I Saw You Cry under the Moonlight Sky✔️

*třicátá třetí kometa*

Jen jsem na tebe vyplašeně koukal, mezitím co jsem se snažil si pytlíkem zeleniny zchladit s každou sekundou rostoucí bouli na mém čele. Bolelo to jako čert, ale v mé momentální situaci to bylo to poslední, na co jsem myslel. Mlely se ve mně pocity a emoce jako v mlýnském kole, které nešlo zastavit ani tou největší silou. Zato ty jsi vypadala o poznání více v pořádku. Seděla jsi v rudě vyčalouněném křesle a snažila ses dělat, jako by to nebylo vůbec nic zvláštního. Od té chvíle, co jsi mi pomohla se znovu zvednout, ses snažila vyhnout jakémukoli očnímu kontaktu. Bylo to nepříjemné. Omámeného jsi mě odtáhla Bůh ví kam a potom jsi mě ignorovala. Nehrálo tu ale více věcí. Jak jsi mě sem dostala? Nepovažuji se sice za nějakého obra, ale pár kilo mám. Jak by jsi sama utáhla chlapeckou postavu? Byla zima, byl mráz a nechtěl bych tě nijak podceňovat, ale takovou sílu nemáš. Proč jsem tedy nyní já v pozici toho blázna, když tuto roli jsi měla už několik let zabranou ty?

Spadl jsem na zem ze skály,

mé kosti roztroušeny po zemi se válí,

nabídla jsi mi ruku pomocnou,

škoda, že nejde považovat za skutečnou.

Má lásko...

Co se děje?

Po dlouhé době se hlásím s novou kapitolou, kterou bych se Vám také chtěla omluvit za výpadek vydávání, ale jak jsem zmiňovala v minulé části, věnovala jsem se adventnímu kalendáři, takže můj čas byl naprosto minimální. Každopádně nyní by mělo vydávání zase běžet každý den!

Doufám, že jste měli krásné Vánoce a přeji Vám hezký zbytek prázdnin a Nový rok! :)