Recept na vraždu✔

15

U vchodu stojí Marinette a...člověk, kterého jsem už nikdy v životě nechtěl vidět. Doplavu k Ninovi.
"Co ten tu dělá?!"
Řeknu naštvaně.
"Asi šel na koupaliště s dcerkou."
Zamračím se. Marinette se usmívá od ucha k uchu. Najednou mě objeví a úsměv jí přejde. Proč tu jsou?! Co tu chtějí?!

Marinette

Koukám na monitor a najednou mi do pokoje přijde otec.
"Ehm...Mari?"
Takhle mi nikdy neřekl. Otočím se a podívám se na mého otce, který má rukávy košile elegantně ohnuté tak, že z dlouhého rukávu udělal krátký.
"Ano, otče?"
"Učinil jsem rozhodnutí."
Podívám se na něj zvědavě. To on už pěknou řádku let neudělal.
"Poslouchám."
"Říkal jsem si, že mě už to listování papíry a sezení v tmavé pracovně nebaví. Chci, aby to bylo stejné, nebo alespoň podobné, jako před smrtí tvé matky."
Zírám na něj s otevřenou pusou. Opravdu to řekl, nebo se mi to jen zdá?!
"No...chci s tebou dneska zajít na koupaliště. Kdo ví, je září a možná je to poslední krásný den."
Otevřu pusu ještě víc.
"Tak...chce se ti?"
Vyskočím ze židle a dojdu k tátovi. Podívám se na něj a pak mu skočím kolem krku. Pevně ho obejmu a on mě stiskne.
"Moc ráda."
Řeknu skoro se slzami v očích. Tak dlouho jsem po tomhle toužila.
"Tak si zabal plavky a ručník! Rodina Dupain-chengových to jde na koupaliště rozbýt! Nebo jak vy mladý to říkáte."
Musím se zasmát. Otec se usměje a jde pryč z mého pokoje. Pomalu se rozejdu do koupelny, ale v tu chvíli otec vykoukne z poklopu.
"Jo a Marinette...neříkej mi otec. Jsem tvůj táta."
Řekne a usměje se.
"Jo a...mám tě rád!"
Řekne a už opravdu odejde. Ta poslední věta...myslím, že mi srdce vynechalo jeden úder. To mi tak dlouho neřekl. Strašně šťastně poskakuju až do koupelny. Vezmu si ručník a sprchový gel a jdu do pokoje. Vezmu si plavky a hodím to vše do tašky. Sejdu schody a čekám před ložnicí. Páni. Tohle mi tak dlouho chybělo! Naposledy jsem byla na koupališti ve čtyřech letech. To mi táta vlastně i naposledy řekl, že mě má rád. Co se stalo, že najednou taková změna? Táta vyjde z ložnice s taškou.
"Můžeme jít?"
Já se pořád nepřestávám usmívat. Snad tohle není nějaký hloupý vtip.
"Jo."
V předsíni se obujeme a vyjdeme ven z bytu. Pak sejdeme schody a otevřené venkovní dveře. Vylezeme ven a vydáme se směrem ke koupališti. Dojdeme tam, táta zaplatí vstup a vejdeme do areálu. Páni tady je lidí. S úsměvem na tváři se rozhlížím po celém areálu. Tak dlouho jsem nebyla na koupališti, nebo v bazénu! Kouknu do bazénu. Najednou na mě vykoukne ta blonďatá dutá hlava. Ano Adrien Agreste tu je taky. Úsměv mi hned spadne z tváře. Raději odvrátím zrak a jdu s tátou na trávu. Položíme si tam ručníky a já se jdu do šaten převléknout. Vyjdu ven z šaten a jdu k ručníkům. Po chvilce se ke mně přidá i táta. Spolu jdeme do bazénu. Ve stejnou chvíli skočíme do vody. Vynořím se a plavu k tátovi. Skočím mu na záda. On dělá, jako že je motorový člun. Ano, je mi 16, ale mé mentální zdraví je na úrovni pětiletého dítěte.
_________________________________________Ahoj lidi 💓 Tak taťka je nakonec hodný týpek, co říkáte? 😂😂 jak to asi bude pokračovat? No...to neví ani sama autorka 😂 myslím, že tato kniha bude ještě zajímavá..😂😂💓💓 rozhodla jsem se dnes vydat ještě jednu kapitolu, abych vám udělala radost a dál vás nenapínala 😂😂
*donuttik*