Between Us

2. kapitola

 Ten člověk svíral hlavu v dlaních a .. vzlykal ? ..

V první chvíli jsem si myslel, že se jedná o nějakého pytláka či zloděje, ale že by se nijak nebránil ? Přičemž každý v okolí ví, že k mému domu se málokdo dostane tak blízko, aby nebral nohy na ramena, když u brány ranče hlídají tihle dva. To chce vážně velkou odvahu.

„ Gusi dolů ! .. Okamžitě !" , zavelel sem zatímco Jesy se mi lísala k nohám protože už věděla, že je zachráněná. Jo.. nikdo by to do ní neřekl, když vidí takové malé tele jako je ona, ale Jesy je odmalička tak trochu strašpytel. Vedle Guse se tváří jako skvělý hlídací pes, ale je to spíše mazel.

Gus se na mě podíval a i když se mu moc nechtělo uposlechl a přišel ke mně s ublíženým výrazem.

Urychleně sem šel k svírajícímu se klubku a dle batožiny a kufru sem si uvědomil, že tohle žádný zloděj nebude. Přesto sem měl na něj stále namířenou pušku. Matně sem vzpomínal, kdo by mě mohl přijet navštvívit a proč se neohlásil? Nikdo mě nenapadal. Já nemívám žádné návštěvy ..

„ Hej " , šťouchl jsem do toho člověka hlavní pušky a sledoval jak opatrně sundavá své dlaně z obličeje.

Škubl sebou, když si všiml pušky, která mu stále mířila do obličeje a oči se mu zalily slzami.

Zaklel jsem a položil ji stranou.

„ Já ..já.. sem ..nechtěl sem vás ..obtěžovat , moc se omlouvám .. odpusť te .. mi prosím" , mumlal do dlaní mezi vzlyky.

Jeho mladiství obličej mi napovídal, že je to ještě prakticky dítě. Více jak dvacet mu nebude. A teď si očividně myslí, že ho tu na místě zastřelím, když si znovu zakryl obličej a rozplakal se naplno.

Prohlédl sem si ho od hlavy po paty a nemohl si nevšimnout jak je špinavý. Třásl se a byl celý dosti promočený. Musel být venku na tom dešti snad po celou dobu. Rudé tváře značily přicházející horečku.

Nehodlal sem ho tu nechat jen tak napospas a tak sem se rozešel ke dveřím, které sem odemkl. Vrátil sem se pro to třesoucí se tělíčko, podepřel sem ho rukama a vyšvihl si ho do náruče. Cítil sem jak ztuhl, ale ani nemukl.

Rychle jsem s ním přešel verandu zatímco se moji psy cpali za mnou, abych jim náhodou nezavřel dveře před čumákem a oni nemuseli spát venku.

Kašlal sem na zouvání se s tím, že to pak uklidím než to uvidí Sadie. Nejdůležitější bylo vzít tohohle kluka do tepla a donutit ho svléknout si ty mokré špinavé hadry.

Rovnou jsem s ním šel do přízemní koupelny a pomalu ho postavil na nohy. Ty se mu vzápětí podlomily a já sem ho jen tak tak zachytil. Byl trochu vyšší než já, ale drobnější.

Očividně byl stále v šoku, v horečce a ne úplně při smyslech díky nesrozumitelnému mumlání.

Omyl sem mu obličej žínkou a zastrčil jeho kudrnaté vlasy za ucho, abych je nenamočil též. Sice by se měl vysprchovat komplet, ale na to byl čas. Neměl na to sílu a já sem nechtěl být neomalený. Přeci jen ... ani mě pořádně neviděl. Nezná mě, ani já jeho.

Nemůžu svlíknout naprosto cizího člověka a strčit ho do sprchy, když se skoro ani neudrží na nohou.

Přemýšlel jsem.

Ještě bych mohl vzbudit Sadie, ale myslím že by i tak mohlo cizince potupit, že ho viděla nahého a bezbranného cizí žena. Ještě je skoro půl jedné ráno a mě se jí vážně nechtělo budit.