Zlý kluk [Editace]

#10

Jste blázni! Děkuju za 1000 přečtení! ♥

Ta holka mě dováděla k šílenství. Nejdřív po mně řve, pak se směje, brečí a nakonec chce, abych jí donesl tužku a papír.
V tom pekařství jako blázen nevypadala.
Sjel jsem do města, protože jsem musel pro smoking. Otec pořádal večírek v našem sídle.
Měl být pro stejně významné lidi, jako jsem já a můj otec.
Zajel jsem do papírnictví a nevěděl, co mám vlastně koupit.
,,Dobrý den, co si budete přát?" Usmála se na mě pokladní, nejspíš nevěděla, kdo jsem.
,,Eh..Něco na kreslení." řekl jsem nejistě.
,,Máme tu pastelky, fixy, progresky, tužky, propisky, zvýrazňovače.."
,,Vezmu si všechno." řekl jsem bez rozmýšlení.
Za tohle mi bude ale muset něco dát.
Prodavačka se usmála a začala vyndávat věci na pult.
,,A papíry." dodal jsem rychle.
,,Skicák?" Usmála se znovu.
Přikývl jsem i když jsem neměl ani tucha, co mi nabídla.
Všechno jsem zaplatil a divil se, že tužky stojí tolik.
Zajel jsem si pro sáčko a pak ještě do obchodu, aby mi tam ta chudinka neumřela hlady.
Měl jsem pak ještě dost času a napadlo mě, že se zajedu podívat k Ninovi do bunkru.
Dojel jsem na místo. Ninovi jsem dal k narozeninám menší baráček v tichý ulici. Dost divnej dárek, ale myslel jsem si, že bude lepší, než třeba mikina, nebo čepice.
Otevřel jsem svým klíčem, který jsem si nechal, abych tam kdykoliv mohl a zamířil do horního patra, kde si schovával svoje tajemství.
Odemkl jsem i ty dveře a proti mně se vyřítila bruneta, s rozbitými brýlemi, zakrváceným nosem a vidličkou v ruce.
Skočila na mě a chtěla mi tou vidličkou probodat tváře.
,,Kurva!" zaječel jsem a vidličku jí vytrhl. Jí jsem povalil vedle sebe a rychle se zvedl.
,,Jsi normální?!" vyjel jsem.
,,A ty normální jsi, když-" zarazila se.
,,Adrien Agreste?!" vyjekla a postavila se.
,,No to si děláš srandu.." řekla už tiše.
,,To jsem si mohla myslet." ušklíbla se.
V rohu měla kýbl, který i na dálku smrděl jako starej bezdomovec.
To Marinette u mě měla záchod. Malý, ale čistý a mohla v klidu dýchat.
,,Ty ubližuješ Marinette?! Je živá?!" došla ke mně a začala mi bušit pěstí do hrudi. Taky smrděla.
,,Uklidni se." procedil jsem mezi zuby a ustoupil. Ten smrad mi dráždil nosní sliznici.
,,Tak kde sakra je?!" zaječela, ale pohled po chvíli přesunula za mě.
,,Na to ani nemysli."
,,Uteču a vás dva nahlásím!" zavyhrožovala.
Neměl jsem jinou možnost. Opravdu ne.
Zamkl jsem dveře a vytáhl telefon.
Vytočil jsem Ninovo číslo a čekal, než to zvedne.
,,Hele, bro," začal jsem.
,,Budeš tu mrchu muset zabít. Chce nás prásknout a mě málem zabila vidličkou."
,,Jo," odpovídal jsem.
,,Jasně," přikývl jsem.
,,Tak čau." zavěsil jsem.
Podíval jsem se na ní a nahodil smutný výraz.
,,Sama dobře víš, že už tě pustit nesmíme. Víš toho moc. A mohla bys nás zničit. Takže.." přiblížil jsem se k ní a udeřil jí pěstí do obličeje.
,,Tě teď zbiju a ty si to rozmyslíš, než přijde můj kamarád Nino." Usmál jsem se a znovu jí udeřil. A znovu a znovu.
Když byla na zemi a kryla si hlavu, začal jsem do ní kopat. Po nějaký chvíli ztratila vědomí a to byl signál pro to, abych opustil tenhle barák a jel za tou mojí.

Nasedl jsem do auta a nechal řidiče pustit rádio.

,,A teď tu ve studiu máme přítele Marinette Dupain - Chengové. Nathe, jak to zvládáš? Vypadáš nevyspale." podotkla hlasatelka.
,,Víte, už snad celou věčnost jsem nespal. Nedám si pokoj, dokud jí nenajdu. Je moje všechno a já nedopustím, aby jí někdo ublížil." odpověděl.

Slaboch. Myslím, že mám výborný nápad.

,,Mladá láska je tak krásná," zasnila se hlasatelka.
,,A co když se nenajde?" doplnila.
,,Tak zabiju toho, kdo jí ublížil." řekl výhružně.
,,Marinette, jestli mě slyšíš, chci, abys věděla, že tě miluju a nepřestavám tě hedat. Jen vydrž." prosil mezi vzlyky.
,,Další zprávy přineseme po reklamě." oznámila žena do mikrofonu a já řidič rádio vypl. Nevěděl jsem, že má kluka. Ale fajn.

,,Chceš válku? Máš jí mít, ty hajzle." pronesl jsem a dupl pokynul řidiči, aby dupl na plyn. Marinette bude dneska ještě trpět.