I Will Help You (Bucky Barnes CZ) √

Procitnutí

Bucky několik dní zůstal sám. Nejedl, nespal, nekomunikoval. Ignoroval lékaře, kteří mu přicházeli převazovat ránu, která se naštěstí velmi dobře hojila díky Buckymu vylepšeným regeneračním schopnostem, odmítal k sobě kohokoliv jiného pustit. Až  jedné noci, několik týdnů po příjezdu jeho týmu do Ameriky, se ledy konečně prolomily.

Flashback:

Tmu černočerné noci prořízl zvuk výstřelu a následně ženský výkřik. Mladá dívka, vracející se z diskotéky potemnělou liduprázdnou uličkou, bolestí a šokem upustila svou kabelku do prachu a klesla na kolena. Z prostřeleného stehna jí prýštila krev, kulka projela svaly a vyletěla na druhé straně ven. Unikající krev a bolest však byly pocity, které dívka sotva vnímala. Všechny její smysly byly soustředěny na temnou siluetu vysokého dlouhovlasého muže s glockem v ruce, vyčkávajícího opodál jako duch, litovala, že odmítla nabídku kamarádek na společnou cestu taxíkem. Stín se pohnul a promluvil k ní. Dívka jeho slovům nerozuměla, a ani nemohla. Mluvil bezvadnou ruštinou, tak, jak byl naučen. Věděl, že mu dívka nerozumí, a bylo mu to jedno. Podoba souhlasila, byla to ona. Muž se dal do pohybu, jeho kroky se nyní ozývaly na dlažbě hlasitěji a blíž. Došel těsně ke zraněné dívce a přiložil jí hlaveň pistole ke spánku. Její oči se zalily slzami, pokusila se otevřít ústa, křičet o pomoc, prosit o život, říct mu, že se právě zasnoubila, cokoliv, co by jej odradilo od jeho odhodlání zmáčknout spoušť. Marně. Těsně před smrtí si všimla jeho nepřirozeně lesklé paže, v níž držel pistoli, už ale neměla čas se nad tím pozastavit. Tichem noci zahřměl druhý výstřel. Nehybné ženské tělo se zhroutilo na dlažbu. Muž se nad ním naklonil a prsty jeho živé ruky s až nepřirozenou jemností zavřely dívce oči, zatímco ta druhá, dostatečně silná na to, aby bez problémů prorazila cihlovou zeď nebo zachytila letící vibraniový štít Kapitána Ameriky, ji popadla za vlasy a odtáhla do křoví. Bylo mu jedno, jestli ji tam někdo ráno nebo až za pár dní objeví, on už bude pryč a za několik hodin si ji nebude vůbec pamatovat. Jen o několik sekund později noční klid znovu přerušil burácivý zvuk silného motoru Harleye. Winter Soldier odjíždí spokojen. Opět úspěšně splnil svou misi ...

Konec flashbacku

Tichým nemocničním pokojem se rozlehl hrůzyplný mužský křik. Bucky se vytrhl ze snu a zprudka se posadil, nedbaje na to, že si tímto nešetrným pohybem mohl v rameni potrhat stehy, o bolesti ani nemluvě. Rychle a přerývaně dýchal a cítil, jak se mu na čele perlí pot a tělo se chvěje návaly nesnesitelného horka a příšerné zimnice. Věděl, že to nebyl jen obyčejný sen. Byla to realita, minulost, kterou by si správně neměl pamatovat. Tohle že byl on? Ne! Ne, ne ne! Bucky vykřikl podruhé a divoce se rozhlížel po pokoji. Před očima mu začaly naskakovat obrázky jeho obětí. Vysoce postavení politici a důstojníci, členové ozbrojených složek a osobních strážců, a také ona. Sotva dvacetiletá dívka, která byla jedním ze špehů HYDRY přistižena, jak jde po ulici v doprovodu agenta SHIELDu, Phila Coulsona. Snad se ani neznali. Ale HYDRA to vyhodnotila jako nebezpečí, a tak musela zemřít. A ke splnění tohoto úkolu byl určen Bucky. Zmrazili ho, znovu rozmrazili, bolestivě vymazali, odříkali deset ruských slov a sotva z Buckyho vypadlo: ,,Ready to comply", poslali jej vraždit. Bylo to tak jednoduché a ironické zároveň. Kdysi loajální americký voják, hrdý vlastenec, jako loutka bez vlastní vůle v rukou nepřítele. Trvalo to sedmdesát let. Sedmdesát let Bucky trpěl pod nadvládou HYDRY. Johannese Schmidta, Armina Zoly, Helmuta Zema ...

Bucky chtěl okamžitě pryč. Hmátl po své živé paži a kovovými prsty si prudce vytrhl zavedenou kanylu s infuzí. Bolest a krev nevnímal, ani to, že se v pokoji divoce rozpípaly přístroje. Do místnosti však téměř okamžitě vtrhlo několik lékařů v bílých pláštích, kteří mu jeho pokus o útěk rychle překazili. Dva z nich přitiskli bránícího se a rusky klejícího Barnese na lůžko a zkontrolovali mu ránu na rameni. Měl velké štěstí, stehy vydržely. Jeden z nich Buckymu zkušeně vpravil do žíly injekci na uklidnění a Winter Soldier se opět poslušně propadl do říše snů ...
Krátce poté do pokoje vtrhli Carol a Steve, přilákáni hlukem zápasu:
,,Co se stalo?" vyhrkli jednohlasně. Jeden z lékařů se konejšivě usmál.
,,Nebojte se, nejspíše jen zlý sen, noční můra. Dali jsme mu léky na uklidnění a na spaní, zbytek noci by měl být klidný."
,,Co to může znamenat?" obrátil se Steve zmateně na Carol a mladá psycholožka se usmála:
,,Nechci vzbuzovat předčasné naděje, Steve, ale vypadá to, že by se Buckymu mohly vracet také zlé vzpomínky, nejspíš na dobu, kdy byl pod nadvládou HYDRY. Což znamená, že by mohl začít spolupracovat. Ale vzhledem k tomu, jak nešťastně dopadl náš předchozí rozhovor, ráda bych se nějakou dobu držela zpátky - "
,,Neexistuje, Whistornová!" vrazil do pokoje Nick Fury, který zaslechl konec jejich rozhovoru.
,,Jakmile se probere, začnete jej znovu zpovídat, jasné? Chci vědět všechno!" zaječel, až sebou jeden z lékařů trhl a znepokojeně pohlédl k posteli, kde Bucky pod vlivem léků už zase klidně spal.
,,Tak dost, Nicku." zvedl se Steve varovně.
,,Nejen že brzdíte Carol v postupu, ale nedáváte Buckymu téměř žádný prostor vyjma několika dnů poté, co jej psychicky zdeptáte tak, že úplně vypadne z rytmu. Jak dlouho jej tady ještě chcete držet? Jeho zranění jsou skoro zahojená. Pokud si při tom dnešním záchvatu neublížil,  za dva tři dny mu lékaři vytáhnou stehy a začnou s rehabilitací. Co když s nimi nebude spolupracovat? Má zůstat nadosmrti s nepohyblivým ramenním kloubem a druhou rukou z kovu?" Fury se nadechl, aby se obhájil, ale Kapitán Amerika mu nedal prostor a mluvil dál:
,,Jsem jediný, kdo Buckymu po těch sedmdesáti letech zůstal, věřím mu, pomáhám mu a stojím při něm. Pokud to bude nezbytné, nechám jej převézt do jiné nemocnice, kde vyléčí jeho zranění a pustí jej, a nebudou jej držet zavřeného jako zvíře v kleci. Rozumíte mi, Nicku?" Fury si rezignovaně povzdechl a zavřel oko. Věděl, že odsud Buckyho pustit nesmí, ale na druhou stranu musel chtě nechtě uznat, že Steve má pravdu. Trvalo velmi dlouho, než po namáhavém vnitřním souboji zase promluvil značně pokrotlým hlasem:
,,Dobrá, jak myslíte,Rogersi. Promluvím si o tom se slečnou Whistornovou, o samotě. Pokud bude rekonvalescence pana Barnese úspěšná a Winter Soldier nebude představovat hrozbu pro národní bezpečí a společnost, nebudu jej zde držet za podmínky, že na něj dohlédnete vy osobně. Máte mé slovo. Nezklamte mě, kapitáne."

Fury řekl vše, co chtěl, obrátil se ke Stevovi zády a spěšně odcházel. Steve se usmál. Dosáhl svého cíle.