Between Us

4.kapitola

Sledoval sem ji ode dveří jak Harrymu potírá kůži dezinfekcí po injekci, přičemž jsem co nejtišeji přenesl lavor čerstvé vody na stůl.

„ Bude ještě dlouho spát , dle všeho omdlel z vyčerpání a má lehký zápal plic. Až se probudí bylo by potřeba dovézt mi ho do ordinace, abych mu mohla udělat více testů kdyby to bylo něco vážnějšího" ,  zašeptala Megan sklízejíc si své lékařské náčiní.

„ Vážím si toho, že si tak rychle přijela Meg" , pousmál sem se na ni a byl sem upřímně rád , když se taky zakřenila.

Od začátku byl náš vztah tak trochu divoký.

Když sem se po smrti rodičů přistěhoval na Ravenwood všichni ve městě se ke mně otočili zády. Upřímně mi to bylo jedno. Nezajímalo mě, co o mě lidé v maloměstě klevetí. Nikdo z místních se sem neodvážil přijít což mě svým způsobem spíše uklidňovalo než pobuřovalo.

Nenáviděl sem to tu a mým jediným přáním bylo to prodat. K mé smůle se mi nedařilo najít kupce, jelikož ranč byl opravdu rozlehlý a když budeme upřímní - opravdu hodně zchátralý.

Nikdy sem nepochopil proč tu otec chtěl zůstat a nutil do toho i matku. A ještě k tomu tohle místo odkázal mě, když věděl jak hrozně sem to tu nenáviděl. A proč mi vůbec něco odkázal když nenáviděl i mě.

Jediná Megan se se mnou mermomocí chtěla přátelit. Pamatoval sem si ji ještě z školy. Malá blonďatá raubířka s dvěma copy, která za mnou a Lucasem neustále lezla. Nejlepší kamarádka mojí malé sestřičky Charlotte. Bolestně sem sebou trhl a zavřel oči.

To co sem si ale nikdy neuvědomoval bylo, že Megan o mě stála víc než já o ní. Zlomil sem jí srdce , i když sem to určitě neměl v úmyslu. Pro mě byla vždy pouze kamarádkou a vlastně taky jedinou mě blízkou duší z tohoto města.

Vyříkali jsme si to a troufám si říct, že je mi jako sestra.

Asi sem dlouho přemýšlel, protože sem sebou trhl při Meganiném doteku.

„ Hej Louisi už na tebe delší dobu mluvím, ale vypadá to, že si neslyšel ani slovo co ?" , zasmála se a zavrtěla hlavou.

„ Promiň" , vzal sem jí kufřík a vyprovodil ji ven.

„ Nezapomeň mi Harryho přivézt hned jak se bude cítit lépe , kdyby se náhodou jeho stav zhoršil odvez ho rovnou do nemocnice , ok? .."

Při slově nemocnice sem sebou trhl. Megan se na mě smutně podívala a pohladila mě po paži. „ Louisi bude to dobré , nebyla to tvoje vina . Harry bude v pořádku" , dívala se mi do očí, políbila mě na tvář a nasedla do svého starého auta.

S hraným úsměvem sem ji zamával a sledoval její auto dokud nezmizela z prašné cesty.

Samozřejmě , že je to moje vina. Mohl sem jen doufat v to, že se z toho to pískle dostane brzy a bez následků.

............................................................................

Měl sem pocit jako bych spal tak týden v kuse. Rozlepil sem oči a dezorientovaně sem zamžoural. Absolutně sem netušil kde sem, v pokoji byla tma pouze za zataženými závěsy prosvítal malý pruh světla.

Rukou jsem plácl vedle postele zvyklý, že tam mám vždy zvonek na Ricarda. Vykvikl sem bolestí když sem se praštil o hranu něčeho. Stěží sem se překulil na stranu a vražedně se podíval na nějaký lavor, který ležel na stolku vedle postele.

Tiše sem ležel nutíc mozek si vzpomenout co tu dělám.

Po chvíli mi svitlo.

Alabama. Ranč. Louis. Vyklízení domku.

Sakra. Nezvládl sem to.

Vydrápal sem se z postele a rozkašlal se. Vyhrkly mi slzy nad tím jak mě bolelo celé tělo. Zřejmě sem nějaký čas proležel. Cítil sem se slabý a vyhladovělý.

Pohled mi utkvěl na ustlané palandě pod oknem. Spal tu někdo další ? ..

Moment. Rozhlédl sem se zmateně.

Tohle určitě není můj pokoj.

Brock mi tehdy odnesl věci do mnohem menšího pokoje s červeným kobercem a tmavýma záclonama. Tiše otvírajíc dveře sem se rozhlédl po chodbě a snažil sem se zorientovat.

Přimhouřil sem oči a instinktem sem vybíral dveře v jakém by mohli být moje věci. Jasně ty poslední dveře na konci. Potichu sem k nim vykročil a úlevně sem vydechl , že jsem se nespletl.

Vše leželo na stejném místě kam Brock všechny mé věci složil.

Vlastně sem ani nemusel nic balit, protože sem si je ani nestihl vyndat.

Louis mi dal jasný pokyn, který sem díky své neschopnosti nesplnil. Nemám na ranči co dělat, když zmizím ani si toho nevšimnou.

Měl sem chuť napsat děkovný dopis,  alespoň té milé starší dámě, která se ke mně tak dobře chovala , ale nechtěl sem tu být déle než bylo nutné. Slíbil sem si, že až se dostanu domů pošlu jí tu nejkrásnější kytici z našich zahrad.

Vůbec sem netušil co přesně se stalo a kdo mě přivezl zpátky na ranč , ale věděl sem jedno - Louis se musel asi hodně zlobit. Působil na mě vcelku tvrdě a já ho nechtěl již více otravovat. Doufal sem , že bych se tu mohl něčemu naučit a zůstat tu pár týdnů než mi skončí moje vysněné volno.

Vzal sem do ruky telefon, který mi koupil Niall než sem odjel, abychom mohli být ve spojení. Pět nepřijatých hovorů a 8 zpráv. Od Nialla i od mámy ..bože zabijí mě. Znal sem je dost dobře na to abych věděl, že musí být strachy bez sebe.

Zavolám jim hned jakmile opustím ranč. Baterie ještě něco vydrží , ale brzo si budu muset najít nějaký hotel k přespání a tam si ho zase dobiju.

V malém umyvadle sem si opláchl obličej, vyčistil zuby a znechuceně sem si projel mastné vlasy.

Hotelový pokoj. Hned jak to bude možné. Ale tady zůstat déle nemůžu.

Vzal sem si věci přes rameno a tiše otevřel dveře.

Když sem zavíral a už už sem našlapoval k prvnímu schodu se za mnou ozval mladý seč hrubý hlas, který jak sem doufal, už nikdy neuslyším.

„ Kam si kurva myslíš , že jdeš ?!" ..

Děkuji všem za každou hvězdičku a či komentář :) 

Katey