MY BOSS - H.S.

Část 26 - Ďábelská dráha

♣Mám pro Vás takový malý dárek k Vánocům. Dopsala jsem tuhle část, aby příběh byl aspoň z části dokončen. Doufám, že jsem Vám tím zpříjemnila svátky, původně jsem to sem chtěla přidat až zítra, ale nevím jak to budu stíhat, tak pro jistotu už dnes :) 

♣Jinak vám přeji krásné prožití svátků a hodně štěstí do nového roku 2017! Taky vám to tak neskutečně uteklo jako mně?  

♣Chtěla bych vám poděkovat, za vaši neskutečnou podporu! Jste úžasné čtenářsky, které si může každý jenom přát. Děkuji! :)

A teď už konečně k příběhu ... :D Doufám, že se vám bude líbit! :)

-------------------------------------------------------------------------------------

Každá z nás asi ví, jaký to je vybírat oblečení na rande. Taky nemáte, co na sebe? Já taky ne. Koukám na přeplněnou skříň, ale na sebe nemám naprosto nic. Přehrabuju košile, trička, tílka už dlouho dobu, ale nenašla jsem nic extra. Začínám být opravdu zoufalá.

„Sakra, to tu nemůžu mít něco normálního?!" Mluvila jsem k sobě. Vždycky jsem trpěla samomluvou, ale nikdy mi to nevadilo, občas jsem si jako blázen samozřejmě připadala.

Vytáhla jsem první jeany, které měly na kolenou díry, jak se to v dnešní době nosí. Ale, co si budeme povídat, tenhle styl miluju a nedám na něj dopustit. K tomu se mi líbilo obyčejné bílé tričko a přes to klasickou černou koženou bundu. Je to sice opravdu velmi obyčejné, ale mně se to líbí, což je na tom to nejpodstatnější.

V botníku mám úplně nové air maxi, které jsem nutně potřebovala, ale ještě nebyla příležitost si je obout. Celkově miluju značku Nike, ty boty jsou strašně pohodlný. Tyhle byly z velké části bílé akorát logo měly černé.

„Snad jsem na nic nezapomněla." V hlavě mi začalo šrotovat, co jsem ještě neudělala, ale na nic jsem nepřišla. Takže snad je vše v naprostém pořádku.

Někdo na mě začal zvonit, takže jsem sebrala svoje věci a utíkala dolu ke dveřím. Stál tam sexouš taky v jeanách a černém tričku s bundou. Dneska jsme se docela sešli ve výběru oblečení.

„Ahoj." Usmál se na mě.

„Ahoj, koukám, že ve výběru oblečení jsme si docela podobní." Mrkla jsem na něj.

Usmál se na mě, a na tvářích se mu objevili ty jeho ďolíčky. Vraždila bych pro ně, je to tak sladký a rozkošný, když má kluk ďolíčky, hned vypadá daleko líp. No v jeho případě vypadá daleko víc sexy, ale to jsem trošku odbočila od tématu. Můj mozek už je trochu napřed ...

„Můžeme vyrazit?" Zeptal se, otevřel mi dveře od svého auta, jak gentlemanské. Na rovinu, kdo tohle ještě v dnešní době dělá, aby otevíral ženě dveře. Začala jsem si připadat důležitě a krásně zároveň. Taková maličkost, ale dokáže tolik potěšit.

„Jak se těšíš na svojí smrt?" Zeptala jsem se zvesela, nevím, co to s ním udělá, ale tak nějak si myslím, že na tom ve finále bude líp než já. Přece jenom jsem něžná dívka ...

„Beru to s nadhledem, třeba se mi to nakonec bude líbit." Usmál se a otočil se na mě, pomalu jsem začínala roztávat pod tím jeho pohledem a úsměvem. Nechápu, že má někdo tak mocnou zbraň, stačí se usmát a člověk ztratí veškerou řeč, kterou si tak pracně připravoval a jenom zírá. Nesnáším ten pocit, nic proti tomu člověk neudělá.

„Tak to jsem ráda, řekla bych, že bude lepší, když se najíme raději až potom, co myslíš?" Snažila jsem se soustředit na naše rande. Měla jsem co dělat, abych svojí fantazii udržela na uzdě. Stačí s ním být malou chvilku a už člověka napadají samý perverznosti a podobný věci.