Too young to care

37. True best friend can protect you from your immortal enemies.

Felix:

Boddie kýchl za tuhle hodinu asi už tak po dvacáté. Stálo mě to za další protočení očima. „Na zdraví už ti neřeknu," upozornil jsem ho. Boddie se tomu zasmál. Zadíval se někam do dáli a na někoho se usmál, což značilo, že tam je někdo kdo se mu zřejmě líbí.

„Ta malá bruneta je pěkná," pousmál se nad tím.

„Zeptej se jí, jestli s tebou půjde do kina," navrhl jsem a ušklíbl se. Boddie se nad tím zamyslel.

„Však to nás z toho kina vyhodí," podotkl nesmyslně.

„Proč?" povytáhl jsem pobaveně obočí. Boddie se na mě zadíval, jakoby jsem byl naprostý pitomec.

„Rušíš lidi u filmu," vysvětlil a mě došlo nad čím ten blbec opět přemýšlí, „A kinosál si fakt pronajmout nechci."

„Myslel jsem jako na rande, Boddie," řekl jsem unaveně a rukou si podepřel bradu.

„To ne," rázně zavrtěl hlavou, „Chci jí prostě někde střihnout."

Protočil jsem nad ním očima. „Dobře," rezignoval jsem na jakékoliv další nápady.

„Je fakt hezká," tématu se nepouštěl, „Ale jedno mě děsí," oznámil mi a natáhl se přes stůl. Málem u toho vylil kafe, ale nakonec to dopadlo pouze tak, že si poklidně břichem lehl na stůl a své ruce položil na mé ramena. Očima tikl do obou stran a sledoval čí vší pozornost jsme tímhle výstupem připoutali.

„Není moc malá?" vyslovil svůj dotaz. Prohlédl jsem si tu naprosto nevinně vypadající dívku, která měla k průměrné výšce daleko.

„Má tak sto-padesát cenťáků- to není zas tak hrozný," podotkl jsem chytře, „Sám jsi malej," upozornil jsem ho.

„Jenomže ne všude," sdělil mi a já byl opět donucen protočit očima. S Boddiem jsme se dnes hold asi moc nechápali.

„Mám docela vel-," začal a ihned byl utnut.

„Jdi ode mě, Boddie," pokoušel jsem se ho odstrčit.

„Ne, já to myslím vážně," mermomocně se mi pokoušel říci asi úplně všechno.

„Nechci to vědět, Boddie," objasnil jsem mu naší situaci, „Viděl jsem tě nahýho a tak mi to stačí, dobře?"

„Viděl si mě nahýho?" podivil se tomu. Jako vždy neuměl svou hlasitost krotit a tak jsme připoutali pozornost asi tak každého.

„Slez z toho stolu," zabrblal jsem místo odpovědi, „Stydím se za tebe."

„Jakej si měl pocit z mé nahoty?" Boddie se rozhodl nekončit.

„Slez z toho stolu," stále jsem mluvil potichu, i když všichni už beztak slyšeli Boddieho část rozhovoru.

„Jakej?" chytl mě pod bradou a zvedl mi hlavu, tak aby mi viděl do očí.

„Fakt bomba," protočil jsem očima a pokoušel se dostat z jeho sevření.

„Jsi gay, Felixi?" opět jsme se dostali k preventivnímu rozhovoru o naší sexualitě, který probíhal vždy potom, co Boddie znovu zjistil, že jsem ho někdy viděl nahého. Šlo pokaždé o tu samou historku v které jsem mu omylem vlezl do koupelny. Boddie na rozdíl od ostatních měl pořád dostatek respektu ke svému okolí, že se jen tak nahý po domě nepromenádoval, což se o nikomu ze zbytku říct opravdu nedalo. Znali jsme se přeci jen dost dlouho.

„Nejsem," zavrtěl jsem hlavou, „A ty?" dodal jsem už jen proto, abych to rychleji ukončil.

„Nevím," pokrčil klasicky rameny, „Měli bychom to zkusit," nadšeně mi oznámil.

„Nebudu s tebou spát," oznámil jsem mu už v bodě, kdy mi lidé okolo byli jedno.

„Já s tebou taky ne. Jsi docela ošklivej, víš?" zatvářil se jako kdyby právě vymyslel lék na AIDS.

„Dobře," zabrblal jsem a opět se utvrdil v tom jak je můj život těžký.

„Přemýšlel jsi nad tím, že by ti přišili uši? Nebo srovnali zuby?" začal, „Potřeboval bys odstranit tu pihu u obočí a asi bys měl znovu chodit do posilovny."

„Boddie," zabrblal jsem, „Co to má za smysl?"

„Jen ti chci pomoc, brácho!" vyjekl a plácl mě po rameni, čímž už kafe ale shodil.

„Kreténe!" naštvaně jsem rozhodil rukama, „Běž si to utřít!"

„Nekřič na mě, Felixi!"

Naprosto rozzuřený jsem přišel k prodavačce. „Nemáte, prosím, hadr?" zeptal jsem se. Otočila se na mě holka, kterou jsem znal ze školy. Jméno jsem si klasicky nevybavil.

„Felix, že jo?" nadšeně povytáhla obočí a do ruky mi dala hadr.

„Jo," přikývl jsem.

„Leila," řekla, když pochopila, že netuším kdo je. Prohlédl jsem si jí a povytáhl obočí.

„Leila," zamyslel jsem se, „Obličej poznávám."

„Jo? A co na něj říkáš?" zasmála se, přičemž se pomalu ploužila k Boddiemu.

„Pěknej," zasmál jsem se taky a klasicky scestně lichotil.

„Máš čas, Felixi?" zeptala se asi díky mému lichocení.

„Jak na koho," provokoval jsem.

„Na mě?"

„Dejme tomu," ušklíbl jsem se.

Gali:

„Will?" zkusil jsem jí oslovit a odkašlat si, „Mám prosbu?"

„Poslouchám."

„Potřeboval bych dostat Bonnie a Boddieho zpět do školy."

„Co prosím?" podivila se, „Gali, jak to mám asi zařídit?"

„No..." zabrblal jsem.

„Gali," protočila očima.

„Zkus to," chytl jsem jí za ruce, „Já vím, že to zvládneš," přitáhl jsem jí k sobě a dal jí pusu na tvář.

„Posnažím," vzdala to nakonec.

  # 

Tak je tu nová kapitola, která je spíš oddychová. Omlouvám se za chyby, ale nemám čas to teď opravovat :D Kdyžtak to opravím zítra

any vote or comment? *kytka*