Other Slytherin girl IV. ✔

K O N E C A Z A Č Á T E K

Počet slov:517
60 let/31.října 2020

Padla jsem na kolena a pohlédla na své ruce. Utvořily se na nich malé ranky, ze kterých vytékala krev. A nebylo to jen na rukách. Bylo to po celém těle.

,,Malleolum dextera," zaslechla jsem ještě, než se mi samy od sebe zavřely oči. Ztěžka se mi dýchalo a já ležela na zemi. Krve mi ubývalo a já to moc dobře cítila. Rudá a chladná tekutina mi vytékala z celého těla. Možná mi zbývá už několik okamžiků.

,,Mami! Ne! Prosím, mami!" slyšela jsem zoufalý křik blízko sebe a pak hlasitý a srdceryvný pláč. Bolestí jsem zasténala a uslyšela zvuk přemístění. Někdo se tu zřejmě objevoval. Zaslechla jsem roztřesené houkání nějakého ptáka a ztěžka jsem otevřela oči.

,,Auguron," zašeptala jsem a pohlédla na oblohu. Vznášel se tam černý pták.

,,Mami, mami, prosím." Pohlédla jsem na Lily, která klečela u mě a tvář jí smáčely slzy. Sobius ji pevně objímal a také plakal.

,,Děti moje," vydechla jsem ztěžka a snažila se o úsměv, ,,moc vás miluju, ano?"

,,Mami, ne!" vykřikla Lily, která by se bezmocně skácela k zemi, kdyby ji Sobius nedržel. Ucítila jsem, jak mě někdo opatrně bere do náruče a pomalu jsem otočila hlavu.

,,Seve..." zašeptala jsem a v jeho černých očích, které jsem neskutečně moc milovala, jsem zahlédla třpytící se slzy.

,,Millie... to... to mi nemůžeš udělat... nejdřív Lily..."

,,Historie se asi opakuje," pousmála jsem se bolestně a sykla. ,,Moc vás všechny miluju... pamatujte na to..."

,,Ne! Mami, ne! Nemůžeš nás tu nechat! Nesmíš nás opustit!" křičela hystericky Lily. ,,Ty to zvládneš! Jsi bojovnice! Maminko... maminko moje..." vzlykala ještě víc jak předtím a já lapala po dechu.

,,Delphini..." zaslechla jsem chlapecký hlas, ale teď už ho nedokázala nikam zařadit.

,,Millie!" Znovu jsem s námahou otevřela oči a tentokrát se střetla s vyděšeným pohledem šestnáctiletého Toma.

,,Tome... co tu děláš?" zašeptala jsem namáhavě.

,,Tati!"

,,ONA JE TVOJE TETA, DELPHINI!"

,,Cože? Je to pravda?" vydechla dívka, se kterou jsem bojovala.

,,Ty jsi Delphini?" hlesla jsem tiše a znovu zalapala po dechu. Mé plíce chtěly ještě dýchat, moje srdce ještě s obtížemi bilo, ačkoliv jsem věděla, že už je vysílené.

,,Musíš tu kletbu zrušit!" vyjekla Lily. ,,Musíš!"

Lapala jsem po dechu ještě víc. ,,Prosím! Udělej to pro mou maminku! Já ti také oživila otce! Prosím! PROSÍM!"

,,Jak jen je to protikouzlo..." zasténala Delphini.

,,Tak dělej! DĚLEJ! Vždyť umírá!" ječela Lily.

,,Uhm... secans inrita verba?" zkusila Delphini a já cítila, jak moje srdce bije svých posledních pár úderů. Oči už jsem měla zavřené a dech mi slábnul.

,,Je to správné kouzlo?" Jako kulisa mi v uších zněl Lilyin hlas a pak jsem měla pocit, že už kolem sebe nic nevnímám. Neslyšela jsem nic, jen jsem vnímala prázdno. Necítila jsem Severusovy ruce, které mě držely v náručí, měla jsem pocit, že jenom padám a nikdy nedopadnu. Padám do bezedné díry. Viděla jsem tmu. Nicotu. Prázdno.

Ale cítila jsem své srdce. To jediné jsem cítila. Sběsile bilo a já si v mysli přehrávala všechny okamžiky se svými nejbližšími. Moje srdce přetékalo láskou. Láskou k nim. Tak moc jsem je milovala. A nikdy nepřestanu.

Byl konec. Možná konec pro mě a začátek pro někoho jiného.

No...já se raději nevyjadřuji...😂😅😇
Jsem zvědavá na vaše názory😊
Ale včera jsem vydala nový příběh, Mischief managed, a samozřejmě v něm figuruje Sev^^ a jako bonus dvojčata, tak budu ráda, když si ho přečtete, protože do konce OSG zbývají už jen dvě kapitoly...😞
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka💕