I Will Help You (Bucky Barnes CZ) √

Na základně

Carol s Furym zamířili do vstupní haly, kde se právě otevíraly dveře výtahu a Steve se Samem Wilsonem dovnitř rychle táhli lehátko, na kterém ležel pohledný tmavovlasý muž. Carol si jej se zájmem prohlédla. Dlouhé tmavé vlasy, jemnější rysy kolem úst, svalnatá postava, zvláštní černá uniforma s logem mnohochapadlaté chobotnice, krvácející zranění na pravém rameni.
Ze všeho nejvíce ale Carol zaujala levá ruka onoho muže, pevně připoutaná k lůžku. Nebyla živá, respektive lidská. Vypadala, jako by byla z kovu a na neživém rameni se vyjímala rudá pěticípá hvězda, symbol bývalého Sovětského svazu.
Po obou stranách lehátka kráčeli dva agenti, kteří na ležícího muže obezřetně mířili samopaly, přestože bylo na první pohled znát, že je neozbrojený, v bezvědomí a těžce zraněný. Carol vyschlo v ústech.  To je opravdu tolik nebezpečný?

Steve se zastavil, mlčky poplácal Sama, který pokračoval se zdravotníky v cestě, po zádech, sám si setřel pot z čela a ztěžka oddechoval. Jeho kožená bunda byla nasáklá krví. Carol mu jemně položila ruku na rameno:
,,Jsi zraněný? Co se stalo?" zeptala se empaticky. Už při svém nástupu jí téměř všichni členové Avengers, až na Bruce Bannera, ze kterého Carol měla jakýsi podvědomý strach, nabídli tykání a přátelský, až otcovský přístup. Natasha se ukázala jako skvělá přítelkyně, Clint Burton byl sice stále někde zalezlý a Carol jej od svého nástupu viděla jen několikrát, přesto se jí zdál docela milý. A potom tady byli ještě Sam Wilson, muž s létajícím oblekem a smyslem pro humor a nakonec Tony Stark aka Iron Man, ten byl kapitolou sám o sobě. Arogantní, mírně sobecký a drzý miliardář, ale i v něm Carol záhy poznala, že své špičkování ve většině případů nemyslí ve zlém. Steve Rogers sice, jak se zdálo, mírně zaspal dobu, i tak se ale k ní choval s respektem a galancí, na jakou u mužů zvyklá nebyla. Proto ji teď zarazila jeho příkrá odpověď:
,,Ne, to není moje krev. Nic mi není, Carol, chci být teď sám, prosim." odpověděl Steve strohým, vyčerpaným hlasem a poté, co se za zraněným mužem zabouchly dveře operačního sálu, který se nacházel v přízemí, spěšně se s Falconem vydali ke schodům do prvního patra, kde měli všichni členové Avengers a SHIELDu své pokoje. Carol se za ním chvíli dívala a když zaslechla prásknutí dveří, nejraději by si nafackovala a v duchu se proklínala za to, co mu řekla. Mohlo ji napadnout, že krev patřila Winter Soldierovi. Steve má dost svých starostí a ona se jej ještě takto hloupě ptá. Teď si připadala jako necitlivý sobec. Svou otázku přece nemyslela zle.

Rozhodla se počkat, až skončí vyšetření a poté si promluvit s Nickem Furym. Musela té věci dát čas a být trpělivá, což ji právě studium psychologie naučilo. Už od dětství byla impulsivní a často dříve mluvila, než myslela. Jako teď. Sama pro sebe si povzdechla, podívala se k bílým dvoukřídlým dveřím vedoucím k operačním sálům s varovným nápisem "Nepovolaným osobám vstup zakázán!" a nakonec se vydala ke svému pokoji v prvním patře na levé straně od schodiště, který měla po dobu svého studijního pobytu přidělený. Nebyl vybaven nijak luxusně, ale měla tam pohodlnou postel, psací stůl, malou knihovnu, rozkládací pohovku a malý kuchyňský kout se sporákem, umyvadlem a rychlovarnou konvicí, tedy vše, co nutně potřebovala. Spolu s ní nalevo měli své pokoje Steve se Samem a Natashou, napravo byli ubytováni agenti SHIELDu a týmu S.T.R.I.K.E. Pokoje sloužily v pracovní dny k odpočinku ve chvílích, kdy zrovna nehrozil útok nepřátel, a také pro případ nějaké oslavy nebo zdlouhavého jednání, kdy by bylo zbytečné nebo vlivem alkoholu nebezpečné opouštět základnu za volantem auta. To se ale netýkalo Carol. Ta ve svém pokoji doopravdy bydlela, protože se jí nevyplatilo odjíždět každý večer domů a brzy ráno se zase vracet. Za těch několik měsíců, které zde zatím strávila, už vychytala svůj časový rozvrh, i když se každý den mírně lišil, a  I tak cítila, že s novými kolegy z Avengers je jí lépe než v prázdném bytě. Její přítel Matt se s ní totiž před několika měsíci rozešel, když se musel kvůli své nové, lépe placené práci přestěhovat do Michiganu a Carol dobře věděla, že vztah na dálku nemá smysl. I když přesto zůstali přátelé, v prázdném bytě jí Matta všechno připomínalo a hrozilo, že se propadne do depresí, a tak se nastěhovala zpátky k matce, která také žila sama. Ze skromného platu prodavačky v supermarketu však nedokázala dceři zajistit vše, po čem toužila, a tak Carol alespoň kladla na srdce, aby studovala a mohla se mít v životě lépe. Dívka její radu poslechla a několik let po ukončení střední školy, ve dvaadvaceti letech nastoupila na filozofickou fakultu, kde se jí i přes obtížné začátky začalo dařit a dokonce ji to i bavilo. Byla sice o něco starší než její spolužáci, ale nevadilo ji to. Ve třetím ročníku využila možnosti stáže u Nicka Furyho a těšila se, že do praxe převede své poznatky, které se ve škole naučila.
Ale ani v nejdivočejších snech by ji nikdy nenapadlo, před jak náročný úkol ji Nick Fury postaví a nezbývalo jí než doufat, že to zvládne ...