Recept na vraždu✔

2

Zajímalo by mě, proč má na tom papíru napsáno pomsta. Musím to zjistit. Až otec někdy vyleze z pracovny, tak mu to tam prošmejdím. Jdu do pokoje a začnu si psát do deníku.
Milý deníčku. 
Dneska jsem spadla ze schodů, ale jsem v pořádku. Jen mě trochu bolí ruka. Zítra škola. Jupí! Strašně se těším, protože konečně vypadnu z domu. Otci jsem upekla jablečný koláč a odnesla mu ho do pracovny. Když jsem odcházela, tak jsem zahlédla papír s velikým nápisem: POMSTA!
Nechápu to. Až někdy odejde, tak se mu v těch papírech prohrabu.
Jo a taky jsem ráda, že jsem deset let neviděla toho parchanta. Vím, že on to neudělal, jeho otec je zrůda! No už se musím jít připravit do školy. Tak ahoj.
Podívala jsem se na hodiny. Sedm. Šla jsem se vysprchovat. Vylezla jsem ze sprchy a zjistila, že už je osm. To jsem se sprchovala hodinu? Hm asi jo. Vzala jsem si pyžamo a nacházela nějaké věci do batohu na zítra. Skočila jsem do postele a v té křuplo. Jaj. Snad se ta postel v noci nerozpadne. Chvíli jsem si házela s mým plyšákem a pak spadl na zem. Byla jsem líná ho jít zvednout a tak jsem se jen otočila na bok a zavřela oči. Slyšela jsem další křupnutí. No teď to nebudu řešit. Usla jsem. Asi ve tři ráno mě vzbudila strašná rána a tvrdý dopad na kusy polámaného dřeva. Super ráno. Snad ta rána nevzbudila otce. Ještě, že mám v pokoji lehátko/gauč. Z pod dřeva jsem vytáhla deku a polštář a lehla si na gauč. Zase jsem usla. Adrenalinová noc dneska. Ráno jsem z dálky slyšela budík. Chtěla jsem nahmatat mobil, nebo alespoň noční stolek. Když jsem ale nahmarala jen prázdno, rychle jsem otevřela oči. Ležela jsem na gauči. Podívala jsem se na mou postel...teda na tu hromadu rozlámaného dřeva. No jo vlastně. Vždyť já měla tu adrenalinovou noc. Vstala jsem a přešla k hromadě. Odhazovala jsem kusy dřeva a hledala podle zvuku budíku. Konečně jsem našla mobil a budík vypla. Šla jsem do koupelny a vyčistila si zuby. Učesala jsem si vlasy do dvou dětských culíčků a převlékla se. Sešla jsem schody, které dělí můj pokoj od obýváku a ukrojila si kus koláče. Když jsem dojedla, šla jsem do pokoje pro batoh. Pak jsem jen seběhla schody a pak další a už jsem byla venku. Ještě že ta škola je jen přes přechod. Z dálky jsem zaslechla zvonění. To ne! První den a já jdu pozdě! Rychle jsem běžela, až jsem se málem natáhla na schodech, ale ubrzdila jsem to. Otevřela jsem dveře od třídy a vešla. Všichni vypadají mile, až na rozhodně nepřírodní blondýnku v první lavici. Tak to bude ještě zajímavé. Ona nevypadá, jako by byla nějaká mistrině v pečení a vaření. Sedla jsem si do druhé lavice na druhé straně od blondýnky. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál blonďák. Nebylo mu vidět do obličeje, ale byl pěkný (wow Marinette pozná, že je kluk pěknej a ani nemusí vidět jeho obličej 👏👏). Sedl si přede mě. Pořád jsem mu neviděla do obličeje, ale ty vlasy mi byly povědomé. Do třídy vešla učitelka.
"Dobrý den děti. Vítám vás v novém školním roce na naší střední škole. Teď přečtu vaše jména a vy řeknete zde. Takže: Alix Kubdel!"
"Zde."
"Alya Césaire!"
"Zde."
"Adrien Agreste!"
"Zde."
Takže blonďáček má jméno Adrien Agreste. Počkat?! Adrien Agreste?! TEN Adrien Agreste?! Cože?! Ne ne ne!
"...Marinette Dupain-Cheng!"
"Zde."
Viděla jsem Adriena, jak se zatřásl a otočil se na mě. Zatvářil se na mě nehezkým obličejem. Odvrátila jsem zrak. Nechtěla jsem ho už nikdy vidět! A on si jen tak na pohodu nakráčí na MOU střední a do MÉ třídy?! Ten parchant! Jak já ho nesnáším! A jeho tátu taky! Od té chvíle, kdy mi bylo pět pořád nemůžu pochopit ta slova té zrůdy.
"Vy jste zrůda!"
"Nemáš ráda zrůdy?"
"Ty nemá rád nikdo!"
"Tak to asi nemáš ráda svého tatínka!"
Ale zpátky do reality. Já jsem o Adrienovi Agrestovi řekla, že je pěkný?! Pane bože fuj! Co to se mnou je?! On není pěknej!
Ale je a ty to víš!
Cože?! Nesnáším ten hlas v mé hlavě! A ne není pěknej! Je zrůda!
Ne ne. To je jeho táta. On ti nic neudělal.
Udělal!
Jo? A co ti udělal?
Udělal mi....udělal mi...
Poslouchám.
Udělal mi to, že se narodil!
Ale vždyť jsi se s ním před tím bavila.
Já mu nedokážu odpustit to, co udělal jeho otec!
...
Teď mlčíš?! Možná je to i líp, když mlčíš.
_________________________________________
Ahoj! Doufám, že se kapitola líbila 😊 tak co? Taky máte v hlavě takový hlásek? Já tedy ne 😂 ať se vám daří ve škole a dobrou noc!
*donuttik*