Between Us

3.kapitola

„Doufám, že už je ti  lépe Harry" , sledoval sem chlapce před sebou jenž zrovna zkoumal konvici s čajem jako by to viděl prvně v životě. Trochu nadskočil, jelikož zřejmě naprosto od ignoroval mou přítomnost v kuchyni.

Možná sem byl k němu dost hrubý, ale je to třeba. Nemůže si sem každý nakráčet jen tak s tím, že ho tu Tomlinson ubytuje pro nic za nic.

Když sem si nenápadně prohlížel chlapcovu útlou postavu tak sem dosti pochyboval o tom, že by mi tu mohl pomoct jako ostatní kluci.  Ale i tak měl právo zasloužit si to jako ostatní.

„ Ano, je mi mnohem lépe , po práškách co mi dala vaše hospodyně Sadie, děkuji za optání pane Tomlinsone. Tedy Louisi .., vykulil oči , když si uvědomil , že mne opět oslovil pane a tvářil se jako bych mu měl utrhnout hlavu nebo co.

Přešel sem to raději bez povšimnutí a vyskočil sem ze židle.

Tak v tom případě milý Harry ti nebrání nic v tvém prvním úkolu. Vezmi si sebou nějakou pitnou vodu a pojď se mnou. Sám sem vzal z mísy nějaké ovoce, kus chleba a sýr a hodil to všechno do plátěného sáčku čekajíc na Harryho, abychom se mohli vydat na druhou stranu ranče.

Mladík cupital těsně za mnou a jakž takž mne stíhal.

Možná měl delší nohy než já, ale fyzičku nejspíš žádnou, povzdechl sem si , když sem slyšel jak se zadýchává a opravdu se snaží se mnou udržet krok. Schválně sem se neotáčel a šel svým tempem směrem ke starým domkům.

Normálně si beru koně ale chtěl sem, aby Harry věděl, že to tu nebude lehké. Nikdo se tu nebude v žádném případě flákat a kdo tu chce mít střechu nad hlavou musí na tom taky tvrdě makat.

Na druhou stranu ranče je to, ale opravdu štreka. Sám sem měl co dělat, abych nepolevil, ale vědomí, že bych ukázal byť nepatrnou slabost před cizincem mě hnalo naopak kupředu.

U prvního domku sem se s úšklebkem otočil na těžce dýchajícího kudrnáče.

Ani sem ho nenechal oddechnout si a pokynul mu směrem dovnitř.

Aniž by cokoliv řekl, následoval mě. Možná sem čekal nějakou výtku, křik, pláč ..něco, přičemž bych mu mohl říct, že když nezvládne tohle tak už nezvládne tuplem nic. Ale on ne ba naopak. Napřímil hlavu, aby se mi podíval do očí a s posledním hlubokým nádechem a výdechem vešel dovnitř.

„Chci, abys tohle do dnešního večera vyklidil a umyl vnitřek tak , aby z toho opět mohl být obytný příbytek. Pokud to stihneš do půlnoci budeš tu moc zůstat jak dlouho budeš chtít a já budu vědět, že mi na ranči budeš k něčemu užitečný. Pokud to nezvládneš , druhý den si sbalíš svých 5 švestek a odejdeš, rozumněl si mi ?" ..

„A..ano pane .."

Obočí mi vyletělo vzhůru nad jeho oslovením.

„Tedy ..ano Louisi, omlouvám se" , zrudl kurdrnáč a vyjeveně se rozhlížel kolem.

„Dobrá tedy . Teď je 9 ráno, ve 13 hodin přesně je oběd. Cestu zpátky k hlavnímu domu si určitě pamatuješ, že ? Buď přesný" , otočil sem se a bez dalších zbytečných slov jsem vyšel z malého domku, aniž bych se ohlédl zpět.

Věděl sem, že to nemůže stihnout ani omylem, ale to byl účel.

..................................................................

Zděšeně sem se koukal kolem sebe a ačkoliv byl domek vcelku malý vevnitř bylo naskládáno takového harampádí, že sem nevěděl, kde mám vůbec začít.