Wrong Match || H.S.

01|| Boss

Znepokojeně jsem ze sebe odhrnula peřinu a vydala se vstříc novému dnu. Ještě nebylo ani světlo a já už si musela obout předem připravené jehly, spolu s ne moc pěkným kostýmkem. Zamířila jsem do koupelny, přičemž jsem raději ještě překontrolovala čas, i když jsem věděla, že mám dobrých dvacet minut náskok. 

Provedla jsem svůj ranní rituál a při tom si prozpěvovala neznámou písničku, kterou jsem slyšela naposledy v rádiu. Nalíčila jsem se a vlasy sepnula do drdolu, aby mi náhodou jeden nespadl do kafe pana Stylese.
Po svém rituálu jsem rychle zkontrolovala hodinky a všimla si, že mám ještě pět minut k dobru. Dobře jsem je využila tím, že jsem si v kuchyni našla nějakou ovesnou tyčinku na svačinu, abych se zbytečně nezdržovala v kantýně.

Přesně na čas jsem vyrazila a cestou si to zamířila přímo do nejbližší kavárny, kde už na mě čekala předem připravená objednávka. 
"Děkuju, jste skvělý." Pochválila jsem dnešní obsluhu, která mi s úsměvem podávala tácek. Pohledem jsem sklouzla na jmenovku a znovu navázala oční kontakt. "Zítra tu budu stejně, Alexi." Mrkla jsem na mladého brigádníka s tím, že tuhle objednávku by si konečně mohl zapamatovat. 

"Jistě paní." Usmál se nazpět, zatímco já už byla dávno na odchodu. U dveří jsem se ještě otočila a s úsměvem dodala. 

"Slečna."

***

Než se na silnici vůbec stihly utvořit kolony, já už seděla u svého pracovního stolu a přihřívala kafe svému šéfovi. Zapnula jsem počítač a nastartovala všechny potřebné přístroje, včetně všech tiskáren a identifikačních karet, které se měli dnes použít pro návštěvu pana Stylese.

Již horké kafe jsem vyndala z mikrovlnky a postavila ho na tácek. Hned vedle něj jsem položila dvě čerstvé koblihy a jednu celozrnnou bagetu přesně tak, jak si to dává každý čtvrtek.
S hlubokým výdechem jsem se posadila na svou židli a na chvilku se vyzula z těch nepohodlných bot.

"Styles už přijel!" Vykřikla Ellie, která se právě přiřítila z druhé chodby. Skoro nikdo tu nebyl, ale tak to většinou chodilo, jelikož Styles přijížděl kolem šesté ráno. Rychle jsem si zpět nazula podpatky a postavila se. 

"Dnes je tu nějak brzo." Zašklebila jsem se na ní, jelikož očividně nestíhala. Budu hádat. Buď jí nezvonil budík a ona tak musela celou cestu do práce běžet, nebo spala někde úplně jinde a musela celou cestu do práce běžet. 

"Jo a prý nemá dobrou náladu."

"Ostatně, kdy má?" Položila jsem řečnickou otázku, které jsme se obě tiše zasmáli. Popadla jsem do ruky tác a připravila se na kraj chodby. Ellie si stoupla ke dveřím, které vedou do jeho kanceláře a obě jsme zaujali každodenní pozici.

Hned jak jsem na začátku chodby zahlédla svého šéfa, připravila jsem se a když byl u mě, vyšla jsem těsně v jeho závěsu. Hned jak mu Ellie otevřela dveře a oba jsme prošli do jeho kanceláře, ucítila jsem zase ten nepříjemný tlak v břiše, jako když jsem tu byla poprvé.

"Tady je vaše kafe pane Stylesi." Křivě jsem se na něj usmála, ale snažila jsem se, aby to vypadalo co nejpřívětivěji. Ze stolku jsem mu sebrala včerejší noviny a otočila se na odchod, jeho hlas mě ale zastavil.

"Kde jsou dnešní?" Zeptal se pobouřeně a já se na něj zmateně otočila. Seděl ke mně zády, takže jsem mu neviděla do obličeje. Přesto se vsadím, že se teď musel povýšeně usmívat.