Neytirix~ II.

~"Nice To Meet You, I Am The Protector Of Ar'Lhenna"~

Skyler

Seděli jsme u stolu, až příliš tiše.
Colum nevěděl moc co se sebou a tak si neustále s něčím pohrával. Povětšinou to byly malé zárodky hvězd, zatím skoro jenom zrnka prachu. Tirix bedlivě sledoval jedno místečko na stole a ani se nehnul.
A já přemýšlela.
Mělo mi asi už dávno dojít, že sama sobě prostě neuteču. Že neuteču čemukoli, co se mi stane, má mysl si vždy vyžádá své ztracené vzpomínky zpátky.
Povzdechla jsem si.
,,Tati?"
Colum rychle zvedl hlavu. Skoro nikdy jsem mu tak neřekla, snažila jsem si držet určitou hrdost a vznešenost.
Teď jsem ho ale jenom objala a usmála se.
,,Děkuju, že máš o mně strach. Sice jsem bohyně, ale vždycky něco zpackám. Prosím, nebuď naštvaný na Tirixe, on přeci za nic nemůže...to spíše já nesu vinu,"
Pohlédla jsem na Tirixe a věnovala mu jeden z mých úsměvů.
,,Musím jít ještě něco vyřídit. Vy se zatím domluvte co a jak bude dál...já se nějak vrátím."
Zamávala jsem jim na rozloučenou a vběhla do garáže pro svou motorku.

Zabrzdila jsem u Karova domu. Díky své dračí podstatě jsem ho dokázala vyčmuchat, sice občas s obtížemi, ale nakonec jsem ho našla.
Vypadalo to, že byl doma. Slunce se pomalu schylovalo k západu a tak nebe začínalo nabírat načervenalý odstín.
Stanula jsem před jeho dveřmi a zhluboka se nadechla.
Pak jsem zaklepala na dveře.

Dlouho se nic nedělo a já začala pomalu čmuchat, jestli někde jinde není, když se dveře otevřely a já spatřila Kara.
Byl zlomený. Ne fyzicky, psychicky. Skoro jsem dokázala i vidět tu nasáklou tmavou auru zklamání a zoufalství, která se kolem něj vznášela.
,,A-ahoj..." řekla jsem opatrně.
Jakmile se na mně pořádně zadíval a zjistil, kdo před ním stojí, v jeho očích se nebezpečně zablésklo.
,,Kare," vyhrkla jsem rychle, než se stačil otočit.
Zkusil prásknout dveřmi, ale já mu tam dala nohu.
,,Počkej, Kare! Vždyť-"
Chytil mně za ruku, až jsem zavrčela bolestí, vtáhl mně dovnitř a práskl dveřmi.
Přitiskl mně ke zdi a zabodl se do mně pohledem.
,,Jak dlouho jsi chtěla tohle tajit?" Zařval.
Přivřela jsem oči a nasucho polkla.
,,J-já,"
,,Stovky lidí zemřelo! Stovky! Velká část města byla zničená! A má...má sestra..."
Zadrhnul se a na chviličku povolil.
Vytrhla jsem se mu a uskočila dřív než mně stačil znovu chytit.
,,Omlouvám se! Vím, že nějaké mé blbé omluvy ti tvou sestru nevrátí, ale..."
,,Ale co?! Co! Ty snad znáš ten pocit někoho ztratit!? Jsi přece zasraná bohyně!" Zařval.
Můj dech se zadrhnul a já na chvíli v šoku ztuhla.
,,Kare..." řekla jsem ledovým hlasem.
Mladík zalapal po dechu.
,,Ty ani nevíš čím vším jsem si prošla..." zašeptala jsem, ,,Nejen že jsem viděla umírat blízké, sama jsem zemřela víckrát než si dokážeš představit. Trpěla jsem dlouhá staletí a má víra v lidstvo se zlomila ve chvíli, kdy jsem byla tady, našla někoho, kdo byl v mém srdci dlouho, společně jsme i zemřeli...něco ti ukážu." Přerušila jsem sama sebe, chytila ho za zápěstí a vyběhla ven.
Bylo mi jedno kolik lidí a dronů mně uvidí, ale Kar mně nesmí vidět v tak špatném světle...
Na to byl až příliš blízko mému srdci a já nechci znovu slyšet hořká slova nenávisti.
Ano, měla bych pykat za smrt jeho sestry, a ani se z toho nevyvlíkám...
Změnila jsem se v dračici a nastavila mu nohu tak, aby po ní mohl vyšplhat.
Chvíli tam jenom stál a civěl úžasem. Foukla jsem mu do tváře trochu kouře a on se probral.
S kašláním se mi vyšplhal na záda a pevně se chytil mé jemné srsti.
Drž se pořádně~ řekla jsem mu v duchu zpěvavým hlasem, a vzlétla.
Prudce a rychle jsme se vyšvihli vysoko nad mraky a já si to skoro hned namířila do portálu o němž nikdo krom nás - bohů - neví.
Rozprostřela jsem kolem sebe ochranou auru, aby ho teleporty nerozmačkaly, a on mimoděk úlevně vydechl.
Prolétla jsem malou trhlinou v nebi přímo do své dimenze. Na chvilku jsem se tam zastavila a pokochala se tou krásou.
Vítej v mém světě...zde žiju již od samých počátků, starám se o hvězdy a společně píšeme příběhy...nyní ale dál, tohle není to, co jsem ti chtěla ukázat~
,,Tady...tady žiješ? To je překrásné..." vydechl užasle Kar a na svůj hněv skoro zapomněl. Jeho aura se pročistila a i já se cítila o něco lépe.

Proskočili jsme dalším portálem a chvilku padali střemhlavě dolů. Užívala jsem si to a Kar po chvilce taky. Oba jsme křičeli do hučícího větru a já chvilku na to prořízla mračna jako ostrý šíp.
Pod náma se rozprostřelo ohromné hlavní město. Hrad se leskl v záři zapadajícího slunce a vůbec celé město vypadalo úžasně a majestátně.
Zahleděla jsem se na tu krásu a zamručela sympatiemi k tomuhle místu.
,,Skyler...Skyler! Aaaaaaaa!" Začal mi na zádech pískat Kar.
S mocným trhnutím jsem rozpřáhla své dva páry křídel a snažila se to trhnutí zmírnit aby to nerozdrtilo Kara na cucky. Udělala jsem jemný oblouk, a pak jemně mávla křídly abych nabrala výšku. Škrtla jsem hřbety tlapek o pár stromů a vyplašila několik ptáčků, to ale dodalo ještě na atmosféře.
Dolétla jsem až nad hradby. Lidé si špitali a někteří začali křičet a utíkat, vystrašeni z útoku. Já ale zpomalovala a zklidňovala jak svůj let, tak své rozjařené srdce.
Jemně jsem přistála až na samotném náměstí, které bylo ohromné. Byla tu spousta obchůdků a lidí, kteři mi ale rychle uhýbali z cesty.
Stanula jsem až před sochou. Sochou mně a Tirixe po velkém boji, co se zde udál proti Dračím bratrům, prvním drakům téhle země.
Lehla jsem si a nechala Kara, aby slezl. Ten se párkrát zapotácel a já se změnila zpět na dívku.
Zazubila jsem se na něj a uklonila se.
,,Jmenuji se Neyla, patronka města Neytirix a ochránkyně dimenze Ar'Lhenna."
Kar tam jen stál a s otevřenou pusou hleděl ze sochy na mně a zase zpět.
Kolem nás vše utichlo.

Tak, další díl venku! ;) Hej, doufám že se líbí, protože to je na úkor povinnostem ve škole ale...tohle mně baví víc :D
Hezký zbytek večera a těšte se na pokračování!~

*HorrorMichelle*