Destiny

011

Hudba. Tanec. Hluk. Alkohol a spousta dalčích podobných věcí.

Ano přátelé, právě se nacházíme na školním uvítacím plesem.

Spolu se všemi - tedy Simon, Chris a May - sedíme u baru a popíjíme panáky mezitím co ostatní blbnou u bazénu, tančí nebo se po sobě navzájem plazí opilý. Popravdě už mám v sobě taky dostatečné množství alkoholu na to, aby mi otupil mozek a tím pádem mi nevadí poslouchat opilecké výplody mých kamarádů vedle.

,,Říkám ti, že to tak nebylo."

,,A já ti říkám že jo. Hele... kašli na to... dalšího panáka!"

Simon s Chrisem se tu už asi hodinu dohadují o tom jak dopadl film. May už stihla uhnat nějakýho kluka - kdo by to do ní řekl? A já tu prostě sedím a přemyšlím nad věcma co můj otupělí mozek ještě zvládá.

,,Hej kočko?" Někdo mi zaklepal na rameno. S protočením očí, protože mě dotyčný vytrhl z přemýšlení o jednorožcích, jsem se otočila.

,,Zaprví, neumím mňoukat a nejsem tak ohebná což mě zbavuje titulu kočky, a za druhý, co je?"

,,Pojď na parket." Než jsem stihla souhlasit už jsem stála mezi vlnícími se opilími těly přitisknutá k neznámemu klukovi. Výborně.

Po chvilce na parketu se ode mě odlepil.

,,Teď si truchu užijeme. Nebo aspoň já." S nechápavým výrazem jsem ho nedobrovolně následovala někam dozadu.

Ocitli jsme se v nějakém skladu. Kde se to v tý škole bere?

,,Tak, kde začít?" Hladově si mě prohlížel odzhora dolu a mě se pomalu začala motat hlava a nával strachu k tomu moc nepomáhal. Přišel ke mě a hladově mě začal líbat. Snažila jsem se jakkoliv odtáhnout, ale jelikož byl silnější a stěny šly na moje záda jako magnet jsem nic nezmohla. Rukama mi začal zajíždět pod šaty. Když se nahnul uvolnil mi nohu a já neváhala a poslala jí vstříc jeho rozkroku. Zaskučel, ale hned se vzpamatoval a natlačil mě zpátky na zeď.

,,Tak ty malá kurvo, teď sis to totálně posrala." Zasyčel mi do ucha.

Začínám mít podezření, že tenhle člověk není student. Z blízka vypadá aspoň na třicet. Ale co dělá na školním plese?

,,Chceš vidět co ti udělám?" Usmál se a z rukou se mu vyvalil oheň, který kolem mě a jeho udělal kruh. Onyx. Ale... jak? Kde se tu vzal? Že by mě kmen našel? Ne to ne. Oscar by si nenechal ujít mojí vraždu, takže by pro mě někoho poslali a zabili mě až před ním. Což tenhle v plánu neměl.

,,Už se bojíš? Nevíš o mě nic. Si jenom naivní holčička, která se opila a teď si s tebou můžu dělat co chci. A popravdě. Baví mě mučit lidi." Slizky mi přejel rty po krku.

Nevíš o mě nic. Jo to určitě. Ale to mu říct nemůžu.

Pravda ale je, že teď jsem opravdu jenom opilá holčička a on si se mnou může dělat co se mu zlíbí. Pomalu jsem se sesunula k zemi a čekala než se oheň dostane ke mě. Tos to teda vzdala brzo. Problesklo mi hlavou. Podívala jsem se kolem sebe. Bingo. Trubka. Nenápadně jsem se pro ní nahla a hned jí po něm hodila. To ale nebylo k ničemu. Z jeho očí se staly dvě černé díry a naprosto se z nich vytratilo bělmo. Byly prostě černé. Oheň vzplál víc a tentokrát modře.

Snažila jsem se co nejvíc natisknout ke zdi. Plameny kolem mě hrály jako ohňostroj a jejich majitel se jen vesele usmíval.

,,Tak co, je ti teplo? Už brzo se tvoje tělo bude škvařit na popel a já tu budu stát a jenom si to užívat"

,,Jsi naprostej debil. Maniak a ubožák. Ani mě tak netrapí že umřu jako to, že umřu kvůli takovýmu chodícímu potratu." Jen co jsem to dořekla přistála mi na tvaři jeho dlaň. Bolestí jsem zaskučela a chytla si bolavé místo, z toho bude modřina jako kráva.

,,Čubko, trochu zrychlíme tvojí smrt. Už jsem ztratil i chuť si s tebou nejdřív užít, tak proč to prodlužovat?" Začal něco dělat a já už omámená kouřem jsem se sotva snažila udržet neomdlít.

Plameny se doteď přibližovaly doslova šnečím tempem. Ovšem po mých slovech se v doprovodu smíchu toho potratu začaly přiblížovat nebezpečně rychle.

Tohle je konec. Definitivní.

Pozn. autora:

Kratší noční kapča. Věřili by jste mi, že jsem takovej zvrat neplánovala? No, celkem jsem se překvapila a vy se brzyy mužete těšit na další díl.