History |HS|

Něco se děje!

DRUHÝ DEN - Nikdy vás nic víc nevystraší než to, že dokážete přijít i o jednoho člověka, který ho ještě máte pořád rádi a je jediný na kom vám záleží. Rodina mě přestala hledat (ne, že by mě to trápilo, ale trápí mě ten fakt, že za tak krátkou dobu ztratili naději, že mě najdou), důležitý člověk, co na tady tom zkurveným světe byl už tady není a můj jediný kamarád je někde v prdeli. Připadám si jako zasraná chůva jenže DOPRDELE už jsou to dva dny, co je v prdeli... Dobrá, dobrá možná to přeháním, možná se někde vožral (jak je u něho ve zvyku) a přespal u nějaký děvky či jeho známého (a to, že jich nemá málo) jenže se mi ten KRETÉN mohl alespoň ozvat a nemít zasranou schránku! Možná vypadá, že toho idiota nesnáším nebo něco takového jenže já ho mám opravdu rád... Sice to tak nevypadá, ale mám ho rád. Nikdy jsem neuměl dát najevo svoje city. Tedy dřív ano, ale od té doby, co... Co umřela... Jsem se uzavřel do sebe, strašně moc. 

TŘETÍ DEN - Už je třetí den a on je pořád v prdeli. Myslím si, že bych měl zavolat policii a dát na něho pátrání. Ale, co bych jim řekl? ,,Dobrý den můj nejlepší kamarád druhý den hned potom, co jsme zabili jednoho velice velkého Mafiána nejspíš utekl do zaječí nebo už leží někde dávno v příkopu s křížkem na rukou. Ne tohle bych jim opravdu říct nemohl. 1. Měli by mě za totálního dementa. 2. Možná bych šel sedět za vraždu nebo spolupráci. 3. Kdyby našli Nialla oba dva by jsme byli v prdeli. Jenže jestli by ho našli... 

ČTVRTÝ DEN - Právě sedím u kávičky před sebou naší společnou fotku s Niallem a u toho bulím jak malá holka.

Nejvíc, co mě na tom právě sere a kvůli čemu mám výčitky svědomí je kdy jsem mu naposledy řekl, že ho mám rád nebo, že mu moc děkuji nebo, že je ten nejlepší kamarád pod sluncem? Možná tak v první třídě... 

PÁTÝ DEN - Pořád ho hledám. Všude. Pomáhá mi i Louis a já si myslím, že z toho pomalu šílím. Nespal jsem dobrý tři dny a za ty poslední dva dny jsem spal pouhý dvě hodiny. Já ho prostě najdu musím ho najít... 

ŠESTÝ DEN - Myslím si, že ho nenajdu... 

SEDMÝ DEN- Kde si můj milovaný Nialle? Stýská se mi po tobě... Navíc i Tálie si o tebe dělá starosti. A já si myslím, že k Tálii něco začínám cítit. Není to láska nebo něco takového... Prostě mě jen přitahuje jako spousty chlapů jenže ona.. Řeknu ti to až tě najdu.

Osmý den - 

Nikdy jsem se necítil tak prázdný. Vstal jsem jako tělo bez duše jako každé ráno a ani jsem se neobtěžoval ranní hygienou. Prostě jsem hned šel do kuchyně a s alespoň špetkou nadějí jsem zavolal Louisovy zda má nějaké informace o Niallovy. ,,Nemám" tuhle beznadějnou odpověď slýchám už týden. Zasraný týden plný bolesti. Myslel jsem si, že nic horšího než Angelina smrt nemohla být horší. Možná, že to není tak bolestné jako Angelina smrt, ale jako bych za ten týden ztratil té malinké hodné duše a vyhodil ji oknem. Přešel jsem do koupelny vysprchovat se, protože to bylo to, co jsem zrovna teď nejvíc potřeboval. Nemám rád svoje myšlenky, protože nejsou nějak krásné, ale teď jsem si potřeboval pročistit hlavu. Ne vlastně dělám to celý týden a u toho přemýšlím, že kdybych si vzal život nikomu bych nechyběl... Nebo zda mám ještě nějakou naději Nialla najít. Ze sprchy jsem vylezl celkem rychle kvůli tomu, že mi zvonil mobil. Myslel jsme si, že mi OPĚT volá nějaká operátorka jenže místo neznámého číslo se mi na displeji ukázalo jméno Louis. 

,,Co potřebuješ?" promluvil jsem na něho bez pozdravu. Zněl jsem jako nějaký feťák, který sere na svůj život jenže mám pocit, že mi na život serou ostatní. ,,Harry doprdele rychle jdi do nemocnice něco se děje!" a doprdele.