Rady do větru

Recyklace, cizí jazyky

Slíbila jsem jako další téma recyklaci nápadů, viďte? Nevím, jestli je to úplně pro všechny, ale spočívá to v tom, že jste prostě kdysi dávno něco vymysleli a ten nápad se vám tak moc líbí, že ho chcete aplikovat i v jiném příběhu, popřípadě v jiné části jednoho příběhu. Otázka je docela jasná - jak to udělat, aby se i to nové pojetí nápadu nápadně lišilo od toho minulého?

Budu odkazovat na dva své takové nápady, které najdete prakticky v každém mém příběhu, a to Jezdci z temnoty a pravá jména. Pro ty, kteří mé příběhy nečtou, zde oba vysvětlím, protože se o nich budu zmiňovat:

Jezdci z temnoty - Tohle mě napadlo tak před čtyřmi lety, v souvislosti se starou verzí příběhu Silnější než krev. Je to název pro skupinu, jejíž zakladatelka (Lina z Oka bouře) měla za to, že když se stala mocnější než všichni ostatní, má sílu a především právo změnit svět. Přesvědčila k tomu i další lidi a udělala z Jezdců víceméně organizaci. Jejich cíle ovšem časem začaly vyžadovat i zločiny. Asi by to nebylo nutné, ale na druhou stranu, nedostali by se tak daleko a nikdo proti tomu tehdy neprotestoval. Ruku v ruce šlo i to, že jejich cíle se dost změnily.

Našli se i jiné skupiny, které se je snažily napodobit, ovšem si převzaly jen ty pozměněné cíle a udělaly z toho jakousi ideologii, náboženství, sekty. Prakticky všechno, co na tom ještě bylo správně, se stalo jen prostředkem k vyvolání strachu a k manipulaci, a to i samostatných členů oněch skupin, o čemž vlastně vypráví Silnější než krev.

Pravá jména - Všichni lidé mají jména, která jim dají hvězdy. To jsem vymyslela už v souvislosti s příběhem Polibek vypůjčeného času, tedy jeho starou verzí, psanou tak před třemi a půl lety. Ale jen některé skupiny si dokážou zachovat schopnost ta jména slyšet. Tato znalost nebo alespoň kroky k ní směřující jim propůjčují ohromné schopnosti, ale za ty se platí. Vše je v pořádku, dokud někdo s nečistými úmysly vaše jméno nezjistí. Čím jméno propůjčuje větší moc, tím snadněji nad vámi může ten, kdo ho zná, získat kontrolu a ovládat vás. Někteří lidé, kteří tu schopnost ztratili, ale ví, že něco takového existuje, se pak své jméno snaží najít, ale je to dlouhá a trnitá cesta (o tom ostatně vypovídá můj další příběh - Jméno pro lásku.)

Omlouvám se, ale musela jsem to sepsat, aby to, co budu psát dále, dávalo každému smysl, protože se budu používat jako příklad. Sepíši to do jakýchsi fází, které jsou pro takovou recyklaci důležité. Aneb Karin ráda čísluje.

1. Vzpomínka - Znáte to - někdy jen tak sedíte, třeba ve škole, a najednou se k vám v nestřeženém okamžiku přikrade Múza a lákavě šeptá: „Pamatuješ si ještě na ten nápad o..." A vy nad tím přemýšlíte. Musíte uznat, že to byl hodně dobrý nápad a získáte do něj znovu nadšení. Jenže, jak se toho nadšení zbavit, když už je příběh (nebo jeho část, ale budu to psát jen jako příběh, ať si to ulehčím) s tím nápadem hotový?

2. Aplikace - Tady se nutně nabízí otázka, jestli by to nešlo dát ještě někam. Může vám to dokonce pomoct vymyslet zcela nový příběh. S Jménem pro lásku jsem třeba začínala tak, že jsem věděla, že se to bude odehrávat v poušti, a druhá věc, kterou jsem si byla jistá, tak že to bude o pravých jménech, protože jsem se do toho znovu nadchla. A kdybych neměla to s těmi jmény, pravděpodobně bych to nikdy nesepsala.

3. Je to vůbec dobrý nápad? - Toto je podle mě nejdůležitější fáze. Především bych zvážila, jestli jde váš starý nápad rozvíjet. Pokud ne, pravděpodobně by to bylo příliš podobné tomu, co jste již napsali. Jestli vám to nevadí, budiž, ale když máte třeba oba příběhy zveřejněny, bude to působit tak, že neumíte vymyslet nic nového a opakujete se.