KIDS• Avengers (Kate3)

18. Ticho

Tak, možná už jste někdo četli, jak se mi nedařilo přidat kapitolu. Pořád to nejde a nejhorší na tom je, že to nejde jenom u KIDS :D zní to hrozně a je to dost ironie. Každopádně jsem si anšla cestičku a kombinací kroků přes mobil a počítač se mi to daří publikovat... aspoň doufám. :)

Snad se vše brzy vyjasní i v knize, dneska díl s průměrnými 1600 slovi. Takže indžoj it, další bude nejpozději do týdne, když jsou ty prázdniny. :)

Na gifku je Logan, jelikož jsem ho použila i v traileru, tak nechám aspoň jeho, když už jsem změnila Kate (i když i na tom už se pracuje).

A ta písnička :3 nemůžu se jí nabažit ID jsou prostě fav... a v létě budou na Colours :3 jeej

*Steve – 3 dny od ostrova – tři hodiny po předání zásilky*

Stál jsem s pažemi založenými na hrudi, přesto připravený skočit po komkoli, kdo by vešel do dveří se zlými úmysly. Na gauči uprostřed místnosti seděla ona brazilsko-americká dívka Grace, jak mi bylo řečeno, a s koleny přitisknutými k tělu, si obezřetně prohlížela naši psycholožku. Connor, její bratr, celou situaci přijal podstatně lépe a pomáhal doktorce vyplnit nějaké papíry.

Přestože se SHIELD pokusil proměnit prostory v útulnější skrze květiny, obrazy a měkké koberce, s nedůvěrou mých svěřenců vůči komukoli novému to ani nehlo. Měl jsem za úkol udržet je živé, přesto mě nenápadně sledovali jako možné ohrožení. A to je jenom zlomek.

„Takže, Connore, tobě je tedy osmnáct a dřív jsi chodil na soukromou školu v Los Angeles, správně?" rekapitulovala doktorka své zápisky. Connor byl před tou nehodou normální kluk, podle všeho. Stejně tak Grace, i když za celé sezení ještě nepromluvila.

„Ano," odpověděl, na klíně rezavého kocoura. Něco mi na tom zvířeti připadalo zvláštně známé. S jakou pravidelností zíval a mrkal. A ty jeho oči! Byl to on. Meow! Nemůžu uvěřit, že si přivlastnili moji kočku!

„Řekl bys mi teď ještě něco o té nehodě?" nadhodila opatrně, kdyby to náhodou bylo příliš citlivé téma. Už automaticky vynechávala Grace z rozhovoru a já nevěděl, jestli je to dobře nebo ne. Vlastně jsem vůbec nevěděl, co si o ni myslet. Každopádně měl jsem se zrovna dozvědět tajemství, jaké svět ještě neviděl, nebyl čas přemýšlet o maličkostech. I když Meow...

„No, naši pracovali na Inckých ruinách v Andách. Byli tam celý rok, takže jsme na Vánoce přijeli do Peru, abychom aspoň svátky byli spolu. Doma nás hlídala teta, myslím, že měla nějaký mindrák. Neměl jsem ji rád." Uprostřed svého vyprávění se zamyšleně odmlčel, zaražen živou vzpomínkou na život předtím.

„Connore?" promluvila ještě opatrněji doktorka. Zatím mi nikdo neřekl, čím jsou ti dva tak neskutečně výjimeční, a myslím, že jsem byl poslední neinformovaný. Za zrcadlovou stěnou, která mohla působit jako pokus o optické zvětšení místnosti, stál nasáčkovaný skoro celý SHIELD a sledoval průběh sezení.

„Jasně, no, tak jsme tedy v horách, rodiče vykopávají, je hrozné horko a tak. Proto nám jeden místní doporučil koupání v kráterovém jezeře. Jak jsem říkal, bylo šílené vedro, a tak jsme tam šli. Nebylo to daleko a na břehu byla dokonce loďka, takže jsme si řekli, že si zaplaveme uprostřed." S těmi slovy se otočil na svou sestru, která ale upírala pohled někam za mě.

„Stalo se to uprostřed jezera?" podivila se doktorka Lara McRooter.

„Přišlo to odnikud," vydechl.

*flashback o dva roky– Connor *

„A raz! A dva! A raz! A dva!" křičel jsem na Grace, aby pádlovala rychleji. Smála se mi, protože celá situace byla absurdní. Byl jsem skoro dvakrát větší než ona a vsadil bych se, že i padesátkrát silnější. Závodní plavání v tomhle směru zanechá stopu. Naopak Grace celé dny seděla na posteli a psala si ty své umělecké texty. S takovou si své svalstvo bude muset jedině vymyslet.