Recept na vraždu✔

16

Adrien

Co to proboha dělají?! Tohle bych mohl na policii nahlásit jako pedofilii! Vždyť pan Dupain-cheng veze Marinette na zádech! Tenhle pohled se mi hnusí. Raději bych si do očí nalil bělidlo. Proč tak najednou?! Já už ho nikdy nechtěl vidět! A on si jen tak nakráčí na koupaliště, kde já byl první! Od teď ho nesnáším ještě víc! Možná to bude závist, že s mým otcem nemám tak dobrý vztah, ale z větší části je to pořád kvůli tomu, že ZABIL MOU MATKU! Jak takovéhle bezcitné stvoření může mít někdo rád?! Nechápu to. Plavu už páté kolečko a nemůžu z nich spustit oči. Jsou jako magnet. Začíná mi být těžko. Těžko a smutno. Stýská se mi po podobných časech s tátou. Už je to 11 let, co jsem s ním nebyl někde na výletě. A vše před jedenácti lety si pamatuju jen matně. Zastavím se a vylezu z vody. Nechci na to nadále koukat. Raději se trošku opálím...

Marinette

Strašně si to užívám! Tohle mi tak dlouho chybělo! Cákáme po sobě vodu, topíme se navzájem a táta mě vyhazuje do vody! Já ho zase strkám ze skokánku. Tohle mi opravdu moc chybělo. Vždyť já mám mého tátu strašně ráda! Vždy jsem měla, ale poslední dobou převažovaly nad láskou spíš ty negativní emoce. Ale teď se změnil. Teď je to zase ten starý dobrý táta. Jako před jedenácti lety. Na chvíli se podívám na Adriena. Zrovna vylézá z vody. O bože to sexy tělo...
Počkat. Co?! Ne! Fuj! Nemá sexy tělo! Sakra Marinette! Nemysli na zlatýho retrývra a užívej si koupák s milovaným tátou! Poslechnu vnitřek mé hlavy a cáknu na tátu pořádnou hrst vody. Po asi hodině dovádění v bazénu začnu být vyčerpaná.
"Tati? Můžu si jít lehnout na deku?"
"Jo klidně. Budu ve výřivce."
Vylezu z bazénu a jdu k našim ručníkům. Všimnu si, že kousek ode mě leží Adrien a opaluje se. Já si naopak zatáhnu řučník do stínu. Ležím a po chvíli mi někdo začne klepat do hlavy.
"Jau! Co je?"
Otevřu oči a nade mnou stojí Adrien.
"Co chceš?"
Řeknu unaveně a znovu zavřu oči.
"Co tady děláte?! Proč jste tu?!"
"To si s tátou ani nemůžu užívat krásné počasí?"
"Jo, ale ne tady! Já ho už nikdy nechtěl vidět!"
"My nevěděli, že tu budeš? Proč by se všechno mělo řídit podle tebe?! Můžeme jít, kam chceme!"
"To teda ne! Pokud do hodiny neopustíte koupaliště, tak otci řeknu, že mě pan Dupain-cheng pronásledoval a poté mi vyhrožoval!"
"A to teď jako vyhrožuješ ty mně?!"
Posadím se. 
"Proč se do mě furt s*reš?! Proč mě nenecháš si užít den s mým tátou?! Víš vůbec, že jedenáct let nevylezl z pracovny?! A teď najednou vyleze a chce se mnou trávit čas?! Víš, že já ho mám ráda?! Nech nás na pokoji! My vaší rodině nic neděláme!"
Řeknu naštvaně. Pak si vzpomenu na papír s nápisem POMSTA. Ale ten dám teď za hlavu.
"Nekřič na mě, nebo vás nechám vyhodit!"
"Nepatří ti to tu! Nemůžeš nás jen tak vyhodit! My jsme se sem jen přišli bavit! To ty mi pořád kazíš den s tátou!"
"Stejně je tvůj táta jenom hajzl. Neměla by ses s ním bavit ani ty!"
Podívám se na něj. Rozuměla jsem správně? Můj otec že je hajzl. To přehnal chlapeček.
"Je to můj táta."
Řeknu zlomeným hlasem.
"Jdi ode mě pryč."
Řeknu a otočím se k němu zády. Tohle opravdu přehnal.
_________________________________________Ahoj lidi 💓 Tak jak se líbila kapitola? Co říkáte na to, co řekl Adrien? Je to blbec? Nebo to, co řekl je pravda? 😂💓 mějte se a ahoj! 💓
*donuttik*