Other Slytherin girl IV. ✔

K O N E Č N Ě D O M A

Počet slov:597
39 let/15.března 2000

Nevím, kolik dní či týdnů uplynulo, ale domů jsme hledali cestu hodně dlouho. S Darrenem jsme neměli žádné pořádné jídlo, na sobě jsme měli jen azkabanské oblečení, a jelikož bylo stále ne moc teplé období, necestovalo se nám nejlépe.

I když byl Darren určitě v Azkabanu déle než já, měla jsem pocit, že je na tom lépe. Já byla fyzicky i psychicky na bodě mrazu, zato on mě pokaždé povzbuzoval. Ne jednou jsem se s ním bavila o Severusovi.

,,Mil, musíš vstát. Před námi je další kus cesty."

,,Já... já už nemůžu dál, Darrene," vydechla jsem a celá se klepala.

,,Zajímalo by mě, kde jsme," zamumlal Darren a pečlivě se rozhlížel kolem sebe. ,,Kdybych kousek letěl na sever, abych se podíval, kde to jsme... zvládla bys to tu chvíli sama?"

Přikývla jsem a zavřela oči. Ležela jsem v měkké trávě někde uprostřed mýtinky nějakého lesa.

Darren ve své orlí podobě odletěl a já se zaposlouchala do ticha. Skoro mě ukolébávalo ke spánku, připadala jsem si bezstarostně... Rychle jsem otevřela oči, když jsem zaslechla křupnutí nějaké větvičky.

Tiše jsem si sedla a rozhlédla se kolem. Měla jsem pocit, že jsem snad zapomněla dýchat, když jsem zahlédla vlkodlaka. Vážně musí být dnes úplněk?

Pohlédla jsem na oblohu. Skutečně už byl pomalu vidět měsíc... Se zatajeným dechem jsem sledovala vlkodlaka, který mě zatím nespatřil. Vypadalo to, že hledá potravu, a já se modlila, abych se tou potravou nestala za pár minut já.

Srdce mi divoce bušilo. Pak se najednou vedle mě objevil Darren a já raději neztrácela čas.

Oba jsme se rychle přeměnili a vyletěli do vzduchu. Oddechla jsem si. Měla jsem pocit, že mi Darren něco předtím říkal...

Skoro jsem zapomněla mávat křídly, když jsem poznala, kde že to jsme. Byli jsme nad Prasinkami! A tamhle už byl vidět bradavický hrad!

Kdybych mohla, začala bych se smát. Byla jsem tak ráda, že jsme našli cestu domů!

Vyčerpaně jsme přistáli před Hagridovým srubem a přeměnili se. Hagrid právě vycházel ze Zapovězeného lesa a pískal si. Když nás spatřil, udiveně na nás hleděl, a pak se za námi rozeběhl.

,,Millie! Seš to vážně ty? Jak ses dostala z Azkabanu? Ten tě ale hrozně poznamenal," zděsil se Hagrid. ,,Zůstaňte tady, půjdu pro Severuse a profesorku McGonagallovou," řekl nám a rychle zamířil k hradu.

Darren si mě k sobě přitáhl a já se mu vděčně opřela o rameno. Zavřela jsem oči.

,,My to dokázali..."

,,Ano. Jsi bojovnice, Mil. Párkrát jsem si opravdu myslel, že nedoletíš, ale zvládla jsi to... Mám pocit, že už jdou."

Skutečně. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem čtyři postavy, které se k nám rychle přibližovaly. Hleděla jsem na Severuse, který měl každým krokem kamennější výraz a já pochopila proč.

Rychle jsem se odtáhla od Darrena, který na mě zmateně pohlédl, to už se s ním ale dala do rozhovoru Minerva.

,,Severusi..." vydechla jsem a snažila se zabránit slzám. Klekl si přede mě a střelil po Darrenovi naštvaným pohledem, než se na mě podíval.

,,Millie, bál jsem se o tebe. Nevěděl jsem, kam jsi najednou zmizela a nebylo po tobě ani stopy," řekl tiše a vzal mě za ruku, zatímco madame Pomfreyová mi dávala jeden lektvar za druhým.

,,Vy se mi nějak nezdáte," poznamenala po chvilce Poppy a přejela mě zkoumavým pohledem. ,,Raději si vás vezmu na ošetřovnu, Millie."

Severus se zamračil. ,,Je to nutné? Zvládl bych se o ni přece postarat."

,,O tom nepochybuji, Severusi, ale ona se vrátila z Azkabanu. A jak tak koukám, procházka růžovým sadem to určitě nebyla."

Tak kolik z vás shipuje Darrillie?:DD třeba ti dva jednou budou spolu...:DDD
V další kapitole bude jedno takové překvapení, a to překvapení nebude jen pro vás:DDD
Přežili jste pondělí? Já díkybohu ano!:DD
V prologu najdete trailer!💕
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka💕