uklidněte se," vyzvala chlapce ošetřovatelka již po několikáté. ,,Slečna Evansová bude v pořádku. Zahojila jsem jí všechna zranění, která měla a teď musí odpočívat."