Destiny

014

,,Mekáč!"

,,KFC!"

,,Zapomeň mekáč je lepší!"

,,Ani náhodou."

,,Co třeba ani jedno?"

,,NE!" Zakřičli jsme sborově s Taylerem na Daniela. Ano právě jsme tu vedli menší válku KFC vs McDonald. Kdo nemá rád KFC pro krista?

,,Jedem do mekáče a bez debat." Řekl Tayler. Hoho ani náhodou tohle vyhraju já.

,,Bez debat bude KFC. Za prvý jsem dívka, takže jako správný gantleman bys mi měl vyhovět a za druhý. V mekáči je zdravější sežrat hračku a hrát si s hranolkama. Takže Danieli byl bys tak hodnej a zastavil u KFC? Děkuji." Usmála jsem se s  pocitem vítězství se opřela.

,,Jak si dáma přeje. A Taylere, asi tě budu muset naučit jak se chovat k dámám." Uchechtl se Daniel.

,,Prej dámám, malá mrška to je."

,,Těší mě." Další úsměv.

Tayler do mě šťouchl, ale i preš to že se držel se pousmál.

,,Nebude té tvojí přítelkyni vadit, že tam budu i já?" Zeptala jsem se Daniela.

,,Ne, Maureen tvého otce znala také, takže jí udivilo stejně jako mě že má dceru. Uvítá tě s otevřenou náručí. Uvidíš, je to zprávná ženská."

,,Proč mám pocit, že vám to všechno jenom komplikuju. Nejenom že utíkáte před svým kmenem, ale ještě se zapletete s holkou, která shodou náhodou utíká táké a bum, máte na krku dva kmeny a nezletilou holku."

,,Aspoň nás život není nuda ne? Prosím tě Destiny, jsi teď rodina. Bylo moje rozhodnutí tě na tý silnici nabrat. Všechno jsem si rozhodl sám a tys prakticky dělala to co jsem po tobě chtěl, a věř  mi, nejsem člověk, kterej by dělal něco co je mu proti srsti. A navíc, konečně se našel někdo, kdo nesnáší mekáč jako já a dokáže Taylera porazit. Takže díky je na mé straně." Oba jsme se rozesmáli a Tayler si jenom odfrkl.

,,Podrazáci."

************

S přecpanými břichy jsme vycházeli z budovy KFC.

,,Bože, v mým břiše se odehrává válka severu proti jihu." Svalila jsem se na sedačku.

,,To mi povídej." Svalil se vedle mě Tayler.

,,A pak, že KFC jíst nebudeš." Šťouchla jsem do něj.

,,Bla bla bla." Zalehl mě a tím mě umlčel.

,,Tay my jí ale nechceme zabít, ani udusit nebo něco. Porsím tě slez z ní, protože jestli mi pozvrací sedačku budeš to ty kdo jí bude čistit." Houkl na Taye Daniel.

,,Připadám si jak Popelka, pořád mám všechno uklízet a dělat já. To ona tu nosí šaty ne já."

,,Někdy si říkám, že to ona tady má větší koule něž mi dva dohromady, takže ty šaty u tebe nezavrhuju."

Další záchvat smíchu se dostavil. Popadali jsme se za přecpané břicho a div se nepozvraceli všichni.

,,Pojedeme do nějakého motelu, protože před sebou máme ještě hodně dlouhou cestu a potřebujem se vyspat." Jako první to rozdýchal Daniel.

,,Souhlasím." Přistoupil na jeho návrh Tayler.

,,Vedtě mne." Řekla jsem na znamení, že s tím stejně nic neudělám i kdbych chtěla.

*************

Ležela jsem na posteli v Motelu u dálnice a svíjela se v krečích. Nemám tušení z čeho. Ti dva už spokojeně oddechovali ve svých postelích jenom já jsem byla ve dvě ráno vzhůru a nemohla jsem oka zahmouřit. Říkala jsem si že to přejde, ale po víc jak dvou hodinách jsem si řekla že to není normální. Zvedla jsem se a zamířila k posteli kde spal Tayler.

,,Taylere." Vysoukala jsem ze sebe sotva popadající dech. ,,Taylere prosím vzbuď se." Házela jsem s ním, i když nerada.

,,Co se děje?!" Rychle se posatvil. ,, Bože Des co se děje?"

,, Už pres dvě hodiny tady ležím v krečích, říkala jsem si že je to z toho přežrání, ale pak jsem se dotlka vlastní kůže a myslela jsem že mi shoří prsty, hned nato celým mým tělem projel ledovej proud a prsty co jsem si popálila už nepálily. Pak jsem se zvedla a moje nohy rozpohybovali zem pode mnou a vzduch se mnou začal házet jako kdybych byla na lodi a já skončila zase v posteli. Nemám páru co to je, ale asi bolestí umřu." Vysoukala jsem ze sebe, pak jsem stratila rovnováhu a padla na zem.

,, Des!" Vykřikl Tayler a chtěl mě zvednou. Ale jen co se mě dotkl zase mě rychle pustil. ,,Au, jsi vařící. Jdu pro Daniela."

Po chvíli přišel rozezpalý Daniel a jen co mě viděl na podlaze jeho ospalost byla tatam.

,,Panebože co se to s tebou děje. Tvoje pokožka hraje oranžovomodrou barvou zem se na tebe lepí a vzduch se kolem tebe žene jako divoká vychřice." Řekl mi můj nynějsí stav a nevěřícně na mě zíral.

,,Jo díky za info, ale může mi prosím někdo pomoct než tady umřu?!"

Dořekla jsem a při zvýšení hlasu mi z úst vyletěl černej kouř. Leknutim jsem sebou cukla a dala ruce před obličej. To už jsem z nich cákala vodu na všechny strany jako fontána. Posadila jsem se a hluboce vydechla. A pak jsem se nechápavě podívala na Taylera a Daniela kteří stratili rovnováhu a spadli na zem. To jsem je právě odfoukla? Klekla jsem si a chtěla se zvednou. Tayler a Daniel co se právě zvedali se znovu zapotáceli a spadli. Země kolem mě se roztřásla.

Po tomhle všem bolest z ničeho nic zmizela a já stála jako zaražená. Oni dva také.

Jako první se vzpomatoval Daniel.

,,Panebože. Destiny ty - ty." Zakoktal se, ale hned zase našel nit.
,,Ovládáš všechny čtyři živly! No jasný. To dává smysl. Schopnosti se u tebe projevili dýl než u ostatních, protože čtyři živly se v tobě vyvýjí déle než jeden."

,,Ale- ale onyxové co ovládají všechny čtyři živly přeci vymřeli ne?" Nechápal Tayler.

,,Jak vidíš, asi ne. Každopádně Taylere ty jí budeš muset učit ovládat oheň a vodu. Maureen má vzduch, ale nevím kdo tě naučí zemi. Bože holka. Ty nám dáváš zabrat."

,,Co to pro mě znamená?"Bála jsem se, hodně. Co když někomu ublížím? Jak zvládnu čtyři živly? To je nemožný.

,,Že až se tohle dozví kmeny. Všechny kmeny, a jako že se to dozví  půjdou po tobě. Kdo by nechtěl tak mocného onyxe ve svém kmeni? A jelikož minulost se opakuje, obávám se, že vypukne válka o to, kdo tě bude vlastnit. Je mi to líto." Chtěl se dotknout mého ramene, ale já se odtáhla.

,,Ne, něco vám udělám, neumím to ovládat. Je, je toho na mě moc, potřebuju pomoc. Prosím." Se zoufalým výrazem jsem se na ně podívala. Pak se mi zatmělo před očima a já upadla do bezvědomí.