I'll wait for you [Ereri/Riren FF]

14.

Šel jsem v závěsu doktorky až do její ordinace.

,,Posaďte se, prosím," pokynula mi rukou k židli naproti ní.

,,Co se děje?" byl jsem lehce nervózní, tenhle její výraz nevěstí nic dobrého.

,,Pan Jaeger měl dnes noční můry," řekla s vážnou tváří.

,,Aha. A to je jako všechno?" zeptal jsem se nechápavě.

,,Křičel, ať ho nechají, že nic neví a...." odmlčela se.

,,A?" zeptal jsem se naléhavě.

,,Křičel jména, pane Ackermane. Převážně vaše jméno," řekla mi.

,,Proboha," schoval jsem si obličej do dlaní.

,,Zdá se, že se ve snech vrací k zážitkům z doby, kdy byl nezvěstný. Ráno si ale nic nepamatuje," dodala.

,,Mohu tu s ním dnes zůstat přes noc?" zeptal jsem se jí prosebně.

,,Ovšem. Zařídím to," řekla a vstala. Následoval jsem jí z ordinace a vrátil se zpět k Erenovi do pokoje.

,,Děje se něco, Levi?" zeptal se mě hned, jak jsem otevřel dveře.

,,Ne. Můžu tu s tebou ale dnes zůstat přes noc." usmál jsem se na něj.

,,To je super," usmál se nazpět.

,,Chceš se projít po nemocnici?" zeptal jsem se ho a on přikývl. Opatrně jsem mu pomohl z postele.

,,Chceš přinést berle?" pozvedl jsem obočí, když se pokusil rozejít se sám.

,,Mm, asi ne. Bude lepší když mě povedeš za ruku," řekl mi a já ho tedy vzal za ruku a pomalu jsme vyšli z pokoje. Procházeli jsme se po chodbě, pozorně jsem ho sledoval a šlo mu to lépe a lépe. Po chvilce se mu ale podlomila kolena. Naštěstí jsem ho zachytil ještě než dopadl na zem. Nervózně se zasmál.

,,Ještě mi to moc nejde, promiň," řekl mi smutně, zatímco se mě pevně držel.

,,Naopak. Jde ti to skvěle," políbil jsem ho do vlasů.

,,Ale pro teď toho už necháme," hlesl jsem a vzal si ho do náručí. Byl mnohem lehčí než býval. Dost zhubnul. Donesl jsem ho do pokoje a posadil na postel.

Celý zbytek dne jsme strávili spolu. Nejdříve jsme hráli karty, pak jsem došel naproti nemocnici do obchodu pro nějaké ovoce a krmil ho. Večer jsem z tašky vytáhl notebook a pustil tam komedii. Ani ne v půlce filmu Eren usnul. Lehl jsem si na vedlejší postel a poslouchal tikání hodinek. Netrvalo dlouho a Eren si začal něco mumlat. Vstal jsem a chytil ho za ruku. Po chvíli se začal klepat a vzlykat. A pak to začalo. Začal křičet ze spaní.

,,Ne! Ne! Ne, Leviho ne! Prosím, ne. Leviho ne! Já ale nic nevím. Levi nic neudělal. On to neví!" křičel. Nahlas jsem polkl.

,,Erene! Erene, prober se!" zatřásl jsem s ním. Neprobouzel se. Zmáčkl jsem tlačítko na sesternu a snažil se Erena probrat. Po chvilce bezmoci jsem se napřáhl a dal Erenovi facku. Co jsem ale nečekal bylo, že mě Eren okamžitě chytil pod krkem.

,,Erene! To jsem já, sakra!" zasýpal jsem. Stisk povolil a vyděšeně se na mě díval. Zdálo se mi, že nemůže popadnout dech. Naštěstí do pokoje už přiběhly sestřičky a doktorka. Hned mu nasadili nějakou dýchací věc na obličej a po chvilce bylo po všem. Eren už se uklidnil, mohl dýchat. Já se z toho ale pořád nemohl nějak vzpamatovat.

,,Erene, vzpomínáš si na něco? Vzpomínáš si na to, co se ti zdálo?" zeptal jsem se ho naléhavě. Zmateně se na mě díval.

,,Pamatuju si jen, že jsi na mě něco křičel a když jsem otevřel oči, držel jsem tě-" začal.

,,Pšš, Erene, už je to dobrý," přerušil jsem ho. Asi by nebylo dobrý kdyby doktorka věděla, že dokáže být ze spaní agresivní. Ztížilo by nám to jeho návrat domů.