Zlý kluk [Editace]

#3

Marinette

,,Haló? Oslepla jsem snad?" mluvila jsem si pro sebe. ,,To jsme musely oslepnout obě, kočko." ozval se hlas vedle mě. ,,Alyo?!" vyjekla jsem. ,,Kde to jsme?"
,,Nemám tucha." odpověděla.
,,Kočičky se probudily?" zeptal se svůdný hlas. Z hlavy mi zmizela temnota a nahradila jí další, která obklopovala místnost. ,,Kdo jsi? Co chceš?" zeptala jsem se. Měla jsem přivázané ruce i nohy. ,,Zkus hádat, beruško." zasmál se a já se zatřásla.
,,A co chceš se mnou?" zeptala se Alya nebojácně. ,,S tebou já nic dělat nebudu. Od toho tu mám svého přítele." zasmál se znovu.
,,Kdo jsi?" zamžourala jsem očima.
,,Bál jsem se, že se nezeptáš." ozvalo se a před očima se mi objevily zelené oči. Kočičí oči. ,,Jsi..kocour?"
Zeptala jsem se.
,,Něco takového." odtušil.
,,Co s námi bude?"
,,Co by s vámi mělo být? Přežijete jen když budete poslouchat. Protože jestli ne, skončíte na kousíčky pod Eiffelovou věží."
Představila jsem si, že se sladce a psychopaticky usmál, protože kdyby tu bylo víc světla, nemusela bych si to představovat.
Cítila jsem, jak mi něco sáhlo na stehno. Jezdilo to tam a zpět. Drápy?
,,N-ne." lekla jsem se. Alya začala křičet a když přestala, věděla jsem, že jí ten druhý ublížil. ,,Nikdo tě sice neslyší, ale nebudeš tu ječet." ozval se druhý hlas. Byl mi povědomý. Slyšela jsem Alyu plakat. ,,Bude to dobrý, ano?" snažila jsem se jí uklidnit.
,,Zmlkni." ozval se hlas u mého ucha.
,,Jak ti mám říkat?" zeptala jsem se. Zase se dotkl mého citlivého stehna. ,,Černý Kocour ti stačí?"
,,Bude muset." odpověděla jsem poslušně a snažila se zahnat slzy, které mě štípaly v očích.