Destiny

022

,,Rychle nebo nám to ujede!"

,,Hele já se snažím, ale ty davy lidí mi nepomáhají!"

,,Přestaňte na sebe hulákat sakra!"

,,Ticho Waltere!" Zařvali jsme na něj oba.

Je, pardon. Pro ujasnění situace - právě se nacházíme na vlakovém nádraží a sanžíme se  ztihnout vlak. Kam? Jo to bych taky ráda věděla. Ráno jsme měli budíček v půl osmí s tím, že Tay vymyslel kam se pojede a že není čas na vykecávání - jenom balit a jedem. Takže teď se tu prodíráme lidma na naše nástupiště.

,,Kam to vůbec jedem?" Zeptala jsem se udýchaně, po našem kratším maratonu, toho vola, kterej to jako jedinej ví.

,,Rusko." Odpověděl jednoznačně a dál se snažil tvářit na tabuli tak aby vypadal, že tomu rozumí. Teda nevím jestli se v tom opravdu vyzná, pro mě je to ale rozhodně španělská vesnice.

,,Vlakem?!" Zeptal se udiveně Walter.

,,Jo? Přijde ti že tady lítají letadla?"

,,Ty chceš jet do Ruska vlakem?!! Jsi blázen? Vždyť se toho nedožijem."

,,Letadlo letí až zítra, nemáme čas. A navíc, tvůj rozmazlenej zadek se nemusí furt vozit v luxusu."

,,Buď z- "

,,Dost! Vy debilové není to náhodou náš vlak?!" Přerušila jsem jejich hádku a pozornost směřovala na vlak, který právě dostal zelenou.

,,Rychle!" Zavelel Tay a my jsme vyběhli.

Jen tak tak jsme to stihli. Našli jsme volné kupé a připravili se na dlouhou cestu do Ruska.

**************

,,Lidi já tu snad ukoušu ty závesy nudou!" Stěžoval si už po několikáté Walter. ,,Jedeme do Rusak. Vlakem. Bude to v pohodě." Mumlal si.

,,Drž už hubu a uhni. Jdu na záchod." Utišil ho Tay, přešel přes překážky tvořené našima nohama a nechal nás v kupé samotné.

Nějak by mi to nevadilo, jde přeci o Waltera. To bych si ale nesměla vybavit poslední noc. Podívala jsem se na něj a v hlavě se mi opakovalo pět slov. Chlapec s havraními vlasy a Vločka.

,,Ehm .... Waltere?"

,,Hm?" Odtrhl zrak od okna a podíval se na mě, hlavu podepřenou rukou.

,,Proč Vločka?"

,,Tak ty si to pamatuješ?" Jemně se uculil a v očích mu blískla radost.

,,Jo." Cítila jsem jak mi rudnou tváře.

,,Nevím. Jsi taková. Vločky mají všichni rádi, jsou krásné, ale tajemné. Jsi jiná  než se navenek zdá. Jsi tajemná, krásná a každej kdo tě pozná hlouběji si tě zamiluje. Plus ty vlasy tomu taky dodávají své. I když to je spíš peroxid" Zašklebil se.

Fajn. Co mám na tohle asi tak odpovědět? Můžu na něj maximálně koukat s bradou na podlaze dokud neoznámí naší stanici.

,,J - á .... já n-ne-nevím co říct." Vysoukala jsem ze sebe.

,,Nic Vločko, vůbec nic." Znova se uculil a dál se věnoval oknu.

-----

,,Lidi! Problém." Přiženul se do kupé Tayler.

,,Jakej?" Zeptali jsme se s Walterem navzájem.

,,O vagón dál dva onyxové."

Všichni tři jsme si vyměnily pohledy. První promluvil Walter.

,,A co jako máme teď dělat? Jsme uprostřed ničeho jestli sis nevšiml a v cíli budeme možná tak zítra."

,,Je tu jediná možnost."

,,Jaká?" Podívala jsem se na něj pohledem - tak co z tebe vyleze teď - protože mě vážně zajímalo co chce tady, jak už řekl Walter, uprostřed ničeho dělat.

,,Dojdeme úplně nakonec, vlak by měl každou chvíli zpomalit, protože bude mít červenou  aby mohl projet další. Tudíž vyskočíme."

Faj. Psychiatrická léčebna? Kdy děláte nábor pacientů? Mám tu jedem velmi speciální kousek.

,,Kámo, nevěděl jsem o tom, že by na záchodcích ve vlaku podávali tak slušnej matroš aby z tebe vylezlo něco takového."

,,Vymyslete si něco teda sami, když je vám tohle pro smích. Ale sakra jde nám o krk a jsme ve vlaku. Co asi tak máme za možnosti!?''

Chvíli bylo ticho. Pak jsme se jako na povel zvedli, vzali naše tašky a už si to mířili na konec vlaku.

,,Tohohle budu sakra litoval." Nadávala jsem a koukala se na dveře, kterýma mám vyskočit.

,,Ještě chvíli."

,,Rafaeli vzadu u dveří!" Ozvalo se z dálky.

Naběhla mi husina a okamžitě mi v hlavě začaly blikat varovné signály. Tohle neskončí dobře.

,,Stůjte nebo budete litovat!" Volal na nás mužský hlas a kroky se přibližovaly.

Tayler se na nás podíval. ,,Není čas. .........Těď!"

Dveře se otevřely a mě někdo zatáhl za ruku.

Strach, bolest a nevědomost bylo to poslední co jsem vnímala před tvrdým dopadem na zem.