Neytirix~ II.

~After a Loong Time...~

Neyla

Prudce jsem otevřela oči a vyjekla.
,,Proboha!" Vykřikla jsem a rozhlédla se kolem sebe.
Byla noc, hvězdy kolem mně tiše zářily.
Bylo jich poměrně víc, než si pamatuju...
Zamračila jsem se.
,,Coelume?" Křikla jsem do nicoty, ,,Silver...?!"
Nelíbilo se mi to, nikdo tady nebyl.
Tiše jsem se zvedla ze své postele a podívala se na svou ruku.
Usmála jsem se a prohlédla si její krásnou barvu nočního nebe.
,,Neylo!" Vykřikla náhle Silver, jejíž hlava se objevila v okně mého pokoje, a zazubila se.
Proplazila se až ke mně a otřela svou tvář o tu mou.
Byla o něco...mnohem větší.
,,Ehh...jak dlouho ksem spala...?" řekla jsem opatrně.
Silver ztuhla. Její úsměv náhle mírně zlřečovitěl.
,,No..."
,,Zhruba asi třicet let." Ozval se Coelum.
Zbledla jsem.
,,Oh bože..." zašeptala jsem.
,,Potřebovala jsi to, to se musí nechat. Ale i tak to byla hrozně dlouhá doba," řekla opatrně Silver.
,,Musím zpátky na Zem, musím zjistit, jestli je Tirix v pořádku. Nevíte o něm něco?" Řekla jsem splašeně.
,,Poslední, co jsem se dozvěděl, bylo to, že odmítl být králem," řekl Coelum a já povzdechla.
,,Takže ho musím najít, pokud není mrtvý," zahučela jsem.
,,Myslím, že to nehrozí, Tirix je opatrný," zazubila se Silver a já se zamračila.
,,Jo a...ještě jedna věc," řekla Silver a přitáhla zrcadlo.
Vyjekla jsem.
Byla jsem vyšší, majestátní, elegantní.
Byla ze mně žena. Vypadala jsem tak na dvacet, měla jsem štíhlé ženské křivky a dlouhé bílé šaty splývaly po mých bocích s tím, že vepředu byly zkrácené a vzadu sahaly až k mým kotníkům.
Dlouhé bílé vlasy lemovaly mou jemnou tvář, oči mi vesele zářily, jako dvě tekutá zlata.
,,Opravdu chceš zpět? Jsi připravená?" řekl Coelum starostlivě.
,,Ano, neboj se," usmála jsem se a pohlédla na nedaleký zařící portál, ,,akorát asi budu v utajení...chci ho najít aniž by se v království rozkřiklo, že jsem se vrátila. Mohlo by to způsobit problémy," zahučela jsem.
,,Neboj se, kdyžtak jsem stále na příjmu, takže kdykoliv budeš potřebovat pomoc, jsme tu pro tebe...a taky zde vždycky najdeš domov," usmál se vřele Coelum a já ho objala.
,,Děkuju, za všechno," zazubila jsem se a Coelum se vřele usmál.
Silver mně obtočila a zavrněla.
,,Budeš mi chybět," řekla jsem a podrbala jí na boku čelistí.
,,Ty mně taky..." zamručela Silver a já se usmála.
Přešla jsem k portálu a zhluboka se nadechla.
Zavřela jsem oči a skočila.

Dokázala jsem libovolně měnit podobu, ale nikoliv to, na kolik vypadám. Sice již stárnout víc nemůžu, ale nemůžu jít zpátky do mlada. S úsměvem jsem pohlédla na černé upnuté kalhoty, černý dlouhý kabát a černé boty. Vlasy jsem měla dlouhé, šarlatově rudé. U pasu jsem měla krátkou dýku.
Usmála jsem se.
,,To beru," zavrněla jsem a rozhlédla se, kde to jsem.
Byla jsem před hradbami Neytirix. Do mých žil se jako jed vlily všechny vzpomínky, který se s tímto místem spojovaly, a já se zamračila.
Pak jsem ale zavrtěla hlavou a vešla dovnitř.
Přemýšlela jsem, jak Tirixe najít. Přitom jsem myslela i na Ruccuse, kterého jsem tady chudáčka nechala. Posmutněla jsem, ale tak nějak jsem tušila, že tady určitě nebudou.
Přemýšlela jsem, kde by mohl být. Králem není, má rád svobodu a nové věci.
Určitě zkusil Crystal Cave. Zkusím jít tam.

V klidu a tichu jsem šla pěšky lesem, který se rozprostíral kolem. Byl zimní den, všude bylo bílo a zima, ale já jsem naštěstí byla vůči těmhle věcem imunní, jelikož jsem stále byla jako bohyně. Byo to tu nádherný, to jsem musela nechat. Ale tak trošku mně znervózňovalo, že jsem byla jako pěst na oko.
Pak jsem si povzdechla a usmála jsem.
Čeho bych se asi tak měla bát...

V noci jsem letěla. Bylo to bezpečnější a rychlejší, navíc v noci mně nikdo neuvidí, a i kdyby, nezájem.
Za tu chvilku jsem se dostala až k Dračím horám. Letěla jsem nad jejich vršky a občas z nich smetla sníh, což mně bavilo asi nejvíc.
Zasmála jsem se a vzlétla trochu výš.
Milovala jsem pohled na nočí oblohu a dlouhé rozhovory hvězd mezi sebou.
Za úsvotu jsem dolétla až ke Crystal Cave a pomalu začala slétávat níž a níž.
Nakonec jsem lehce přistála na jednom větším plochém krystalu, který sloužil jako přistávací plocha.
Kolem mně se smrskly desítky tvorů, tiše si o mně šeptajíc.
Nebyli si jisti kdo jsem, ale mám pocit, že něco tušili.
Změnila jsem se zpět na ženu, odložila svůj meč abych uím neohrožovala mír a klid Crystal Cave a rozhlédla se kolem.
,,Kde máte královnu?" Optala jsem se opatrně.
Přiběhl ke mně jeden větší stříbřitě zbarven gryf a zafuněl.
,,Nasedni si, zavedu tě za ní," zabručel.
Pár minut po příletu a už jsem stála v trůním sálu, dívajíc se na ohromné lesklé tělo královny.
,,Neyla? Jsi vážně bohyně Neyla?" řekla mírně překvapeně královna, ,,Neočekávala jsem tě zde, již dlouho jsi se neobjevila,"
,,Za to se omlouvám, spánek si mně vyžádal na dlouhá léta," usmála jsem se jemně.
,,Ale hádám, že tu nejsi jen tak. Co potřebuješ, Neylo?" Optala se vřele královna.
,,Ráda bych se chtěla optat, jestli nevíte, kde je Tirix." řekla jsem opatrně.
Královna se usmála, ale byl to jakýsi...nucený úsměv.
,,To jistě vím, ale nevím, jak to vezmeš ty..."
Zamračila jsem se a mé srdce naplnil sžíravý strach.
,,Kde je?" špitla jsem třesoucím se hlasem.
Královna na mně upřela pohled.
,,Naposledy jsem o něm slyšela asi před 27 lety...poslední, co o něm vím, je to, že odešel s Lyrrou do její dimenze."
Do srdce se mi zabodl kůl bolesti.
Oči se mi zalily slzami.
,,E-eehh," snažila jsem se zastřít mou náhlou bolest, ,,Děkuji.." zachraptěla jsem.
Raději jsem udělala neohrabané pukrle a utekla pryč.

Vstřemhlav směrem ke slunci jsem letěla a půlila oblohu.
Co jsem asi tak měla čekat? Že na mně bude jako nějaký vysněný princ čekat?
Samozřejmě že ne! Je to chlap, je to člověk. To stačí jako důvod.
Povzdechla jsem si.
Ale musím ho vidět.
A s tím jsem proletěla prvním portálem.

Sorka lidi, že zase nějakou dobu nic nevyšlo, je toho docela dost a to mně docela štve...no nic, doufám že se líbí!
*HorrorMichelle*